Písmák Síla skončit
Byl to zase jeden blbej den. Už ani nevím kvůli čemu to bylo, že jsem se zase pohádala se svou matkou. Jenom ona mně ale dokáže vždycky spolehlivě vydeptat. Vystresovat, rozbrečet.
Rodiče
Rodiče
„Rodiče – to jsou máma a táta. Moje maminka a tatínek jsou moc hodní. Mám je moc ráda. Jezdíme spolu na výlety a taky kbabičce, máma mi čte před spaním pohádky a táta přijde, když se bojím strašidel.
Dopis světu
Milý Světe.
Mám tě moc ráda a celkem se mi i líbíš. To zase ano, i když možná by jsi mohl být ještě trochu hezčí.
Víš, třeba kdybys neměl tolik válek, ubylo by lidského strachu a hned by Tě měl každý radši.
Marmeláda
Marmeláda
Zuzka, Zdenka a Lukáš byli dobří přátelé. Seznámili se už ani neví kde a teď spolu tahle zvláštní trojice bydlela i vjednom bytě. Je nutno dodat, že bydlení si tam zařídili opravdu velkolepé. Čerstvé dvacátnice Zdenka se Zuzanou se staraly o vaření, úklid a ostatní domácí práce, jejich stejně starý přítel Lukáš pak obstarával většinou mužské záležitosti jako jsou různé drobnější i větší opravy vbytě a každý si tam sám taky pral.
Matka
Matka
Paní Blažena měla tři dcery, krásný prostorný dům a místo učitelky na základní škole. Zdánlivě by si tedy neměla na co stěžovat. Zdánlivě by mohla žít klidný a spořádaný život. Zdánlivě…
Jenže škola pro ni znamenala celodenní pracovní vytížení.
Hodný syn
Dušan vlastně nikdy neměl moc přátel. Není divu, vždyť se taky téměř celý svůj život držel jenom máminy sukně a válel se doma „za pecí“. Zatímco ostatní kluci si hráli venku na vojáky a běhali po lese, Dušan se ometal doma vkuchyni, kde máma vařila a snažil se jí svědomitě pomáhat. Když ostatní kluci zkoušeli kouřit za školou a líbali se se staršíma holkama, Dušan byl zase doma smámou a pomáhal jí věšet prádlo.
Děvetatřicátnice
Děvetatřicátnice
Jsem Anna Brožíková, třicet devět let. Matka osmnáctileté Kamily a šestnáctiletého Radka. Pět let šťastně rozvedená, pět let šťastně žijící vpanelovém bytě sdětmi a přítelem Pavlem. Ale co vlastně znamená to slovíčko šťastně .
Příběh druhý:Filip
Jmenuji se Filip a je midevatenáct let. Žiju s tátou a svojí macechou. Máma umřela když mi bylo čtrnáct. Jsou to teprve dva roky a táta už si stačil najít jinou.
Příběh první: Radek
RADEK
Radek se zmítal v hrůzných křečích abstinenčních příznaků. Jeho tělo se dožadovalo další dávky pervitinu. Nepřicházela. Ledový pot a vysoká horečka s ním třásli, krvavá pěna u úst signalizovala, že je na pokraji svých sil.