Písmák Malá mořská víla
Stela byla prostitutka. Nevadilo jí to. Stála v potemnělé zakouřené místnosti a dívala se na Marka. Měl nakrčený čelo, vlasy mu padaly do očí a soustředil se na svoje karty.
Imagináři útočí
Byla sem sama doma. Teda až do chvíle, než sem se rozhodla sednout k počítači a něco přepsat. V tu chvíli se u mě objevil Tex. "Todlenc teďka vynech, musíš dopsat ty příběhy.
Takovej divnej pocit...
Cítím se strašně unavená, bojovat s průměrností a blbostí. Zdál se mně blbej sen. A ráno sem se polila sirupem. A dostihla mě minulost z fotek, co na mě vypadly ze skříně.
Psaní je zvládnutá schizofrenie
PSANÍ JE ZVLÁDNUTÁ SCHIZOFRENIESlila sem vodu z brambor a postavila je na okno. To zas bude fuška, zabývat se tady tím obědem. Panebože, jak mě to vaření nebaví. Vymyslet jídlo, nakoupit, nakrájet, uvařit, umýt nádobí.
RÓMEO A JŮLIE
Vždycky ráno, když se Sylva probudila, cítila nenávist k celýmu světu. Tohle ráno to nebylo jinak. Rozlepila obě oči a poškrábala se za uchem. Přes těžký závěsy napronikl ani paprsek světla.
Bez něho
Seděla zkroucená v křesle a dívala se na televizi. Nejel zvuk. Upíjela z lahve víno. Pocintala se.
MORFEOVY BLITKY
Sem na zahrádce s mamkou a taťkou a taťka je nadšenej, protože bude vyrábět rifličky pro psy, nadšeně mně líčí jak k tomu budou mít barevný pásky, fenečky v různých barvách a psi tam budou mít cvočky. Říkám, že je to super nápad. O kus dál je ňáká kočka, která se hrozně ksichtí a kouše nás do noh. Jdu spát.
Podzemní divnosti
Jdu kolem plotu, je krásný letní den. V dálce uvidím koupaliště. Je plný lidí, děcka piští a skáčou do vody. Přicházím blíž.
První
Asi byl zrovna úplněk. Zdály se mně blbý sny. Nejdřív sem byla v podzemní laboratoři, kde dělali pokusy na lidech. Potřebovala sem se někam dostat, tak sem musela přeskakovat spoustu mrtvol, který byly pocákaný hrozivě červenou krví a někteří lidi po těch pokusech ještě žili a ti dělali takový divný zvuky a většina jich měla vydloubnutý jedno oko.
Z MÝHO ŽIVOTA
Seděly sme sLaurou vZelené kočce. Je to klub, kterej mám ráda, protože se tam dá dobře zašít a nikdo neotravuje. Vytáhla sem cigára a zapálila sem si. Laura je nekuřák.
Ortel smrti
Tři roky sem prožívala umírání. Měla sem aidsofobii, a ta se vyznačovala tím, že sem byla přesvědčená tři roky že mám aids. Zdatně sem na to celou tu dobu umírala. Měla sem všechny příznaky, deprese, plánovala sem pohřeb, napsala sem závěť, a zatímco manžel si ze mě dělal šoufky, hledala sem na sobě léze, který sem později našla, jak se potom ukázalo, vpodobě exému.
Petřík
Byla noc. Malá Ema nespala. Ani Petřík nespal. Leželi vedle sebe vtrávě a dívali se na hvězdy.
Anděl
Elena Miklíková klopýtala na jehlových podpatcích po kamenné cestě. Stříbrná kabelka se jí svezla zramene a tak ji chytla do ruky a táhla ji po zemi. Vlasy zrozpuštěnýho drdolu jí padaly do obličeje. Procházela lesem, mezi zahrádkama.
Starý Řehoř
Starý Řehoř byl blázen. Aspoň se to říkalo vblízké vesnici. Vesnice byla tak blízká, aby byla akorát tak daleko od Řehořova domu, který stál osamocen u lesa.
Starý Řehoř neměl nikoho rád.
