Písmák Jako bys tu byl.
Ne, tak to nebylo. Tohle se jenom odehrávalo v mojí hlavě, když jsem o té události později přemýšlela. Mělo to tak být. Ve všech filmech a knížkách to tak stojí.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 8.
Jako když zafoukáš do odkvetlé pampelišky, se rozlétli naši hrdinové do světa. Každého nabral jiný proud, a když přešlo jaro, léto i podzim a Ledové královna znovu usedla do svých zvonivých saní, aby vládla severní polokouli, nacházíme je polámané, zasmušilé a rozhodně jinde, než by si sami představovali.
Sněhurku do pokřivených osidel dostaly dvě kamarádky – pyšná, hrdá Anna a uplakaná, zlomená Mia. Za necelý rok jí tváře zpopelavěly tak, že už si ji nepletli ani sPopelkou.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 3.
Vašek zcela omámený rudou kněžkou, jejíž skořicovou vůni tak intenzivně vdechoval, zatímco se kní tiskl a pevně se držel útlého pasu, si postupných změn míhající krajiny okolo vůbec nevšímal. Teprve když pro samý kmen a samou zelenou hradbu listí neviděl modro oblohy, zmateně zamrkal. Liščí hřbet mezi stehny nepříjemně klouzal, však liška Ryška nebyla takové zátěži uvyklá, a bylo tedy stále těžší se na něm udržet.
Navíc, jak už bylo zmíněno, Vašek chleba tuze nerad, takže to byl spíš takový za groš kudla než pořádný junák, který by divoké koně krotil.
Pravidla
„Můžu ti zavolat. “ blikne Emě zelená dioda na mobilu.
„Učím, ale děcka maj pauzu. Tak klidně.
Jeleni
Řve a vidí rudě. Jak je možné, že i o prázdninách, kdy nikam nemusí, kdy se nikam nespěchá, se zase sklouzává ktomu všednímu zápasu. Katka je pod takovým tlakem, jako když jí ve špitále přivezou na sál komplikovaný úraz.
„Jestli se okamžitě nezačneš oblíkat, tak na žádnej vejlet nepojedeme.
Pozdrav z budoucnosti
Karin se unaveně rozhlédla po pokoji. Televize měla ztlumený zvuk, aby nerozptylovala Sáru při pití, podle postav ale poznala, že běží další díl nekonečného podvečerního seriálu. Pod televizí začínalo území nikoho – plné skal a údolí, roklí a úbočí, potok hrozil, že brzy přibude zhrnku, který se vratce pohupoval na kraji konferenčního stolku, do kterého Radim co chvíli vrazil nejnovějším výtvorem zLega. Radši ho neokřikovala, jen aby dceru nerušila.
Pro začátek
Vidím zeleně. To je to první, co mě napadne, když se mi rozlepí víčka. Slovo rozlepit jsem použil záměrně, jsou totiž plné hnisu, co ulpěl na řasách a vsuchých drobtech se sype zpět na podrážděnou bulvu. Automaticky mi chtějí vyletět paže kobličeji, ale zastaví se ještě dřív, než se mohou nadzdvihnout.
Vlastně na tom nezáleží: Hanka
Hodně dávno…
Na ten den nemohla zapomenout. Bylo jí třináct let. A puberta už o sobě nějakou dobu dávala vědět. Sem tam se jí objevil na obličeji pupínek, boky a prsa se jí trochu zaoblily a místo juda ji teď víc zajímali kluci.
Skvrna III - Útěk
Slyším poryvy větru a cákance vody na oknech. I přesto, že je sedm ráno a červen ktomu, musíme mít rozsvíceno. Celým domem voní ovesná kaše s malinami a skořicí. Jáchym ji nabírá plnými lžícemi a nemůže se dočkat, až se podívá na dno talíře.
Skvrna II - Výlet
SKVRNA II - VÝLET
Už jsem nějakou dobu vzhůru, odmítám otevřít oči, i když vím, že už se rozednilo. Vychutnávám si to ticho domu i tlumený křik zpěvavců za oknem. Vpokoji je těžký vydýchaný vzduch. Jáchym chrápe nosem, ačkoli leží na boku.
ABKM
„Plop, plóp, cák, plop, plóp, cák…“ naprosto pravidelně natahuje bradavku do silikonové membrány odsávačka. Na pozadí rádoby taneční hudby linoucí se zukrytého reproduktoru. Vůbec to neladí. Vlastně je to příšerné.
Jednou nad ránem
Uf, zvládla jsem to. Dveře bouchly jen o decibel víc, než bych plánovala. A okamžitě mě do nosu uhodila plíseň, co se vznášela téměř neznatelně ve tmě, jak její spóry efektivně vteřinu za vteřinou uvolňují do prostoru své toxiny. Nutně potřebuji sušičku, než nám ten dům shnije pod omítkou.
