Písmák Vraky lidí II.
zbitý příboji
deru se
na souš
měsíce jdou rychleji než výplaty
Snězené léto
Sklizené léto je
ubité holí
Už nepohladíš
Obilné vlasy
No comment
včera jsem sháněl
vašeho boha
chtěl jsem mu helfnout
s jedním průšvihem
Unavené vraky lidí
Ležel jsem na pláži
rozpažen
a kolem
unavené vraky lodí
Středozemní
Líně kolébán
opouštím přístav
zajatec moře
po pás ve vodě
Z nespavosti
naprosto nevzbudiv je
Lodě spí
šeptám jim
báseň místo pláče
Moje první haiku
po milování
stromy se vysvlékají
do podzimnění
Ještě
Ještě
Stěny napodobují Tvůj hlas
Pravidelně
jako staré hodiny
Podzim
Podzim je vlaštovčí emigrantství na jih(kolik jich příště přiletí nových. )Podzim je bombardér barev a stínů(zabíjí a přitom necítí vinu)Podzim je ranní závoj bez nevěsty(odešla nahá se sladkými gesty)Podzim je sněžení nanečistoPodzim je plačící hluchoněmé dítko(slyšíš jak křičí to obézní ticho. )Podzim je zapomenuté schodiště(jdeš po něm tak nějak nejistě)Podzim je rozbité rovinné zrcadlo(někdo se ptal a pak mu upadlo)Podzim je shořelá stowatová žárovkaPodzim je
Lovcovy zápisky
Buzerant mluví o mrtvé kachně
Ohříval ji na topení
Vzniká Debata
Zotročený zvířata jsou blbý
Když jdeme
Po nábřeží
jdeme
vnebezpečné vzdálenosti
je tolik
Jak šustí vločky
. a až se ztlumí den
bude to slyšet
rozseto na zimu je
vybíleno
Plachetnice
pevně ukotvená
plachtami do větru
vlny ji rozhodily
nechci Tě utrhnout
už Tě neuvidím nahou
už Tě neuvidím nahou
zetlelí
sbíráme se
ještě chvíli
V osm
Obloha nalíčená na večer
Čekám
kdy přece jen přivře oči
nad městem neboť
Vražda
Bodám do hodin
pak topím je v řece
Čekám na vlak tak
zabíjím čas - přece
Podzimní eutanázie
Další léto střelené do hlavypomalu snáší se k zemijde z toho skoro až mráz po zádech. a tak tu zametám před cizím prahemlist po listu s neznámým vrahemPrý zabil Léto jen tak - ze zvykua teď tu zkouší poskládat replikuZbylo pár fotekjak na správné léto se slušía teď je tak divně prázdno v dušia v hlavě zmateka utéct není kamAž ucítím znovatu vůninepřivřu očiJen vezmu si štětce a barvya nikoli pro nipomaluji všechnykolemjsoucí stromytaková humanitární pomocpodzimu - chudákasi má jiné starostistejně jako já nevímjak pohřbít toto léto
Co kdyby?
Na rozkročeným Libeňáku
házím do vody
krmím ryby
vyhořelými
Skorobáseň
Byla nemocnáSlzy na nohácha Chladný dechNa jejích rtechmyšlenky slábly. tak jsem jí přines´něco té pésieod Hráběte A ještějednoho neznámého básníkaměl ji rádjejí špičaté prsty(a jazz)Pan Wolker si prohlédl zvýškyušmudlanou tvářa škrtl její jméno:"Děvka proradná". tak jsem jí přines´něco té poésieA ona pohlédla snadtisícovkou očí jak padajíOdbarvené vlasy zjejích hlavLampy už plályvperiferijních úšklebcích nociKdyž někdo plivnul na chodníkkterý šlapala(Podzimní silueta Olomouce)
Podzimní socha
Vpodvečer za okny
hořela Vltava
Stromy do větru
začaly se rozhazovat
úterý
. před dvěma lety.
