Písmák Chorvatsko-Slovinsko-Rakousko
CHORVATSKO – SLOVINSKO – RAKOUSKO
aneb
Jak se stopuje vcizích zemích
Naše cesta začala 14. června 2002 v18 hod na zastávce autobusu v Praze – Florenci. Jelikož jsme byli varováni, že tyto spoje bývají dost narvané, připravili jsme si ostré lokty, mačety, nože a krvelačné výrazy. Když však autobus konečně přijel a my se ujistili, že nápis Praha – Londýn – Varšava skutečně znamená, že tento autobus jede do Chorvatska, napočítali jsme našich spolucestujících přesně osm, znichž polovina si koupila lístek do Brna.
Studánka
Studánka
Ustudánky, tajného místa, jak vpohádce si připadám, voda je průhledná a vždycky čistá, ikdyž já do tmy teď se propadám
Chutná jak víno a obyčejná není, mizí nad ránem, chladná jako led ipodobu dost často mění, tak nečekej a sáhni do ní hned
Kdo se chce napít, musí najít sílu, zda ještě čistý kousek vsobě má a prohrábnout zlehka prsty hlínu, co zduše do vody mu napadá
Příliš sladký řeči
Příliš sladký řeči
hudba: L. Minaříková, S. Hladík, text: L. Minaříková
Tvoje řeči rozevlátý
shlukujou se do chuchvalců šedi,
Ve vlnách
VE VLNÁCH
Ve vlnách stříbřitě pěnivých vlasů Kymácí se a potápí malá loď Prsty vodních řas bouři učešou Mořská víla zašeptá: „neboj se a pojď“ V hlavě mu hučí, když se s ní potápí V hloubce těch očí pod peřinou Vodní vír točí a svírá je v objetí, Až na dně v písku spolu splynou REF: Tlak buší do spánků, Příliv začíná Stoupá výš ke světlu ve tmě skrytém Nechá se unášet Lehkostí hladiny A noc je stále blíž před úsvitem
Blues zbloudilého malíře
BLUES ZBLOUDILÉHO MALÍŘEMyšlenky bloudí po papíře,
paleta barev světu se otvírá
zbloudilý hledáš město ve svý víře,
že každá cesta vede do Říma,
Vlčí máky
VLČÍ MÁKY
Proč tak málo Ti stačí ze mě číst. vůbec do mě nevidíš. čas zaplétá sedo našich nejtenčích místna poli vlčích mákůnikdy mě nesklidíš. Na krku neznámé otisky pavoučích křídelnapjaté tětivy, dotkni se jich a vystřelí šípzabodne se nebo pohladí.
Šnek
ŠNEK
Ráno jako vymalované. To je první, co mě napadne, sotva vystrčím nos ze spacáku a hned se mi do něj zakousne ranní chlad. Zlesa stoupá mlžný opar a zdruhé strany ohniště oddychují do spacáků Cibík a Očko. Jako by to bylo včera, co jsem tohle zažil naposledy.
Když svlékneš nahotu
KDYŽ SVLÉKNEŠ NAHOTU
Když svlékneš kabát a v pokoji sedíšjen svíčka odkrývá tvář, obrys tělalesklýma očima kouzelně hledíš,nejistě šeptáš, co by jsi chtělaKdyž svlékneš šaty a v šeru se schoulíšdotek tě bolí a slova tlačíschováš se pod deku, strašně se bojíšdo ticha šeptám, že mi to stačíKdyž svlékneš nahotu, pod ní nic nemáštajemství zmizí, to prázdno ho zničíprosím, ten poslední kus sebe nemažbez těla, bez duše nebudeš ničí
Vražda
&&DRACULA_&&26. 10. 2003&& :-)) Proč by to měla být zrovna vražda . pro někoho je kousnutí do hrdla věčné osvobození.
Kláda
KLÁDA
Proč jen je ta kláda tak strašně úzká a kluzká. Před chvilkou jsem odmítla Jeho pomoc, přece to lehce zvládnu přejít sama. Jsem samostatná, soběstačná, nezávislá, co je za problém zdolat pár metrů po tý pitomý kládě. Vydělávám si, už jsem se dokázala postavit na vlastní nohy, i když zrovna ty mě teď moc neposlouchají …
Opatrně našlapuju bosýma nohama.