Jenom sen
Sedím u stolu a před sebou mám ňáký pití. Zněčeho mám hrozný strach. U mě stojí tři postavy. Jedna ženská a dva chlapi.
Nájemný vrah
Irma klečela na zemi a do ruky brala jednu fotku po druhé. Když si je prohlídla, škrtla zapalovačem, fotku vrožku zapálila a hořící odhodila do popelníku, kde se fotky měnily na popel během okamžiku. Měla jich ještě plný dva šuplíky. Protože ráda fotila.
Znuděná
Válení se vposteli a čučení na televizi už mě fakt nebaví. Je to nudný a blbý stejně jako všechno kolem. Jenomže co dělat. Sama o sobě sem nudná, netvůrčí bytost bez zájmu o sport, o kulturu, o lidi a o společnost vůbec.
Lekce érobiku
Začalo to klasicky znudy. Seděla sem vpráci a přemýšlela nad tím, co bych asi tak podnikla. Bolely mě záda, protože pořád sedím na své líné prdeli, a tak sem si řekla, že by nebylo špatný se protáhnout, trochu si zacvičit. Cítila sem se drsně, když sem se rozhodla, že budu chodit do aerobiku.
Záhada ztracených ponožek
Nic u nás doma nefunguje. Všechno jede napůl nebo to vůbec nejede. Už mě taky všechno pěkně sere. Lednička mrazí kdy se jí zachce a když se jí zase nechce mrazit, tak se sama odmrazí a způsobí záplavu našeho malýho blbýho jednoho pokoje.
Marnost
Kočka má špinavou misku, postel je prázdná a smrt má napsaný na čele: Všechno je marnost. Zočí vytýká barva, když se podívají do ledničky, zkteré dýchne chlad jak zprázdné hrobky. Vkoši hnijí odpadky zčasů dobrých – minulých. Stěny.
Blbá kočka
“Blbá, blbá. blbá kočka. ” Viktor běhal po bytě jako neřízená střela a Olině nezbývalo nic jinýho než svůj smích skrývat za časopisem.
“Posrala mně mikinu.
Blbci a já
Tak abysem začala popořádku – takže od dětství. No tak to si pamatuju jenom tak matně, protože to už je dávno, no ale bydleli sme vKroměříži a to je takový strašně pěkný město, vlastně takový akorát na to, aby tam člověk mohl to dětství klidně prožít, řeklo by se městečko docela malý, ale to zase bych nebyla já, kdybych se furt neztrácela. Takže mě furt někdo hledal a furt bylo ňáký pátrání, až toho mamka měla dost a pověsila mi na krk cedulku, kde bylo napsaný jak se menuju a kde bydlím, což bylo strašně potupný a já sem se za to styděla a děcka se mi smály a já sem je nesnášela, já teda lidi vůbec nemusím, vlastně je docela upřímně nenávidím, až na výjimky teda, no a pak sem se taky pomstila jedné mařce, Zina se menovala, a ta mně přišla ze všech nejblbější, protože taky měla nejblbší jméno, a tak sem ji ňákým způsobem sejmula na zem a pak sem ji doštípala do ramen a ona hrozně křičela a já sem se zase smála a pak sem odešla a myslela sem si, jak sem jí to dala a že se mě od teďka všichni budou bát, jenomže večer přišla její matka a Zinu přivedla sebou a ukazovala mojí mamce, jaký má její dcera modráky, protože sem to tenkrát fakt asi přehnala a mně teda pěkně cvakalo, protože sem si myslela, jak mně to mamka vytmaví, ale ona jenom řekla, aby neotravovali a ať si to vyřídíme mezi sebou, protože asi nesnášela sousedy stejně tak jako já ty jejich blbý děcka. To mně bylo asi osum.
Skřítci
Byla noc. Aleš seděl u stolu a nalíval se Fernetem. Vilma koukala do ohně, který si spokojeně a teple hořel vkrbu. Ostatní na chatě už spali.
Dopis na rozloučenou
Byl to zcela zoufalý čin, a proto sem ho neměla naplánovaný. Ležela sem ve vaně, oblečená a promýšlela, jaká po mně zůstane spoušť, až si ty žíly podřežu. Mohla bych sem na zem třeba hodit papír, možná by zkrevních cákanců vznikl docela dobrej obraz. Nó, srandičky, srandičky.
