Pointa kněze s upírkou v posteli mi přijde jako málo... a ta bolestivá shoda přísudku s podmětem. 

Nápadů a vtipu plné, ale přijde mi, žes to po sobě ani nečetl.

To mám od tebe jiné oblíbené.

Výborná povídka, běhal mráz po zádech. A na rozdíl od několika komentujících mi ani nevadil fakt, že není vysvětleno, jak se v těle mrtvého (zřejmě zpopelněného) pana Černého ocitl.

Škoda, že ho tam nenačapal přímo syn, to by bylo něco...

T. 

A je doma... to je nejvíc. Děkuji

T.

Bože, to je pastva, to je ráj... ani nevím, která část mi přišla nejlepší, asi ta s paní učitelkou na návštěvě... 

To by snad chtělo zfilmovat...

T.

1. Tóny - Pozitivně laděná povídka, která se velmi příjemně četla (a prožila). 

2. Eger - Prostě nemůžu si pomoc - jablko, skrze které přichází bratrům neřesti samy až do cely - to je prostě obraz všech obrazů :-)

3. Vychází i michelinská /Koupací dress code - náramné povyražení na Maledivy a zpět během 8 zastávek v pražském metru... za mě skvělé cestopisné drama.

1. Tóny - Pozitivně laděná povídka, která se velmi příjemně četla (a prožila). 

2. Eger - Prostě nemůžu si pomoc - jablko, skrze které přichází bratrům neřesti samy až do cely - to je prostě obraz všech obrazů :-)

3. Vychází i michelinská /Koupací dress code - náramné povyražení na Maledivy a zpět během 8 zastávek v pražském metru... za mě skvělé cestopisné drama.

Ne, byla to konečná:-)

Těším se na pokračování. T

Mám husí kůži... taky mi to přišlo někdy až za hranou patosu, náhody a tak... a konec jsem tak nějak čekala, ale stejně dám tip, protože se četlo dobře a vyvolalo spoustu emocí.

Pro mě rozporuplná povídka. Klišé výrazy bych snad i omluvila, ale vlastně jsem nepochopila, proč jsi rozehrál ta dvě dramata, aniž bys alespoň jedno vysvětlil...

Mě by se sice asi taky hodiny a hodiny bolestně sedělo v autě (bolí zadek, plný měchýř a střeva, hladový žaludek, zkřehlé ruce i nohy), ale proč tak dobrovolně šíleně trpí, to mi hlava nebere... 

A borec z lesa... to je úplně mimo. Utíká sám před sebou, nebo představou vzrušující partnerky? Měl jim to trápení tou sekerou hluboce utnout a pak by měl co uklízet a vařit na ohni...

Pro mě trochu zašlapaný potenciál... 

Vyvedené dílko. Poutavý styl, který funguje, klidně bych četla dál. Toho přerodu ve staršího vypravěče jsem si taky všimla (I návratu kluka), ale zas tolik mi to nevadilo.

T.

Normálně se k poskládaným obrazům nastavím náklonně, dnes jsem ale nadšená. Některé věty byly tak dobré, že jsem je četla několikrát. A i tak jsem si jistá, že mi některé žertíky a postřehy proklouzly.  V cele s jablkem... neřest přichází sama ve vysokém rozlišení... top 

Díky T.a V.

Nevím proč, ale dolehla na mě z tvého díla hrozná tíseň. Vlastně všechno bylo dobré, jak mělo... ale přesto pro mě takové beznadějné. Je tam pár skvělých momentů. Jen u dětí, co jezdí tak rychle, až vyrostou, bych změnila pořadí jízdních pomůcek (od tříkolky, po kolo).

T.

Nevím proč, ale dolehla na mě z tvého díla hrozná tíseň. Vlastně všechno bylo dobré, jak mělo... ale přesto pro mě takové beznadějné. Je tam pár skvělých momentů. Jen u dětí, co jezdí tak rychle, až vyrostou, bych změnila pořadí jízdních pomůcek (od tříkolky, po kolo).