SKVRNA
SKVRNA
„Mami, už to mám uklizený. “ hýká zdětského pokoje čtyřletý potomek. „Budeme si hrát sautíčkama, jó. “
„Vydrž Kubo, mám tu ještě něco rozdělanýho,“ odbývám ho.
Cyklická žena
Cyklická žena
Fáze první
„Nesahej na mě,“ varovně procedím mezi zuby a ruka, která se mi snažila stisknout bok se zastaví uprostřed pohybu.
„Nevěděl jsem, že už jsi to dostala,“ ozve se zticha peřin nalevo ode mě.
Jak se učí prohrávat...
„A číslo 23 se připraví na Start. “ rozlehl se údolím pokyn uvaděčky. Posledních pár dřepů. Mamka mi ještě párkrát rychlým třením promasíruje stehna, aby nebyla ztuhlá.
Touha mlhy (té první)
Zplodit (lásku) a zabít (bolest).
Kapající kohoutek jsem.
Nejsem.
Pro život nezemřít, pro krásu nevidět.
Sveďte ho!
Sveďte ho.
„Děťátko moje, co já ti jen řeknu. “ zamyšleně povzdychla a aniž by pozvedla hlavu, po paměti sáhla na stolek, kde jí na slunci chladl čaj. Na monitoru laptopu viděla lépe sebe vodrazu než slabě blikající kurzor na prázdné stránce textového editoru.
Začarovaný závoj
Začarovaný závoj
Měsíc se třepotavě zrcadlil vprůzračné bystřině. Vítr si hlubokým hlasem zpíval společně sneprostupnými korunami borovic. Ty větvemi doplňovali alt a jehličkami ladily tu malebnou noční píseň. Tuto dokonalou harmonii však něco nepatřičného narušovalo.
Proč neumřel?
Venku začíná svítat. Ležím na boku a koukám do okna. Oči mě pálí, ale nezavírám je. Nezavřela jsem je celou noc.
Předvánoční čas...
PŘEDVÁNOČNÍ ČAS…
Zamyšleně si podpírala hlavu třesoucí rukou, ve druhé držela telefon, na jehož displeji se pomalu objevovala písmena stejně hrozivě jako by to byly kapičky krve tříštící se o podlahu. „Nepodvádí Tě. Ani se mě nedotkl. Nemusíš mít strach.
...on nebyl zlý...
…on nebyl zlý…
Svíce zvolna dohořívala a mihotavý plamen spoře osvětloval udržovanou nástěnku. Do korku byly umně zapíchané špendlíky shlavičkami ozdobenými skleněnými srdíčky, přidržovaly fotky tak, aby je ostrým hrotem nepoškodily a zároveň, aby fotky nevisely pouze stroze vřadách, ale pěkně nakřivo. Některé se i částečně překrývaly. Mimo fotek přidržovaly dva mikrotexty, nejspíš básně, snítku suchých květinek, čtyři botičky zpochodu do Prčice.
ROKLE
ROKLE
Lena Ridlová je původem Němka. Tedy napůl Němka. Její otec, ten pravý, biologický, byl Němec. Navštívil Prahu roku 1980 vrámci stranických oslav úspěšné česko-německé spolupráce.
Susan - boj o přežití
SUSAN – BOJ O PŘEŽITÍ
Je mi osm týdnů. Nikdo mi to neřekl, ale vím to. Dnes jsem sjel jako elektrický impuls do toho uzlíčku, co měří tři centimetry a budu tomu říkat JÁ. Mám dvě ruce, dvě nohy, celkem dvacet prstů (i když zatím velmi nezřetelných) a neustále otevřené oči, což mi je zatím jedno, protože snimi stejně ještě nekoukám.
C O P Y ( N E N A ) N I G H T
C O P Y ( N E N A ) N I G T
Pozoruju bílou ještěrku, co se plazí po půllitru. Držím ho pevně pravou rukou a obracím ho proti slunci. Pěna, která se snažila uniknout, blaženě chladí rozpálenou pokožku. Mám obrovskou žízeň.
A asi budu bojovat.
A ASI BUDU BOJOVAT.
Sedím otráveně na parapetu sblokem, co je zpoloviny popsaný hustým drobným písmem, co se ostře sklání doprava křádku, jakoby sním chtělo splynout, a zírám do prvních teplých jarních paprsků. Naše učebna je ve třetím patře panelového domu, kde si naše škola tento rok pronajala celé patro. Pro tři ročníky to ale evidentně ještě není dost, protože jinak bych seděla vlavici a nemusela si hrbit záda na parapetu.
