Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProzření
Autor
Babetka
Neslyšná rána se mi rozlehla srdcem,
můj svět se sesypal jak domeček z karet,
má duše sežehnutá krutým mrazem,
vypouští hořkou slzu na ret.
Kde je teď má nezničitelná naděje?
Kam se schoval můj věčný smích?
Za zamčenými dveřmi se mi škodolibě směje
a z nebe padá černý sníh.
Asi se to muselo stát,
jak obehraná věta,
To už mě osud nemá rád?
Chci zpět ta šťastná léta!
Přesto tu najednou stojím,
z očí strženy klapky naivní,
toho krutého života se zběsile bojím,
míří na mě stovkou hlavní.
Tolik lží jedna pravda objevila,
tolik předstírání,
tolik nadějí a snů navždy pohltila,
že slyším dětských vrátek zavírání.
Kde mám teď sílu vzít,
uvěřit klamu,
osud přijmout, za lepší se bít
a necítit hanu?
Nevím, jsem ztracená.
Nevím, co cenu má…
…
Jizva se zhojila, ale dál bolí,
srdce už nemůže tak silně bít,
a tak se musí podpírat holí
a cosi v něm začalo hnít…