vlastně se to stalo dnes
tak černou tmu jsem neviděl
a nešlo utéct do ohně
Asi o podzimu
Ne Nechci ukrástbásníkům obrazAle ta mlha skutečně si stelezávěje listí ksobě do postelea nikdo nevznese protestna obhajobu léta užzaplatili účeta snaží se nevnímat psí očistromů sluncí koček (a psů)Je to jak jízda na kolotočipak ztratíš adresu hrdost či hlavua město podráží ti nohydo rozmazaných snění vpřebarveném hávuByla by to jednoznačná sebevraždabojovat spodzimem a myslet na jaroDon Quichote zahodil meč zapálil si cigároa plynně hovořil ve třech světových jazycícho využití větrné energieStejně melou (ty Boží)prý dokud je nezabijerakovina jménem pokrokNe. Nejsem proroktudíž ti nemohu slíbitzda bude padat nějaká hvězdasnad možná nějaký ten listA i když se to nezdámůžeš si přát cokolivze změti svých vrásekNemám totiž žádný vlivjenhromadu podzimního listía herbář na poslední stránce
Připomínky k této noci (Praha IV.)
Cvaknul jsem si (lístek)
na počest pražské safari
Vltava se zadrhnula
jako zip u kalhot před zbrklým milováním
Chvilka geometrie
Ta slečna
byla jen tečna
otřelá
zmizela do nekonečna
Noční
Už jdou na stráž
pěšáci oblohy
velký vůz se rozjel pro krále
nějak ho ubývá
Praha III.
V nahém pokoji sedím nahý
čekám až zajme mě náručí Prahy
A ona.
Tváří se vyzývavě
O lodích a tak
tak tato loď nikam
nedopluje
léto si nové
boty neobuje
Cestou z hospody
Na podstavcích z popelnic
hrajeme na sochy
Mraky si vylévají zlost na poraněnou zvěř
Plíží se domů
Zapomeň!
Zrzavé nebeA slunce vysvlečené donahaPomalu půjdemOčistit sebe - Máváním (zmačkaná tráva)Epitafní SbohemŇikomu nic neříkej a .
Třeba Kristýna
Kristýno. Dnes jsem se rozhodlže se do tebe zamilujitřeba jen protoaby to neudělal někdo jinýkdyž je tak krásná nocBycha dohoním hned nynía vstoupím do tvých sínínonšalantním krokemnebo - že bych to vzal hopemkdyž je tak krásná noc. Pro jistotu odpálím další salvuzláhveTřebas trefím Toma Alvupřímo do srdceZhasnea ty budeš volat o pomoc Kristýno. Dnes jsem se rozhodlže se do tebe zamilujia nemohu za tože básníkům došly rýmyčíšníkům střik vinný a mně mé vinyvždyť je tak krásná nocKristýno kam a proč jdeš.
Z rozkazu básníka
Nebylo by to těžké
Kobercový nálet
na papír
Náhled
Musím to říct
Léto utichá
Srpen do břicha
Harakiri
Nehas dokud ne-
Majce do nebe
Náměstíholubicea kašna vzpomínekNevěsty u Trojicezahodily závojJsi krásnáNebojjá neřeknu(o našem sblížení)máš příliš svaté jménonež abych jej mohl vyslovitJá hříšníka poddaný jehonemám kam jítAnoMáš svaté jménoa nevyspané očiNebojjá neřeknuproč
Malý úryvek
Ospalá PrahaNáručí chryzantémA vlak jedoucí kamsi na Karlštejnbloudění vjednompokulhávávrať se. (tvé oči křižují nebe i zemvpodivných obrazcích skrývání)jenommalý úryvek(říkanka vkolejišti Vyšehradu)vrať se. (letmý polibekna prahu rána)neexistujevrať se. musím ti spočítat hvězdy vočícha zmást jednu vteřinuvrať se.