T.

Nemám slov. Úžasná povídka. Nemohla jsem přestat číst, ani když metro dojelo do stanice, kde vystupuji. Poklona! T.+V.

Musím přiznat, že až komentáře, které dílo uzavřely poetičností smrti (a jak tchýně ostrouhala), tomu dodaly pomyslnou tečku a dílo je tak ucelené, jak bych si představovala. Navíc souhlasím s přáním dělit do odstavců pro lepší čitelnost. Dílu by slusela. 

Každopádně pozitivity není nikdy dost, tudíž T.

Jen malá chybka v epilogu: v Thajsku je určitě neočkovali... 

Jinak uržels můj zájem až do konce, ale začátek výrazně lepší. Asi mi vyústění karantény neuspokojilo pointové pohárky.

Cestopisné drama z lehkého soudku. Obou mi bylo svým způsobem líto. Ale souhlasit jsem s nimi nemohla.

Lehce napsané, vtipné, snesitelně dekadentní. T.  

Jen malá chybka v epilogu: v Thajsku je určitě neočkovali... 

Jinak uržels můj zájem až do konce, ale začátek výrazně lepší. Asi mi vyústění karantény neuspokojilo pointové pohárky.

Cestopisné drama z lehkého soudku. Obou mi bylo svým způsobem líto. Ale souhlasit jsem s nimi nemohla.

Lehce napsané, vtipné, snesitelně dekadentní. T.  

Inu, náramný výjezd mezi Černým mostem a Křižíkovou. Sic jsme se neopálili (protože muslimové), moc nepochutnali (protože kuchyň je nemastná, neslaná, nekořeněná), tak jsme poznali dost a navíc se královsky pobavili. T. A dík

Za jiných okolností bych zřejmě výskla. Atmosféra dobře vykreslená. Střet moderního DNA a poetičnosti zániku. No ale... já nemohu. Jsem odkojená pravěkem. Je to moje nejoblíbenější etapa v historii člověka. A Nea mi tam prostě nezapadá. Aneb ještě než člověk šil (a tkal), tak si již splétal vlasy. A stejně tak i mluvil (když už tkal). 

To je, jako když čteš úžasný příběh a bodují tě do očí pravopisné chyby... 

Kvaj vystihl nešvar jinak moc pěkně vystavěného příběhu. I když já, odkojenec Erbenův, si vždycky, nejvíc užiju nějaký ten krvák a drsný svět...

T.   

Souhlasím s kritikami níže. Pro mě velmi dobře navozená tísnivá atmosféra. Velmi dobře napsaný 1.odstavec, jen bych hledala jiné obraty - aby to nebylo samé "jsem"... no a pak to pro mě trochu ztrácí na zajímavosti a všechny otázky, které si kladu, zůstávají nezodpovědné. Chybí mi pointa... nebo je pro mě skrytá. 

Souhlasím s kritikami níže. Pro mě velmi dobře navozená tísnivá atmosféra. Velmi dobře napsaný 1.odstavec, jen bych hledala jiné obraty - aby to nebylo samé "jsem"... no a pak to pro mě trochu ztrácí na zajímavosti a všechny otázky, které si kladu, zůstávají nezodpovědné. Chybí mi pointa... nebo je pro mě skrytá. 

No, jednoduše, wau... dlouho se tady žádnému dílu nepodařilo, aby po mě přeběhl mráz (a ne děsu). Mám z tvého díla tak příjemné pocity, že dám jak tip, tak výběr. 

Já se toho textu zpočátku bála, naštěstí se hrůza nekonala (špatná zkušenost u dědečka, který štěstí na milé a trpělivé zdravotníky neměl - z nemocnice jsme ho na reverz před 5 lety "ukradli", jinak by tam zemřel, žil u nás až do loňska, kdy mu začala slábnout  pumpa, v nemocnici ho nakazili covidem, jež se u něj nijak neprojevil, ale pro sestry byl najednou prašivej a děda tam ztratil chuť žít. Sic jsme ho opět vzali domů na reverz, tak už ji nenašel a v kruhu rodiny v pokoji odešel).

