Repetent

      Já budu vozit popelnice rád,
      to povolání nemá vad.
      Já nejsem madlo onuce,
      mě budou živit mé ruce,
      opravdová proletářská poesie,
      co na Petrově v jedenáct bije
      zvon,
      budu jak vítr od cyklon,
      budu zář na večerní obloze,
      byt oblečený uboze.
      Když mě vyhodí ze školy,
      budu spát v brázdě na poli.

      Dost však mě mrzí,
      že neznám rusky brzy.
      A že místo jazyka východu,
      měl jsem těžkou pohodu,
      a učil se německy,
      říct taky ne necky,
      však ted mě to na hovno jest
      s vysvědčením uplove má čest.
      Kdybych rusky zvlád,
      mělo by to velký klad,
      s Ukrajinci bych se domluvil hned,
      a tak by povolil led,
      vzájemné spolupráce,
      a veselejší by byla štace,
      mé práce na výkopech.