Město je jako rakovina
Město je jako rakovinazvolna mě ubývá víc a VícFialová mlhovinafialových svicUž zamkli vchody domůsrdcí a popelnicMěsto je jako rakovinadlažebních kostekperlivého vínaa vší té rakoviny ze které mám vztekSlečna vžupanuchystá se zaujmout stanoviskokožehavému problémukývne že Anoa myslí tím Anoprotože Ne by odkývala naprosto jinakZa dalším oknem Baletkanapodobuje labuťa neví žeMěsto je jako rakovinaNikdo ji na tuto skutečnost neupozornilVposledním okně je tma
Kdybych tě neznal
Kdybych tě neznalbyl bych teď sjinoua čmáral na zeďbarevnou křídouzubaté srdcea jiný monogramTrapné to doznánína sklonku létai Romeo se vhroběnenápadně začervenalA kdo ví jak se jmenovala doopravdyJuliea kolikrát sní spalWilliam Kdybych tě neznalbyl bych teď sjinou a čmáral na zeďbarevnou křídoujiný monogramAle teď jsi tu tynahá jak písmenana první stráncea není šancezamilovat se jinamJe totiž čistě teoreticky možnéže Kdybych tě neznalbyl bych teď (jen kvůli tobě)úplně sám
* * *
Sedíme na prahuČekání na NávratzNekonečnado NikamNebe je pobledléjak smrtka zreklamyna lepší životna ČekáníVkyvadle hodinvteřiny vetřelySplín a POZDĚ
Zpráva z tisku
Nadržené město. Dilema nepotkaného Romea:Sakra do které bych se tak zamiloval. já kacíř lásky v nemilostiHnízdo pohledů przní mé sebevědomíjak dávka samopalu namířená proti vlastiKašlu na vás vy uvědomělci bolavých rukounikoli z přesvědčení al neschopnostia pak už22 fotografií na územní plán tvého tělabinarizace údajů o teorii tvé dušea několik dalších nezbytných operací primárního okruhudelete rozumu space pro uzurpátorské platonično. po tomto konání bude Romeo patrně nařknut z udělenírovnítkamezi láskou a promiskuitou(promiskuita je mimo jiné nezodpovědně časté střídání partnerů vpohlavním styku)A nejspíš jim dá za pravdu neboťnemá jiné vysvětlení k výkladu obou slovV posledním dějství stává se Romeo potkaným-------------------------------------------------------------------Zpráva z tisku: Při převozu několikanásobného vraha řidič policejního vozu nešťastnou náhodou přejel dvacetiletou dívku J.
.
Všem promrzlým básníkům této nociOspalým mučitelům perJeho dívce (na jaře se měli brát)Andělům co mají teď špatný pocitKrálům do seker (kde král tam kat)Jí - matce (aby už neplakala)Emotivním kněžím (pro něj nemusíte klečet)Mlsným novinářům (zklamu vás - netekla krev
Rozervaným milencům (ten uměl milovat. )Také jeho přítelkyniEvě (apoštolů bylo devět)Vám všem - kdo mohli byste zbytečně čekat:.
Krátký A Téměř Citlivý Epitaf
Infikován romantiky temné hospodypovýším tento banální sluncezápadklidně na svítání Nikdo se ale nevylže zkrve rozlité umě po obloze jménem Nebeno a vlastně i pod schody Stejně jako já nebudu předstíratžeJe lehké asociovat málemkaždodenní dějdo ruměného obrazu TebeŠachisté by tomu řekli patrně mat(v prvním tahu) ale já Mám snahuač nemalíř do rámu slov Tohle vše vmalovatNamáčím štětec v barvách myšlenek(i toho nebe) a hledám kapku odvahyBude to trvat jak první polibek od nevěstyjak oslavy dítěte zrozeného zláskyjak loučení na dlouhé cestyjak mématčiny vráskyprostě tak dlouho Dokud se neprokoušu nehty své nemohoucnosti abych Celou šíří své drzosti (a strachu)povýšil tento banální sluncezápadklidně na cokoli si budeš přát.
Dobrý den
Noční zprávy Skončilykostrbatým úsměvemTakže se konečně může Opět vyrazit jítznovu zabíjetHromadit další hromadymrtvýchvykroutit nové barely krveavytvářit zubožené tváře těchještě živýchVždyť už začal nový Dobrý denve kterém se my nezainteresovaníbudeme milovat smát množit snítrozdávat. Dokud se ovšem i vnašich krajíchnezačne stříletDokud nebudeme připočtenido mezisoučtu mrtvýchDokud nevycedíme svých pár kapek pro transfúzi hlínya nestanou se i naše tvářeanonymními podobiznami útrap těch dočasně živýchProtože skončil jeden Špatný denkterý se nás zasraně týkalPotom se totiž nebudeme moci milovat smát množit snít vdávat rozdávat. Protože budeme (po reklamách na vložky)nemít nic lepšího na práci než statovatvhrobech či mezi hrobytuhleté dobyAž půjdou zítra Noční zprávyvypnu jea půjdu se radějiMilovat do zásoby
Právo poslední noci
Pokoj je pro dva prostřennezbývá ulehnout Už je časPoslední večeře DáměZamotala hlavuKdo z nás je v právu. Řekni Kdo můžezabíjet.
