Stalo se Vám to někdy?

   V neděli jsem jela od kamarádky z Modřan domů pravidelným spojem č. 253 (Na Beránku-Smíchovské nádraží).Seděla jsem - měla jsem asi štěstí. No, ono jak se to vezme. Když stojíte, nemůžete si sednout, ale když sedíte, je možnost, že si k Vám přisedne blbá puberťačka nebo v horším případě zapáchající bezdomovec. Já jsem schytala tu blbou puberťačku. Rozhodla jsem se, že se vykašlu na ní i na její stejně puberťáckou kamarádku. Vyndala jsem si Šťávu z mrkve a četla. Došla jsem ke stránce 52 a skoro mi vypadli oči z ďůlků. Slečna Lada Kořínková na této stránce popisuje, jak jela s úchylem v autobuse č. 253! Řikala jsem si, že je to jenom náhoda...

   Brzy jsem v náhodu přestala věřit - ty holky vedle mě se začaly bavit o hezkých klucích v jejich třídě. Předpokládám, že právě nastoupily do prváku, protože se vůbec nemohly trefit do stejných jmen. Později je napadlo, přibližovat si kluky po lavicích. Celkem logické, ale pro mě to bylo jak ze špatnýho filmu. Prý ten roztomilý, který sedí ve druhé lavici u okna, je Karel, ten nejkrásnější z páté lavice u dveří, je Petr a ve třetí lavici u dveří je machr Eda. Uvědomujete si to? To ty lavice:2.,5. a 3.!  

--->253 - jako číslo mýho autobusu...

   Už jsem toho měla dost. Raději jsem vystoupila už na Lihovaru a nejela až na Smícháč.

   To byla neděle.

   Pak přišlo pondělí a návštěva ORL. Přišla jsem do čekárny a naštěstí tam moc lidí nebylo. Jen dvě paní s miminkama a nějaká slečna v šátku. Odložila jsem si a vyndala knížku z baťohu. Přibližně po půl hodině (zapoměla jsem upozornit, že moje výborná pani doktorka bere akutní případy přednostně) jsme seděly stále ve stejném složení, jen přišel fousatý mladík s přeskakujícím hlasem. Paní s roztomilým miminkem - mimi se jmenovalo Kryštof - si povídala s tou druhou maminkou o všem možném, co se jen může týkat těch prcků. Brzy se dostaly i k výživě a celá čekárna už ví, že Jarmilka není kojená a může i kuřecí masíčko (občas). A když se paní "Jarmilková" ptala paní "Kryštofové", jestli ten malý také nerad šťávu z mrkve, už jsem se musela smát. Všichni na mě vrhli ošklivý pohled a já byla ráda, že můžu jít na řadu (samozřejmě jako akutní případ - mohla jsem mít i mononukleosu, heč:-)

   To bylo poprvé, co jsem měla hned tři šoky za dva dny. A za všechno může K. Procházková - děkuji

   No uznejte sami - Stalo se vám to někdy?