Do hajzlu s vaší válkou
Dneska je slavný den. Teda měl by být. Mám narozeniny. Ale – ouha.
Hra
Procházím se kolem bazénu a hledám někoho, koho znám, protože ty ses někam ztratil a já jsem tady najednou sama, zoufalá, možná trochu zděšená, divný tušení, a tak chodím kolem bazénu, míjím schody, který vedou někam dolů, kde je hluk. Potkávám pár známých a ptám se, jestli tě neviděli, oni jenom kroutí hlavou a strašně nahlas křičí, ať na tebe zapomenu a pak mě hodí do vody, která je tak strašně moc modrá, až to není hezký a já chci zté vody pryč, protože si uvědomuju, že ta barva není vpořádku, protože je to možná modrá krev ztěch modrých žil, který ti občas vystupují na rukách, ale teď už možná ne a vedle mě se něco vynoří zvody, nevím co to je, ale jsem vylekaná a ti lidi nahoře se smějou. Vylízám rychle ven a běžím ktěm schodům, který vedou někam dolů, je tam strašný rachot a když se podívám, co ten hluk způsobuje, je tam velká turbína, která se točí, pomalu, ale dělá vítr a je celá od krve a úplně dole něco leží a já nechci vědět, co to je, protože ty přece nikde nejsi, a tak běhám okolo toho bazénu a volám tvoje jméno, neozýváš se, protože ležíš tam dole a ty lidi se dál smějou. Chci ztohoto snu pryč, a tak se hodně soustředím a za chvilku se ocitám někde jinde.
Letní noc
Procházeli se nočním městem. Noc byla teplá a příjemná, ale ani jeden z nich to nevnímal. Marie Vaňková těžce dupala v masivních botách na vysokým podpatku. Nikdy neuměla moc elegantně chodit.
Hvězdný prach
Ležela sem na koberci a dívala se do stropu. Začal na mě padat hvězdný prach. Byl příjemný, třpytil se a poletoval kolem, padal mi na obličej a já sem najednou ucítila, že mě vtahuje někam jinam, že mě nadnáší a nese někam pryč. Později sem pochopila, že mířím do obrazu, do toho samýho obrazu, kterýho sem se tolik bála.
Sázka
Byla sem spokojená, že můžu sedět zase na baru, ve své hospodě. Pryč sem jezdila jenom proto, abych se sem zase ráda vrátila. Objednala sem sobě a Gasovi dalšího ferneta. V rádiu běžela zpráva o tom, jak ukrajinec zabil svoji ženu, naporcoval a pak to na trhu prodával jako hovězí.
Krev
Sedím v ordinaci a čumím na stěny. Samý blbý plakáty hlásající zdravou výživu. Tak na tohle mě nedostanete. Dlouho se nic neděje.
Paintball
„Dneska bych si šel zastřílet. “ Oznámil mi hned po ránu. Stála sem v kuchyni a vařila oběd. „Jasně.
Když chybí slzy
Bylo jaro a všechno kvetlo, vonělo a dohánělo mě k alergiím. Na hřbitově bylo docela příjemně, jen kdyby to nebyl hřbitov. Dívala sem se po stromech, jestli neuvidím veverky, který tady vždycky byly. A nic.
Léčebna
Všude byly cedule s různýma nápisama a heslama. V místnosti byla skupinka asi patnácti lidí, kteří byli zmatení stejně jako já, možná o něco víc. Já sem byla rozhodnutá, že se jen tak nedám. Mě nezlomí.
Smrt
Mívám sny. Sny, který sou tak moc živý, že mám strach. Ne přímo ze snů, ale bojím se, že jednou nerozeznám tu hranici reality a snu. Je tak tenká.
Planeta
Lidi, kteří mě trochu víc poznali, mi často vyčítají, že žiju úplně v jiným světě. No a mají pravdu. Na tenhle svět mi nezbývá moc času. Mám svou vlastní planetu.
