Stmívání

Večer se stmívá a měsíc vládne mystickou mocí,

a slunce odevzdává rožhavené žezlo vlády,

svět se zalévá černou nocí,

poslední fanfáru hrají cikády.

A tak rozsvěcím lampu a ničím noc,

protože den nikdy nesmí zemřít,

bojím se o něj moc,

musím ho proto prodloužit.

Ne, ty neodejdeš, nezhasne tvá sláva,

tvá zlatá tradice žití,

nic není tak krásné jako zelená tráva,

když bosá noha rosu ráno cítí.

Rozbiji měsíc a přisadím druhé slunce,

aby navždy jen byl slunečný den,

má duše nikdy usnout nechce,

vědomí je můj největší sen.

A tak, slunce, pal na mé líce,

ať ošlehán jsem tvým plamenem,

ale zatím zapaluji jen svíce,

a usínám s měsícem.