Díky za pozitivní vhled a přeji co nejvíc sil na další psaní.

T. 

Další podnět, proč si nekazit mladickou vášeň... a nechat si ji ve vzpomínkách tak dokonalou, jak jen mohla být...

Za recenzi díky. 

1. Kolotoč - české Mikulášovy patálie, milé, vtipné, napínavé. Naprosto splnilo mé požadavky na dobrou povídku.

2. Jedlová - živá připomínka i výtka v jednom... jak se nevzdávat, jak je důležité potkávat inspirativní lidi...

3. TD - írsky setter -  napínavé, vtipné a prošpikované směsí malých point, až se jeden diví, kolik se jich tam vešlo

Nejdříve mi dílo přišlo dlouhé a pak zase krátké. Ten rychlý konec mě zklamal. Četla bych dál a dál...  t+v

Tady jsme se, bohužel, nepotkaly. Ale nevadí, i tak čtu tvá díla ráda. Dnes na mě ta všeprolínající poetika působila trochu vyčpěle. A dílo mi přišlo vyústěním trochu jako zklamání. 

Vidím, že  vidíš neviděné... už za to t.

Píšeš tak, že jsem okamžitě cítila pryskyřičnou vůni lesa, že jsem o něj dostala strach a chuť zabojovat. Nevím, jak lépe ohodnotit!  T+ V

Musím trochu krotit nadšení. Celá povídka mi dost připomíná část rodiny. Ty pointy, smyšlenky, domněnky, jak si omlouváme vlastní neschopnost, neochota, svalujeme vinu na druhé, neumíme převzít otěže zodpovědnosti. A ta komunikace...

V povídce vidím drobný nedostatek v dialozích, některé obraty pro mě nejsou úplně uvěřitelné.

Jinak tip

Po přečtení díla jsem zmatená. Co je realita, co sen? V čem je pointa a co mi uniká? A ani po přečtení ostatních kritik nejsem moudřejší. 

Za mě by samostatné dílo o hořících Drážďanech bylo poutavější.

Bomba, pecka a nářez v jednom. Rozjezd, napínavá zápletka, neotřelé řešení hodné Kolomba. Za mě bez výtek, zato s tipem a V.

Na mě to působí dost depresivně. Už jen čekat, až sebere "odvahu" k dalšímu sebezničujícímu kousku... škoda, že mu nezůstal ten Mesiáš...

Jak svůj podzim popisuješ, přijde mi na něm něco poetického ale i hodně znepokojivého. Zdravotní peripetie jsi popsal úplně napínavě a odcházení blízkých bez zbytečného sentimentu. Celá trilogie se mi líbila. Ale úzko mi je z ní také. Emoce každopádně zjitřit dokážeš stále.

Totální pecka a rozsekávka. Absolutně voda na můj mlýn. Napínavé, živé, tísnivé. Má to atmosféru, spád, chci číst víc... t.

Zbabělec je podle mě trochu jiná definice. Například Stál jsem tak, aby si mě nevšimli, když mému nejlepšímu kamarádovi strhli aktovku a nacpali ji do odpadového koše na zastávce. Nebo Všichni se jí v tramvaji smáli a nadávali jí, tak jsem radši vystoupil, abych se jí pak nemusel dívat do očí...

Opatrný a zbabělý jsou úplně jiné vlastnosti...

A chytli ho, hoši "Pomáhat a chránit"? Skvěle se četlo i prožilo. T.

Ahoj. Bylo by možné (prosím, prosím, smutně koukám) dát k dílům odkazy, aby se čtenář proklikl z této stránky na dílo? Jako je tomu u PM? Díky předem

Na Písmáku jsem asi taky něco ke 20 letům. Kdysi jsme se scházeli i kavárně na Vinohradech. Chodila i Vesuvanka... s Havrankou jsme psaly buřičská díla a kritiky a v klubech jsme si honily ega. Pak jsem si pořídila děti a písmáka sledovala  dlouho jen z dálky. Dost autorů se vyměnilo. Někteří vyrostli. 

