Jako bych to už někde viděla (slyšela). Pořád jsem si říkala, že to k něčemu povede, ale nějak se už blížil konec a myšlenka se rozplynula. Chtělo by to něco originálšího, ale hlavně že je to ze srdíčka:)

mnu ... co tak ještě na tom zapracovat :)

S volvem nesouhlasím, docela se mi to líbí...

Byl bych moc rád, kdybych tohle nikdy neslyšel nikoho hrát. S nejvyšší pravděpodobností by to byla kapela z dětského domova, laciné nástroje, které se nedají naladit (což stejně nikoho nenapadne), tlustý vychovatel, co hraje bass (je správnej a taky napsal ten strašlivej text, zatím nikdo neví, že kapela je jen zástěrkou pro jisté... ale ehm), dvě slečny s bakelit kláveskama (nejhrůznější rejstřík osmdesátejch let), další dvě slečny se zobcovejma flétnama, ještě jedna, co jen zpívá. A za bicíma taky slečna, může bejt ještě jeden uhrovitej borec s el. kytarou Jolana (struny na ní jsou – alespoň géčko – ještě z továrny, tj. z r. 1966). A všechny – a to je na tom to tragický – sní o tom, že budou jednou slavný a bude se o nich psát v časopisech a budou promlouvat k národu z televizoru... A co já vim, třeba i jo, ale vychovány takovejma kokotinama, zas budou mlít jen kokotiny jak božská Lucy... ou kurva! Zkrátka – ať to myslíš jakkoli upřímně, je to strašná blbost.