Písmák V závětří pod třešní
Tak zlehka
jako když praská
větývka
tak potichu
Poušť...
Až příliš
pochopila jsem
jak se po zrnkách
sype krok
Umění nezmění...
Vytušil…
(poznámku pod čarou
za konec vyrytou
písmem jednookých)
Změna je možná
Změna je možná bezpochyby
i když ukazatel v zkratkách chybí
i když v nohách už se ztrácí síla
a tempu z nich se těžko vzpírá
Dotkněme se
Dotkněme se špičkou nehtu
přes řeku co proudí
v tepnách i žilách
i vlásečnicích
V každé přítomnosti ztráta
Chybíš mi
se dnes nenosí
hlavně poker face
a už vůbec žádné slzy
Chybíš mi
Z kopečka
mezi výmoly a štěrkem
kličkuju a brzdím málo
abych všechnu svou pozornost
I těm co příliš smělí
V hloubi myšlenek
pouhopouhá šmouha
pevně smotána
však nekonečně dlouhá
Bludička
Rozbitá kolena
a roztřepené vlasy
bludička zmatená
v rozcestích se ztrácí
Krajinou
Sedíme na místech
pro osoby
s omezenou schopností
pohybu a orientace
Milion podob umění
Milion podob umění
pro zástupy lidí
hledajících uchopitelnost krásy
která bývá občas zřejmá
Napodruhé se nezačíná
Do páru dva zbývá jeden
Ona vpřed, on hledal
Ani jeden veden
Potkali se vběhu
Bílá tma láme v kolenou
Kameny v nás
nás táhnou
k zemi
znaveni tou tíhou
Je ticho co nezná hranic
Je ticho
co nezná hranic
Je strach
co jen strašlivě
S odcházením světlo
Zesinat
zmatnět
odplout do ústraní
s mlčením srůstat
Se sluncem v zádech
Mám žluté vlasy
od východu
zvlněné střapaté a rozcuchané
ostřejší než hřebíky
Smyjeme si písmo z čel
Smyjeme si písmo z čel
zaseknem se na počátku
rozpadu a rozchození
jak poškrábaný gramofon