Je neskutečné, kolik energie někteří členové Písmáku věnují. Bez nároku na honorář. Svůj čas, který jim už nikdo nevrátí. A přesto to není jiným dost. Písmák je moje srdeční záležitost, I když mám času aktuálně jen poskrovnu, a chca nechca jej musím věnovat smradům, práci, mužovi a domácnosti, tak cesty vlakem do práce nebo ukradené chvilky před spaním, otevírám to tu...

Určitě by se nápady, jak to tady zlepšit, by se našly. Ale nemyslím, že by stávající redaktoři nedělali vše, na co jim aktuální síly stačí. PM nebo tématický den jsou skvělé počiny. Co se mě týče, třeba TD úplně nechápu (jak funguje, jak a kdy se hlasuje atp.). A Výběr jsem ještě nedala nikdy, asi proto, že jsem se necítila povolána.  Nějak jsem k Redaktorovi nedostala manuál. Byl by užitečnější než kritika neznalých a dobré úmysly majících redaktorů.

Eh? Nerozumím? Poctivě čtu všechna nominovaná díla do PM, snažím se k nim dát konstruktivní kritiku... když vyzbyde čas, snažím se načíst i další povídky/prózy (naposled např. celé revírníkovo dílo na pokračování o dřevomorce), občas zkouším dát i šanci poezii, ale té nerozumím ani co by se za nehet nervozní školačky vešlo.Čeká se tedy ode mě co?

Mimochodem, nemám nic proti neočkovaným, pokud dokážou s plnou odpovědností dohlédnout následků a s hlavou vztyčenou je nést. Stejně jako se rozhodují lidé, že budou kouřit, chlastat jako dogy, přežírat se nezdravým jídlem atd., a určitě nejsou překvapeni (teda doufám) z následků (nemocí a brzkého skonu).

Takže pokud se neočkovaní jsou ochotni "ocejchovat" vyznáním: "Ano, nechci se očkovat, respektuji přírodu a její právo mě vyhladit, pokud se jí genetickým založením nelíbím. Nebudu zabírat místo v nemocnicích, když budou přeplněné. A nebudu se soudit, když budu mít trvalé následky a plíce na odpis." Pak jsem s nimi v pohodě a ať si dělá každý, co chce a nechť jsou všechny bytosti šťastny.

Ohledně Covidu je názor úplně zbytečný, ony bohatě stačí fakta. Moje sociální bublina si stojí tak, že po očkování měly jednotky jedinců malé komplikace v podobě teploty a únavy. A z přibližné tisícovky lidí, které znám, jich asi 6 zemřelo na Covid nebo v jeho důsledku a to včetně osoby mě velmi drahé, která mi už rok (přesně) šíleně chybí!

Můj názor (který by pochopitelně ale neměl nikoho zajímat) je takový, že pro některé jedince je svoboda nebezpečným artiklem, neb se nedokáží objektivně rozhodovat. Pokud má někdo jako hlavní zdroj informací facebook nebo instagram, pak je okolí spíš nebezpečný. A protože košile bližší nežli kabát, tak se stávají (a budou stávat) i takové případy, že se senioři nenechají očkovat jenom proto, že jim to "mladí" zakázali (a když "mladí" nejsou úplně intelektově fit, tak je katastrofa nasnadě).

Děkuji za čas a přečtení, Lakrove... tip nedávej, byla to moje studie pocitů a následků.

Jediné, co mě zaráží je, proč když na otce chce vypravěč zapomenout, tak mu denně předčítá?

A chybí mi nějaké vysvětlení, proč na něj chce zapomenout. Asi ne kvůli rudému náčelníku...

aneb jak si pořídit úzkost do dvou minut...

syrové, pravdivé... a nemusí cákat krev, stačí výkaly... no potěš koště, jestli nás tohle čeká...

Děkuji za čas i za milá slova.

Říká se, že smrt a daně jsou věčné...

