Písmák Útěkům
Namáčíš hrot peraněkde pod mýmpátým žebremRyješ s nímdo asfaltua v ruce ti pulzujemým přánímutíkat dalekokde nejsia asfalt mne nepálíteče pomalujak filmpod mrazivým sluncemkde mohu být sám
Filipojakubská noc
Ohně na kopcíchmění měkké stínyv ostré břityzařezávající se hlubokodo kůže milencůbloudících krajemvonícím dřevemproměněným v popelnesený větremaby hojivě zasypal ránynenaplněných tužeb
Dědův stůl
V pokoji, kde už se dávno netopísedl jsem ke stolu věkem zmrzačenémudotkl se vrásčité deskya on nabil mne pocitykteré derou se venspolu s dýmemdávno vykouřených cigaretA s nimi se vznášímnarážím na sklounikají mi mezi prstydál než si troufnumyslet
Uteklya nedoufám v jejich dostiženíjsou opité svobodoustoupají s modrošedým dýmema papír na který píšuje najednou prázdnýzkrabatělý zprohýbanou deskoustarého puklého stoluu kterého kdysi můj dědavykořisťoval sám sebenež vzali hrdostfirmu a šestitunkuvonící dřevoplynema dávající svobodukdyž s ní z Hradcejel proti proudu wehrmachtu
I moucha když stihne včas odletětpřed máchnutím rukouklidně si sedne na okno a dělá nohama kiš kišcelá divá z té opojnéhry na života vůbec jí nevadí to sklovědoma si své mocné svobodyTo jen já se zoufale držím toho stolu
Zas jeden den
Chtěl bych tak odejít:
pomalu a vznešeně
nedat najevo
kocovinu z tebe
Měsíc couvá
Když měsíc couvá
upaluje po obloze
jako velké Cé.
Boty přitom si rychle zouvá
Měsíc dorůstá
Důstojně si měsíc dupe
obloha jen pod ním křupe
To jak měsíc dorůstá
Bříško před sebou si nese
Saturn
Saturn rejdí po obloze
je to trochu snob
jediný má prsten na své dráze
a tak s ním tančí hula hop.
Židovský hřbitov ve Velkém Meziříčí
Jenom zvědavost
přivedla mne mezi
vyvrácené náhrobky
víry
Mezi touhou a rozumem
Život vměstnal se mi
do ošoupaných džín
Poddajný a těsný
pod rozlitým mlékem
Ve chvíli kdy chci psát
Ve chvíli kdy chci psát
ty líbáš mne
a já cítím ten cit
který vždy ve mně probudí
Jen okamžik
Byl to skutečně jen okamžik
netečné chvíle
mezi tím
co jsem si tě bral
Z Perlovky
Se zájmem změřit
tíhu lehký holky
obkročmo nade mnou
jak otevřená kniha
O mé černé duši
Kdyby bylo snadné
jako jít do krámu
koupit si lepení
na děravou duši
Skoro poprvé
Cestou z prvních flámů
kdy možná jsem
skoro poprvé souložil
ztratil jsem svou první občanku
Někdo se mnou
Jsem v hříchu nevědomí
Tak toužebně jak jsem si to přál
Přivodit si Tequilové bezvědomí
To nic jen jsem si tu hrál
Ve chvíli kdy opouští mne noc
Denní touhy
po tužce a psaní
mne berou
když z mokré silnice
Předjarní
Zbytky cigaretového dýmu
na prázdné autobusové zastávce
za křiku jarních ptáků
si přitáhneš šálu
Jarní chtíč
Z milých slečen se stávají pubertální dámy
Všude kolem krouží jarní chtíč
Drzý a nesmělý
a to mne baví
K ránu
K ránu
když nejde mi spát
v té chvíli tajně spřádané
myslím na tebe
Bílá lilie
Strach, že natažená ruka s bílým květem
rozeřve ústa v krutém smíchu
úprk z krásna že hýbe světem
a můj stud, že zvedne holky pýchu
Následek deprese
Po soukromé vichřici
ve mně
kterou prožil jsem
s nehty zlomenými
Do první podzimní mlhy
Božíčku,
zakryla si pusu
a pes štěkal.
Dům u silnice
Relativita
Na chodník vedle mrtvý mouchy
hodil salto kouřící vajgl.
Zfetovanej mravenec
připlet se pod botu
Večerní Praha
Nebe stéká k zemi
na konci obzoru
Jemné šípy
bludiček světel
Páni cenzury
Jsou nehodní
řemesla kovářů
Přesto drží
kladiva
Maliny zrají v dešti
Prší mi do půllitru života:
každou kapkou přeteče
Smetanu pěny odfouk jsem si sám
Zápasím dlouhými doušky s hořkostí
Před bouřkou
Vlezlé vedro
lepí mi tričko těsně na kůži
a dusno hutní myšlenky
až do nich ťukám hlavou.
Letní nedělní večer
Letní nedělní večer
Horký nedělní večer
prořízlý svistem křídel
labutího hejna