styskani

Styska se mi zas a dal...

jako by mi te ten studeny vitr znovu o kus ode mne odval.

Snad budu muset preplout vodu sirokou a dalekou,

snad pujdu za tebou cestou nelehkou.

A budu se ptat... „Vite, kde je ten, co me ma rad?

Ten co srdce kouzli z par na vylohach domu?

Ten, co smi zaseptat: Lasko, chci te k sobe domu.

Spadane listi mi susti pod nohama, jako uz nescetnekrat.

Vracim se kazdy vecer uz potme domu

a kdyz chrastim klici v zamku, doufam,

ze polibis me hned za dvermi.

Zatim jen ale odkladam tasku,

taky kabat

a boticky

a pripadam si v tom svete jako broucek malicky.

Nejsi pres ulici v tom modrem dome,

nejsi ani v te skvele kavarne na brehu reky.

Ani v parku jsem te nevidela...

nemam te na druhem konci sluchatka....

Nac jsou pak vsechna ta hejblatka?

Presto najednou jsi tu se mnou znovu a zas...

Varim ti kakao a kolacky,

hraju si s tebou ve vane s penovymi oblacky

citim tve objeti,

sotva se ocitnu v tom tajnem doupeti moji postele.

V noci jsi tu totiz zase byl...

vdychl mi energii do zil

a ja rano jsem zase rozkosna...

na dalsi den pro tebe....