DUBOVÝ TESTAMENT

Prstýnek obětuji dubu den ten

dubu klečícímu úzkostí na stráni

on vyznává své skleslé srdce listem

stvořeným k duhovému malování.

Dětský kumštýř strach vyčmárá zlatou

žilnatinu zkoprnělou, židli z krámu

stužkou hrbolatou, dřevěnou vatou

štětcem podkožního sebeklamu

Modeluje si dřevorubec ženu

jak stromy poražená ve vzpomínce

a k životu žaludu odsouzena

čeká ať už přijde ( nebojím se )

Kat. Sekyra ať pomiluje stoličku

jak něžně svlékají duby na popravu!

lusk prstu ťal – žalud ztratil čepičku

tak jako on, i já chci ztratit hlavu…