Tvůj dech je cítit hnojem

Tvůj dech je cítit hnojem!

Jsem spanilá a křehká, říkáš.

Já však pravím: Tvůj dech je cítit hnojem

a křivky tvé jsou pokřivené.

Jsem ladná, plachá, nezahálím.

Což na můj nerv sis přišla hrát?

Křičím, halekám: Tvůj dech je cítit hnojem,

ladně lidmi pohrdáš,

v tom nezahálíš - pravdu máš.

Jsem krásná, věrná, chci s tebou být a žít.

A teď mám toho věru dost!

Prý krásná, toď je vskutku ctnost.

A věrná leda člověku,

co s chutí žije ve spěchu,

co zapomněl si sebe sama nahého na nočním stolku.

Já mám tě právě plné zuby,

už nesnesu smrad z té tvé huby,

myslíš snad že člověk pro legraci je,

ty má křehká, česká demokracie.