Tulák

Pisnička...

Tulák Vyhnali tuláka, když venku pršelo a déšť byl studený, zima šla na tělo. Vyhnali tuláka a už se stmívalo, zimou a úzkostí hrdlo se svíralo. R.: Ztracený, jak štvanec beze jména jemuž je cesta do neznámých míst z kolébky souzena. A jak tak putoval se smyčkou na krku, z té bídy najednou bylo mu do breku. Proud slzí vytryskl až bolest zadávil, studený vítr ho po vlasech pohladil. R.: Ztracený…. Zachroptěl nadávku snad jenom ze zvyku, jak někdy daleko člověk má k člověku! A jak někdy slušnost svlečená do naha jeví se na světle žalostně špinavá. R.: Ztracený… Po cestě blátivé s nohama z olova tuláka žene dál vidina domova. Vidina domova, vidina úkrytu kde lidé nežijí bez lásky bez citu. R.: Ztracený…

---