Písmák Malíř
*Míchám barvu Tvých rtů
a přidávám jí vůni růží.
Lesk dám Ti do očí
pak vybarvím Ti vlasy tuší.
Z války se vracím sám
Zválky se vracím kVám, město mě vítá
nikdo však netuší, že zvlaku vyjdu sám
rodiče poznávám a venku svítá,
tak jak stou smutnou zprávou začít mám.
Holocaust
Na dlouhou cestu posláni,
na sobě cáry v barvách zebry.
Bez cíle jejich poslání
-ubohých s vystouplými žebry.
Slunce a květ
Tím, čím je slunce pro nebe
tím já bych chtěl být pro Tebe.
Racek je symbolem pevniny,
symbolem ženy jsou květiny.
Závislost
Jsi ještě mladý a hledáš sám sebe.
Nepleť si hledání s nudou.
Pocit, že mraky Ti zakryly nebe,
ve světle bránit Ti budou.
20. století
Muž o ruku požádal muže.
Genetik šlechtí trny bez růže.
Vrah v cele zvolal „hlavně, že žiji. “
Lékař předepsal eutanazii.
Ranní láska
Vidím jako dnes to ráno,
kdy drželas mne za ruku.
Láska měla rozestláno,
cítil jsem to ve vzduchu.
Plesová láska
Vyžehlit šaty, prodloužit řasy,
ozdobit šíji a vyfoukat vlasy.
Taxikář troubí a čeká ji u vchodu,
jistota vyloučí nešťastnou náhodu.
UNHAPPY END
V ruce ostrý břit
tu hlavou mi bleskne
. bolest a potom je křik
a slza v očích se leskne.
Karlínské ulice
Karlínské ulice znám,
těmi já denně chodívám.
Oprýskané domy a dlážděné chodníky
Ozlacené Romy, v trávě psí pomníky
Návrat
Dříve chladná od smutku,
dnes poprvé se usměje.
Tam, kde končí nejistota,
tam začíná naděje.
Stáří
V zrcadle již dlouho vidíš tvář starého muže.
Kalné oči a vrásky ve tváři.
Ty, který míval jsi vždy jen úspěch u žen,
dnes kocháš se obrázky ve snáři.
Dívčí smutek
Kdy už prodá ten svůj ostych.
. říkám si já dnes už po stý.
Cožpak slepý je,
či po světě se nedívá.
Divadlo
Další den ukradlo pohybem kyvadlo,
prožij jej naplno, nenech nic na příště.
Svět je jen jedno veliké divadlo,
ve kterém diváci vyšli na jeviště.
Marnost
V životě se nepřevrací
Tvé hodiny přesýpací.
O půlnoci dny se ztrácí,
stárneš a jsi pro legraci.
Setkání
Dlažba tluče do chodidel,
tam někde v dáli se koleje sbíhají.
Odráží se slunce od svodidel
a chodidla o dlažbu tleskají.