Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh první: Radek
Autor
Zina
RADEK
Radek se zmítal v hrůzných křečích abstinenčních příznaků. Jeho tělo se dožadovalo další dávky pervitinu. Nepřicházela. Ledový pot a vysoká horečka s ním třásli, krvavá pěna u úst signalizovala, že je na pokraji svých sil. Srdce mu tlouklo stále pomaleji. Mezi jednotlivými údery se objevovaly čím dál větší pauzy. Až dotlouklo úplně.
Jen v tváři mů zůstal rozbitý obraz promarněných šestnácti let.
Ale nikdy to takhle nemuselo skončit. Všechno dnes mohlo být jinak. Radek mohl být vlastně úplně "normální" kluk se všemi radostmi a starostmi tohoto věku. S první pusou a první láskou, s první cigaretou a prvním pivem. I tohle k tomu věku patří. A tak to mohlo být i s Radkem. Jenže nebylo. Radek zašel dál...
Ale musel???
Všechno to začalo asi v jeho osmi letech. Rodiče se rozvedli, otec je opustil a Radek zůstal se svojí matkou a starším bratrem Patrikem. I tak to ale mohlo skončit dobře...kdyby máma nezačala pít.
Po rozvodu se ještě seznámila s mnoha muži, s žádným jí to ale příliš dlouho nevydrželo. A tak když bylo Radkovi asi deset, rozhodla se, že s muži definitivně skončí. A aby¨se jí to lépe podařilo, začala svůj žal chodit utápět v alkoholu do barů a putik.
Ani o své syny už se příliš nestarala. Málokdy našli doma jídlo nebo čisté vyprané prádlo. Místo pohlazení a povídání je s sebou máma brala do hospod, kde je se sloupečkem mincí posadila k automatům a šla znovu popíjet.
A starší Patrik po vzoru matky neměl také daleko k alkoholu. Začal pít asi ve čtrnácti letech a jeho matce to samozřejmě nijak zvlášť nevadilo. Naopak: ještě uvítala, když jí občas zkušenější syn poradil, jak se dostat z kocoviny. To Radek na tom byl hůř...
Matka si ho příliš nevšímala a brätr pro něj měl jen nadávky a rány. Proto není divu, že ve svých čtrnácti letech Radek odešel na ulici. Matka si toho téměř ani nevšimla a Patrik měl spíš radost, že se zbavil starosti, kterou o mladšího bratra měl.
A od života na ulici už Radek neměl daleko ani k první droze. Dal mu ji tenkrát jeho "kamarád", o dvanáct let starší pasák Karel. Ten se také staral o to, aby měl Radek co nejlepší zdroj fianancí, které na drogy ostatně potřeboval.
O mladé kluky byl mezi homosexuály zájem, a tak se u nich brzy drobný Radek stal známou firmou. Zprvu se mu do takové práce sice vůbec nechtělo, peníze ale potřeboval, a tak nakonec chodil s muži dobrovolně. Prostě si na tu práci zvykl. Za chvíli hrůzy, kterou už se časem naučil přečkávat, vždycky přišli peníze. Ale i ty už mu stačili jen taktak. Jeho dávky pervitinu se totiž stále zvyšovaly.
Pak už mu peníze nestačily vůbec. Začal krást a život pro něj úplně ztratil smysl. Zúžil se jen na ranní dávku, pak další, šlehnout si a zase další dávku, aby přečkal noc. Už neměl chuť žít...ale nedokázal svůj život ani ukončit.
Už několikrát skončil s nožem na zápěstí, ale pokaždé jej nakonec upustil. Možná to bylo dobře...a nebo taky ne. Možná to měl tenkrát skončit, aspoň by se ušetřil tohohle trápení. A aspoň by se ušetřil tak strašné smrti.
Jenže pak si vždycky vzpoměl na věčně opilou matku, bratra, co ho bil a otce, jenž je opustil. A uvědomil si, že je měl vlastně všehcny v hloubi duše rád. Měli ho rádi i oni?
Ale na tohle už bylo pozdě. Na všechno bylo pozdě.
Radek se zmítal v hrůzných křečích abstinenčních příznaků. Jeho tělo se dožadovalo další dávky pervitinu. nepřicházela. Ledový pot a vysoká horečka s ním třásli, krvavá pěna u úst signalizovala, že je na pokraji svých sil. Srdce mu tlouklo stále pomaleji. Mezi jednotlivými údery se objevovaly čím dál větší pauzy. Až dotlouklo úplně.
Jen v tváři mu zůstal rozbitý obraz promarněných šestnácti let.
A v ústech sucho a v hrdle nic. Krví podlité oči mrtvolně upřené před sebe.
A na rtech slova: "Nechtěl jsem..."