10 myšlenek

 

Odpoledne přechází do večera

usedám do křesla, znavená těžkou prací

prsty mi ještě voní hlínou,

jak jsem Tě pohřbívala

-- tak špatně vjížděl rýč do země

tak velká jáma byla třeba pro Tvou rakev

dubová truhla bez okras

tvrdá a pevná –

A s každou lopatou jedna myšlenka na Tebe

 

První

Jak se ráno probouzíš a ještě zavíráš oči

a prosíš mě o chvilku spánku navíc

- neboj se, lásko, teď se prospíš dosyta..

 

S čela si stírám pot

narážím na kameny, Tvá rakev voní dřevem

 

Druhá

Jak voníš, když vstáváš z peřin

a postel, kterou opouštíš, je rájem pro mou unavenou duši

 

Třetí

Jak se svlékáš a já nevím,kam s očima

znovu a znovu mě to táhne k Tobě

 

Bráním se spánku

sladím si kávu – voní po celém bytě

prsty mi ještě voní hlínou,

jak jsem Tě pohřbívala

křeslo mě tlačí do lopatek

- snad se Ti leží pohodlněji

v dubové truhle bez okras

tvrdé a pevné –

 

Čtvrtá

Jak odcházíš a ještě se usmíváš

Ve chvíli, kdy se zavřou dveře, začnu čekat na Tvůj návrat

 

Pokládám rakev do jámy

a z piety hážu na víko pár květů

 

Myšlenka pátá

Jak Ti trhám květiny k narozeninám

a žádné nikde nerostou

ta prokletá touha udělat Ti radost

ta prokletá touha pořád se za něčím hnát

Směju se

už se nikam neženeme

těžko se vstává, když už Ti odzvonili hranu

 

Šestá

Jak tančíš

šílený tanec na němou melodii

zní Ti jen v hlavě, ale já slyším její ozvěnu v Tvých krocích

 

Už na Tebe vrším

mohylu z kamení a z úlomků cihel

kde vzít epitaf, aby to nebyla laciná slova

postačí jméno

stejně Tvé jméno vždycky znělo jako báseň

 

Sedmá

Jak si zapaluješ cigaretu

a jedním dechem vyprávíš

historky k smíchu i historky k pláči

 

I já si dám jednu

(na Tvoje zdraví..)

Prsty mi voní kouřem

a hlínou, jak jsem Tě pohřbívala

jenom teď nezačít plakat

a nezkazit tak opojně tragickou chvíli

 

Osmá

Jak vycházíš ze sprchy

a pára vykresluje na okna Tvoji podobu

už dlouho si zarývám nehty do dlaní

- nemohu se Tě dočkat -

 

Devátá

Jak se mi třeseš v náručí

Jak usínáš v půlce rozpovídaných vět

a já jsem prázdná i přeplněná zároveň

 

Jakou Ti zahrát hudbu

šumění listů a šplíchání dešťových kapek

byla to dřina, ale už můžeš spát..

 

Desátá..

Jak jsem Tě zabila, má lásko

Jak jsem Ti podřízla hrdlo

svou ubohou, majetnickou láskou

vysála život z Tvých rtů

a oblékla si Tě do černých šatů

(černá Ti nikdy neslušela..)

 

Odpoledne přechází do večera

usedám do křesla, znavená těžkou prací

prsty mi ještě voní hlínou,

jak jsem Tě pohřbívala

-- půjdu spát

třesu se

snad že mnou otřásají křeče unavených svalů

hlína byla těžká a rakev ještě těžší

dubová truhla bez okras

tvrdá a pevná –

Těžké Tě pohřbít

Tak těžké Tě pohřbít..

---