Aby byla smrt, musí být život, co se musí stát, aby měl život hodnotu? Stačí se jen narodit, aby se někdo narodil, musí (ve většině případů) někdo souložit, takže na prvním místě je to asi sex.

Aby mohly existovat daně, musí být z čeho je vyměřit - musí existovat zdanitelný příjem. Aby byl příjem zdanitelný, měl by pocházet z poctivé práce (nepoctivý příjem se většinou nedaní, abstrahujme od praček peněz). Práci musí vykonávat člověk, ten se musí narodit, aby se narodil, musí někdo souložit... he? No jo, aby se platily daně, musí na začátku řetězce být zase sex...

A sme doma...

Tohle dílko mě hodně bavilo, neodpustím si pár poznámek/dotazů:

1. Jak souvisel Gibraltar se zbytkem?

2. „Kdy se budu moct opustit ostrov?“ - to se je tam navíc, ne?

3. Proč s láskou vzpomínal na zahýbající manželku v Evropě?

Tento měsíc pro mě bylo obtížné rozhodnout pro 2. a 3. místo, takže vedeno v posloupnosti jen pro účely hlasování, abych v tom nenadělala bordel. Za mě:

1. Okamžik pravdy - Kamamura - naprosto stěžejní dílo pro zavední celosvětového (celovesmírného) míru - věřím, že jednou se o něm budou učit děti ve školách. Vyzdvihuji jeho nadějné poselství, lehkost s jakou je příběh vyprávěn, vtipnost díla. Uvědomělost hlavního hrdiny, co se očkování proti Covidu týče, nadto napínavá zápletka s krádeží mincí od bezelstného dítěte (co na tom, že spratek matce šlohnul pětikilo, aby si koupil u místního Vietnamce čipsy a kolu).

2. TD - Kávu? - Abakus - velmi věrohodné dialogy a stupňující se frustrace, co vede až ke konečnému řešení otravného manžela.

3. Mořská víla - Sade - další nadějeplné dílo pracující s velkou dávkou poetického vyprávění. Od začátku napínavé a pořád jsem čekala na tělíčko bez hlavičky a hlavičku bez tělíčka, co by se pohupovalo na vlnách sem, tam, sem, tam... a ono nic, ono happy end... :D 

Poeticky popsané výsostné území autorky. Velmi by se mi líbilo jako úvod pro povídku nebo jako pozadí pro nějakou nosnou myšlenku, takhle musím konstatovat smutné, že "mi tam něco chybí".

Líbí se mi přesah díla... cítím v tom ódu na svobodu, nezastřihování křídel, nešlechtění trávníků, psů, koček, borovic... dosaď, co uznáš za vhodné. Velmi to se mnou rezonuje! + t

Dovoluji se ohradit, že si na hluboké literární hry nehraju. Správně jsi pochopila, že v navozené situaci se "hrdinka" cítí bezradně. Sama neví, jak se k tomu postavit, co má cítit, všechno je jinak, v jejím životě nezůstal kámen na kameni... 

Svět kolem nás je plný klišé, je těžké se tomu vyvarovat, když psát umí kde kdo (neb není potřeba hákovat od svítání do kuropění na poli, aby bylo čím hladovým krkům zacpat chřtán). Časem logicky ubívá originálních myšlenek, obratů.

Celkově ti nemusí můj styl psaní sedět. To je v pořádku.

Něco tak optimostického, výborně napsaného jsem už dlouho nečetla. Napínavé a ještě s dobrým koncem. Za mě tip

Připojuji se k ovacím. Velmi čtivé a napínavé. Sama jsem žila v paneláku jako dítě a podobných příhod jsem se bála. Když jsem byla sama doma (třeba nemocná), neměl mě kdo hlídat. Od takových 7 let se mnou nikdo nezůstával. Ležela jsem se strachem sevřenými útrobami v horečkách a pod polštářem vždy tu nejdelší kudlu, co jsem doma našla. Několikrát denně jsem pak kudlu zabodla do všech temných koutů v bytě (protože, co kdyby se tam někdo schovával). A ne, bujná fantazie není dobrá deviza do života. Tip jak Brno

Hodnotit jako povídku mi nějak nejde. Jako úvahu, miniaturu lepší... líbily se mi některé již ostatními vyzdvižené obraty (šipka chvilky, pomeranč...), které byly opravdu výstižné a slušely textu.