Toaletní socialismus
Není ani listopad ani sedmnáctého, a přesto jsem si vzpomněla. Seděla jsem zrovna vnově opravené Staré aule na přednášce inženýra Brucknera – Mezinárodní finance. Tento připlešatělý rachitický mladíček se snubním prstenem na prsteníčku pochodoval spravidelností kyvadlových hodin sem a tam svých pět metrů, které mu nabízel stupínek katedry. Ačkoli má na saku zOP Prostějov připnutý mikrofon, není ho téměř slyšet.
Oběti...
OBĚTI
…orgasmus…
Žijeme ve světě, kde se svoboda ženy měří počtem dosažených orgasmů… a úspěšnost mužů poměrem mezi jejich styky spartnerkou a těch, které dokázali proměnit vpár stahů pochvy…
Kdysi jsem byla úplně normální holka. Chodila jsem do školy, pařit skamarády, vyzkoušela jsem si alkohol, cigarety, trávu. Ve třídě jsme soutěžily, která přijde dřív o panenství, která vyzkouší co nejvíc poloh, později po škole, kolik sexuálních partnerů jsme vystřídaly. Nad kávou, skleničkou vína, nebo při objevování nových módních skvostů vmegalomanských obchodních centrech jsme všechno prodrbaly, řešily a zhodnocovaly.
Revolution
Dalším milým dílkem přispěl pozorovatel. :o)
Já nevím. Seděla tam sama, opuštěná. Nebo chtěla být smutná.
...Proč píšeme?
Mi trochu ujela ruka :o)
Při polemice nad nesmyslností diskuzí, kritik a avíz se mi dostal do rukou krásný významově velice hodnotný názor…
A měli by si ho přečíst všichni…
…protože o čem je vlastně Písmák… Není to vlastně jen další zabiják času, polykač korunek za vytáčené připojení, které se účtuje podle provolaných impulzů… Lyryku, že Ty tajně spolupracuješ sČeským Telecomem… Vlastně, vždyť je to úplně jasné. Provozovatel Písmáka je jen další loutka vrukách zkorumpované vlády, kterým nestačí ty zlodějské peníze, co nám seberou na daních a sociálním zabezpečení… oni potřebujou víc a víc a nahrabat si co nejvíc… vily na portugalském pobřeží přeci jenom něco stojí, ne. Nabízí se snadná možnost… Dopřát konzumentům pocit svobody a demokratického utrácení peněz… svyužitím psychologického jevu nazývaného koníček… Naučíme je psát a číst (ovládání pomocí negramotnosti se neosvědčilo – vždycky se najde nějaký génius, co se vzbouří a ty poddajné slepice osvobodí zkurníku) a donutíme je, aby měli touhu se vyjadřovat… Oni pak jako stádo věrných oveček budou okupovat literární servry a nám potečou do kapes další finance… Ooo, jak jednoduché. Pochválen buď vynálezce optických vláken, modemů i Ty, Bille Gatesy – vždyť Tvůj prohlížeč používá přes 90 % uživatelů internetu.
O vtipné povídce...
Poslední dobou trpím rozsáhlými depresemi. Sedám večer co večer ke klávesnici a minuty se bezradně topím vbělosti virtuálního wordovského papíru. Požadavky na Písmákovi jsou den co den vyšší a moje pisálkovská plodnost klesá spolu suž ne tikotem, ale přímo údery mých biologických hodin… čím starší, tím horší. Obyčejného čtenáře Písmáka již neuspokojí dobře propracované psychologické drama.
C O P Y R A I G H T 2
C O P Y R A I G H T 2 – všechna práva jsou furt vyhrazena
Deník číslo: Jeden zmnoha dalších.
Důvod: Protože jste chtěli pokračování. Jak jsem chtěla hubnout a bála se váhy, hm, tak to se nezměnilo.
Výška: 167 cm
C O P Y R A I G H T
C O P Y R A I G H T – všechna práva vyhrazena.
Deník číslo: Koho to zajímá, začínám si psát deník pokaždý, když mám depku.
Důvod: Viděla jsem právě vkině Deník Bridged Jonesové 2, a tý ten deník pomohl, tak proč mě ne.
Psala si i váhu.
Jak se loučí se svobodou?
JAK SE LOUČÍ SE SVOBODOU.
KLÁRA
stav: svobodná
věk: 23
Jak se rodí hvězda...
JAK SE RODÍ HVĚZDA.
Blížila jsem se k východu z metra. Eskalátor se jen líně šinul nahoru. Přede mnou stál muž v dlouhém černém plášti.
Charita
CHARITA
Otevřela jsem popuzeně oči. Vžaludku jsem cítila mírnou nevolnost. Okolo mě se na gauči a na zemi povalovalo dalších šest lidí. Křeč mi projela podbřiškem.