Psycho
Vracela sem se z práce. Klasickej den. Byla tma a já sem funěla do kopce, v rukách dvě tašky s nákupem. Naštvaná, že su zase unavená a nezvládnu toho dneska víc, než vybalit nákup a zapnout televizi.
Blázen
Seděly vedle sebe na gauči. Vanda pila vodku a Markéta ferneta. Vanda si povzdechla. "Když já nevím, co mám teď dělat.
Katastrofa
Vzbudila sem se a jedním okem koukla na budík. Zaspala sem. Ve spěchu a v panice hledám ponožky. Všechny sou vypraný a tím pádem mokrý.
Stín
Vystoupila sem ze šaliny a po zádech mi přeběhl mráz. Byla zima a mlha taková, že Londýn se mohl jít zahrabat, neboli mlha hustá tak, že by se dala krájet. Byla sem už pěkně unavená, protože byly tři ráno. Chtěla sem zalehnout do své teplé postele a konečně se po pár dnech pořádně vyspat.
Soud
Nebylo to ze dne na den, ale lidi se zbláznili. Když bylo na světě tak špatně, že už nemohlo být hůř, lidé odmítali brát vinu na sebe. Ztratili veškerou soudnost a proto neměli koho a za co soudit. Zašli tenkrát moc daleko.
Pomůžu ti do hrobu
Byla páteční noc a protože bylo hrozný horko, nemohla sem usnout. Podívala sem se na budík. Hm, bude půl jedné a já mám spat. To je teda trapas.
Ďábel
Seděla sem na posteli a dívala sem se na televizi, kde zase nic pořádnýho nebylo. Abych řekla pravdu, vůbec mě to nepřekvapovalo. Když sem se zrovna rozhodovala, co podniknu, zazvonil mobil. Trvalo ňákou dobu, než sem ho našla.
Alkáčova děvka
Sedím ve svým oblíbeným koutě a koukám na televizi, která má vypnutý zvuk. V rádiu hraje smutná hudba a já na tebe vzpomínám. Myslím na tvoje slova, kterýma jsi mi lhal. Myslím na tvoje ruce a na tvoje vlasy.
Ve jménu budoucnosti
Seděli na lavičce a dívali se na řeku, která si bublala tichou nocí. Držel ji kolem ramen a ona mu položila hlavu na rameno. "Budu muset jít. " Řekla potichu.
Vánoce
Seděla sem v kanceláři, docela sem se nudila a byla mi zima. Skřehlý ruce sem ohřívala o hrnek s kávou a koukala sem ven. Bylo hnusně. Šedo, depresívno a ponuro.
Peklo na zemi
Tmavý těžký mraky se vznášejí nad prokletým městem, který Osud dávno opustil. Štěstí a láska otočili se zády a nechaly děti pekla navzájem se vraždit ve špinavých ulicích.
Přes den si čistí zbraně a posilují svou nenávist, potlačují strach. V noci pak hlasitá hudba přehluší zběsilý křik pistolí.
Mrtvoly
Tma. Tmavý chodby, chlad a smrad. Mlhavý obrazy, nezřetelný obrysy. Poznávám školní chodby.
Vrabčáci
Zase chodím lesem. Tentokrát však není tmavý. I přesto, že je noc, všechno ozařuje měsíc. Svítí jasně a možná je větší než ve skutečnosti.
Červený bobule
Zase sem šla tou samou cestou. Poslední dny jsem ji absolvovala až příliš často. A ve stejně blbé náladě. Se strachem a stovkou otázek a třema stovkama odpovědí.
Modrá
Zase jsem někde, kde jsem vůbec být nechtěla. Už jsem si zvykla. Stojím v jeskyni, je tam chlad a hroznej hluk. Zvrchu visí krápníky, zespodu neroste nic.
Srážka s dobrem
SRÁŽKA S DOBREM
Ležela sem na pláži a ze slunce už mi bylo špatně. Měla sem popraskaný rty od moře a pálily mě. Odpoledne sem měla umývat nádobí a byla sem z toho dost nasraná. Je neuvěřitelný, co dokáže člověku na dovolené zkazit náladu.