Myšlenka chtěla bych versus chci mi jako nosná přijde skvělá, ale vlastně nevyužitá. Rozvinout příběh na toto téma by potenciál mělo. 

Náladu chutnající po nostalgii to mělo, ale dnes se mi to moc netrefilo do nastavení...

Bude mi ctí.

Moc děkuji za váš čas, čtení i připomínky. Až budu u počítače, zkusím ještě poupravit.

Prostě ani bez duševní potravy nebudeš živ... :D

tohle je fakt pecka, nemám co dodat :D

Ultra napínavý příběh, úplně jsem s tebou seškrabávala houbu, zalévala ji smrtonosným roztokem, držela palce, abys ji pokořil, prohlížela s Miluškou údolí, podpírala za deště roh domu! Živé a čtivé! Děkuji za celou sérii

možno...

Mrzí mě, že kvůli jazykové neznalosti si nedovedu hru slov zcela vychutnat ani úplně fundovaně ohodnotit, neb mi v té jazykové propasti uniká pointa :(

Mám asi dneska nesměvavou náladu... aneb dneska už druhá věc, která ostatní pobavila a mě rozesmutnila... napsané jako vždy na 1!

Asi jsem tu sama, které to celé vlastně připadá hrozně smutné...

Kromě chrabrý-chabý super. Vtipné a aktuální

Já snad tomu Nesmyslovu ještě přijdu na chuť. :-)

Celý je to skvěle poskládaný, ale co mě nejvíc uchvátilo bylo: 

"No to je dost, že dete," zvolal učitýlek, "první den ve škole a hned pozdě, to tě musím pochválit Kukýnko, skvěle zvládnutá první lekce, ostatní trénujou pozdní příchody u dveří, tak poď' dál a užívej lenošení."

toto je pro mě pecka

Děkuji oběma za zastavení i přečtení.

Však pravdu díš... společnost je nemocná a opájí se teorií nekonečného ekonomického růstu... a pravdu (co je pravda?) nikdo nechce slyšet. Je mi z tvojí povídky úzko. Asi jsem se taky nakazila.

Nesnášela jsem za dob bydlení u rodičů tyhle levné přehlídky nevkusu. A hle, pár let poté je i moje polička nad televizí plná keramických veleděl vlastních dětí, mincí a mušliček z dovolených, lampiček ze sklenic a krepáku... je to tedy trochu nepřehledné (u nás), ale srdce by mi to urvalo, kdybych to musela vyhodit.

Jen to skončilo tak rychle, že ten děsivý pocit ze ztracených dětí nestačil odeznít, aby ho nahradilo to pohlazení z dětské knihy. Nápad skvělý!

Tesat do kamene... strhující děj... famfáry a ohňostroje...

Šílenec, co koukal na film s Mádlem?

Možná bych pointu ještě trochu vytunila, ale jinak dobré.

Tvůj andělíček strážníček je zřejmě neustále bdělý... 

Nemyslím, že by podobné příhody byly náhodné, ale člověk musí být otevřený svému 6.smyslu (nebo hlasu osudu) naslouchat.

Já už dneska nečtu, další dílo, kde jsem doufala v dobrej konec a von se zase zabije....

Jinak čtivé, ale nějak mi v tom chybělo víc děje... 

Ach, jak dobře ten začátek znám... babička mi tedy už bohužel také neřekne: Ty moje hloupá. Zato naše smráďata se hihňají nebo i pohoršení odvrací oči, když nás přistihnou při líbání. Ale byla to moje volba, že místo velkého světa jsem se radši odstěhovala na vesnici a nevzdala se dětské lásky... *t 

Pořád jsem nepochopila... kdo je hajný, proč je tam anděl a kde se tam vzal kluk a co se mu stalo...