Malé radosti odcházejí rychle
MALÉ RADOSTI
„Potřebuju se jenom trošku vyspat, prosím. “ potichu ale důrazně jsem zaprotestovala proti jeho dobyvačným prstům. Lehce mi stiskl bok.
„Promiň,“ zašeptal.
Trojjediný muž
TROJJEDINÝ MUŽ
Sedím na skále nad městem a sleduju Slunce, jak mi utíká za obzor. Červenám se jako mraky, které sem tam nechávají ještě proklouznout paprsek na rozloučenou. Ale není to ani studem ani láskou, jen vztekem. Opravdovým vztekem, čistým jak křišťálová mísa, kterou jako vrchol nevkusu věnovala maminka Pavla kmým dvaadvacátým narozeninám.
Ten kdo...
Ten kdo…
Kdo jednou měl a poznal,
kdo slepý i hluchý byl,
kdo by život snad i vzal,
Slabost
Zůstala sedět jako přimražená, zaražena hluboko do sedačky spolujezdce ve svém vlastním autě. Rty vztekem zbělané pevně sevřela ksobě.
„Ty špíno. Ubohá děvko.
Jediná možnost
Jediná možnost.
Projíždím chodbami smnoha dveřmi, nade mnou se míhají světla zářivek. Zřízenec mým lehátkem proráží lítačky snápisem „Operační sály“. Prosklené dveře, mnoho prosklených dveří.
Kanadský pohlazení
Kanadský pohlazení
LUKÁŠ
Ten vůl zase stál opřenej o špinavou výlohu toho podělanýho krámu, kde minulej tejden zastřelili toho Ukrajince. Když jsem kněmu přišel, ušklíbl se a fouknul mi kouř do ksichtu, blbec. Zase se měsíc nemyl, kčemuž se taky hrdě hlásil, a na hlavě se mu leskl pot. Zvláštní, když studenej říjen klepal na dveře.
Víla
Víla noci
A soumrak padal na vesnici. Stíny se pomalu prodlužovaly a vytvářely strašidelné obrazce na okolních domech. Mraky rychle pluly po obloze a ten starý pán s prošedivělým vousem, co si hrdě nechá říkat Měsíc, stačil slabě osvětlovat cestu. Vítr se proháněl v těch nevysokých alejních ovocných stromů stejně jako ohýbal vysoké borovice v blízkém lese.
Jedna noc
Jedna noc
Zvonek zadrnčel. Hodila jsem zokna klíče. Mám dojem, že už po milión šestý. Katka se pro ně sehnula, zahuhlala něco na pozdrav a zmizela ve vchodě.
Vrata
Vrata
Bylo mu to jasné. Už když uslyšel ten blížící se klapot koní, tak přestal věřit. Podle zákonů pravděpodobnosti ho nečekalo nic jiného než potupná smrt. A on to samozřejmě věděl, jako to věděla ta spousta lidí před ním.
Milan
MILAN
Zhrnků skávou se stále ještě kouřilo, oba stály na opačných stranách stolku, a mezi nimi ležela pohozená turistická mapa Beskyd. Hlavu jsem měl vdlaních a hypnotizoval jsem smítko, které vtlumeném světle, které vydávala aromatická svíčka, vytvářelo děsivě krásné stíny. Seděl jsem se zkříženýma nohama a usilovně jsem přemýšlel.
„Že já vůl jsem se nechal přemluvit.
Mládí = reklama života
Mládí = reklama na život
Chceme-li jedním slovem shrnout, co hýbe dnešním světem, nemusíme chodit daleko. Je to právě mládí. Být mladý znamená být in. Být mladý znamená mít všechno.
Dokonalá žena
DOKONALÁ ŽENA
Podle měřítek časopisů jsem dokonalá žena:
Každé ráno snídám pečlivě propočítanou nízkokalorickou, ale vyváženou snídani. Protože jsem vstala o 2 hodiny dříve, abych neměla ze stresu ze spěchání unavenou pleť, je venku ještě hluboká noc. Dala jsem si osvěžující koupel ve své luxusní vířivé vaně a usušila se do ručníku, který mi vzorem ladí skobercem, utěrkou na nádobí i toaletním papírem. Mám spoustu času na důkladný peeling, okurkovou, medovou a jahodovou masku.
Dušičky
DUŠIČKY
„Já Ti říkám, že nikam nejdu. Jestli chceš, tak jdi sama, já se tady budu bavit, rozumíš. “
Po skráni jí stekla slza.
„Jsi opilý.
Katka
KATKA
Stála jsem pod přístřeškem u hospody. Vydatně pršelo. Sledovala jsem dráhu kapek ve světle pouliční lampy. Opatrně jsem se rozhlédla kolem, nikde nikdo.