Monolog

Tak už se nad sebou  zamysli, kamaráde,

a konečně se vzpamatuj!!

Máš pocit, že když jsi mladý,

svět je tvůj,

jenomže nemáš vlastně

vůbec nic...

Ještě se o životě musíš hodně učit!

Tak važ si, příteli, mojí dobré rady:

Za hlavu zahoď zábavu i lásku,

chlast i ženské vnady

a začni honem řádně studovat

 - jen tak se můžeš vlivným stát

...vždyť co je na světě důležitější než moc?

A škrábáním básniček nic nedokážeš!

Já vím, teď si říkáš: "To se ti to káže!"

ale jen se na mě podívej,

kam až sem to dotáh:

chodím si v nových drahých botách,

a co nemám, to si zaplatím...

Jen si vzpomeň na tu holku,

cos ji měl tak rád ... kde je jí konec?

Kdybys čas trávil v lepším spolku,

mohla by s tebou ještě lehávat

... nebyl bys šťastnější?

Vždyť já to s tebou myslím dobře,

jednou za mnou příjdeš se vděkem.

Uvědom si, prosím,  jaká je dnes realita,

co člověka činí člověkem:

Peníze, úspěch, prosperita!