Doufala jsem v lepší konec...

V tomto díle jsem se ztratila já. Bohužel vůbec netuším, o čem to je.

1. Za oponou křehké mysli - tohle bylo velmi silné. Na konci víc otazníků než na začátku.

2. Muž z hlubokého lesa - tajemné, napínavé, aspirant na delší zpracování, zajímavé postavy i děj.

3. Možná ani neodejdu - temné téma zpracované s nadhledem... 

Hned jsem tam byla s vámi. Hrozně jsem fandila, ale asi málo. Mě letos došlo už po 25km. Nějak je to můj magický strop, byť ho dám klidně několikrát po sobě. Přes 25km jsem se v životě dostala jen párkrát (a ještě za hrozivých bolestí šlapek). Takže rozumím.

Taky mi přijde povídka jako nevhodný útvar. Potenciál by tam rozhodně byl... za mě ale čtivé, napínavé, nerušilo špatnou gramatikou. Rozvedla bych určitě postavu Patrika i Johna... 

Nějak asi nejsem cílovka. Pořád jsem doufala v nějaké vysvětlení, pointu, ale pokud to přišlo, minulo mě to. Prošlo to mnou jako ten vítr a na nic nenarazilo (mimochodem tohle se mi líbilo z celého díla nejvíc). Trochu vadí gramatické chyby (na severu Polska vystoupili...). 

Taky bych hodnotila jako nepřipravené ke zveřejnění - nedomyšlené věty o Kláře, krkolomné souvětí, to vše ruší opravdu zajímavý příběh, který chytne. Čtenář chce vědět, jak to bylo dál, což je pro tvůrce super zpráva... za prvotinu tip

Pecka peck... 

Pro mě jedna z nejlepších věcí tady na pismoni. A velké překvapení.

Díky a t.

Super propracovaná povídka na vysoké úrovni. Nemám, co bych vytkla. Skvěle a lehce se četla, jen po dočtení mám víc otazníků než před přečtením... t.

Rozhodně na chvíli zastavit čas a posedět. Lepší jak tisíc antidepresiv...

vůbec není za co... každý máme 13. komnatu a ne každý jsme ochotný ji otevřít... chce to velkou odvahu a vlastní vyrovnanost...

To beru, pak se ale spíše nabízí a coby čtenáře by mě více zajímalo, jak a proč k nehodě došlo a jak si s tím vykořeněná Ennike v cizí zemi po tragédii poradila..

Nápad přetavit sen ve skutečnost dobrý, ale něco mi tam chybí... 

Holky se vracely z kolejí se špinavým prádlem, které tam nešlo vyprat, a přesto začínal semestr?

Příběh je jaký je... čekala jsem možná nějaké probuzení do reality, že si třeba v romantickém opojení neuvědomila, jak může být polární noc dlouhá a frustrující... nechat chudáka umřít na moři a ji nechat s outěžkem se příliš prvoplánovitě nabízí s cílem ze čtenáře vymáčknout slzy i z paty...

Nelíbí se mi špatná gramatika, chybějící čárky ve větách a některé věty, které úplně nedávají smysl nebo jsou zbytečně řušivé zvoleným špatným stylistickým obratem nebo slovem v chybném pádě. 

Tuhle soutěž jsem ještě neobjevila, takže se ráda podívám, co jste stvořili...

A pak aby si člověk vybral, jestli je horší vzdělaný debil, nebo nevzdělaný inteligent. První je tragédie a druhý škoda...

Tak z téhle jízdy se mi bude motat hlava ještě dlouho...

Tak to je borka roku, stáhne 3 magory k bitvě... je nakonec zavřou a jí...?

Jsem čekala, co nepohádkově hnusného jí ožralí námořníci provedou, ale jsem už asi jen moc zkažená...  

To to buchta rozjela ve velkém stylu... 50000 zlatých stříbrňáků je Best of...