Neboj i za tebe utratímpár slov pár řádeknež vložíš mé citypo krk do oprátek
Budu se usmívata vyřknu větu O poslední nocis jistotou odsouzenou na smrtutlučením srdceBudu mít v ruceglejt o nemocikterou nevyléčí žádné frázea Budu si připadatpřihlouple naze
Až dovydírám kartotéku snůpoložím tvé tělo na stůla zkusím se obejmout místo motlitby Rozkrojím na půl upažené kmenyUž vím co je naposledy
V neděli po flámu
Promoklá neděleždímá si šatya mezi plotyvstává den Nezbývá než se prošněrovattkanicemi městaa bez trapného gestajít spátJeště siZakázat sny o investici do láskykterá nebude nikdy existovatZrušit film na plátně víčekneboť vněm chybí hlavní hrdinaJeště siVyskládat ze srdce zbytečné fotkyAmorovi hroty upilovatJeště Pozhasínat knoty svíčekprostě se Úplně odmilovatA pak už určitě usnuA vůbec si Nebudu všímat žePromoklá neděle ždímá si šatya mezi ploty vstává denProstě mě to Nebude zajímatAle nejspíš ti budu jen tiše závidětJak můžeš tak klidně spát.
Když spíš
Spíš. Tma se kousla do rtůaby tě náhodou nevzbudilaI mravenci vtrávě chodili po špičkáchA ty spíš celá bíláA hvězdy právěsáhly po harfáchSpíš. Sedím mlčky vedle tebea kouřím další cigaretuVím - jsi tuA nemám odvahu dotknout sekdyž spíš Touhaa květy kaštanů (a jabloní)padají ktvým nohám ažStejně jako kněz ráno kleká před oltářsvého boha Mášjeho rucea bolavé sluncezítra zemře závistížes otevřela víčkaMožná se ti donesejak moc se mi stýskáa možná to nezjistíš až do ránaZatím Spíš. A vojáci přelézají ploty kasárena odněkud se prokousává Den Ne nemůžu spáta nemám nic na prácinež pozorovatjak Spíš.
Skorovyznání
Předpraží tohoto létaprohlíží červenNěkolik slečenzahodilo šatyBude čas platitza všechno co jsem nedostaltakovájarní eufórieNikoho to nezabijeJen zůstanu nepochopenKáva je vylitádo klozetua na portrétu mísysmlsnul by si Kdejaký malířŘíká se tomu Moderní uměníči Omluva za neúspěchale já mám na spěchuž opravdu musímbojovat za lidská práva vČínějinak zůstanu i nadále nepochopenMožná se vám taky stalo žeutrhlo se splachovadloa zůstalo viset vrucejak záchranný kruh rybářské bárkyněkde vjižní AmericeSnad právě proto je nyní časukončit platnostvšech nelegitimních lásekskamenem kolem srdcevhozením do stejného moře kde plulaTa bárkaVlastně ani nevím jsem-li tě hodenale už se nemohu tvářit jak všichni kolema súsměvem odcházet do dalšího lokáluNe už nemám chuť na kávua stejně jsem příliš sladilvšechna obvinění zKoránusneúspěšnou samozřejmostíA teď když všichni olizují mé kosti(takový obraz vopilosti)Zůstanu navždy jen ztebouA oni mě pochopí protožeBUDOU MUSET
Kdysi v Praze
Praha I. V útržku nechtěných citůvodkou pokřtěný večer klepena dveře pražského bytuJsem sámjak ve vedlejším pokojidívka pro kterou teď píšuJejí tvář je pohlednice Prahyprotože pod Václavákem hraje houslistato nejkrásnější sóloa na Nuselském mostěuž zase blikají modré majákyAni jednu z nich jsem nikdy nemilovalproto mohu slavnostně zabíthned teď a na tomto místěoba chtíče najednou(v alibizmu strachu)Ale - copak je třeba milovat. (Vciťuji se do pózy onoho sebevraha do jeho třesoucích se rukou do jeho modře blikající tváře avizované mrtvoly a do očí - ano ty oči. oči opravdového nefalšovaného sebevraha)On nakonec neskočí a já.