Krátký A Téměř Citlivý Epitaf

Infikován romantiky temné hospody
povýším tento banální sluncezápad
klidně na svítání      Nikdo se ale nevylže
z krve rozlité umě po obloze jménem Nebe
no a vlastně i pod schody

Stejně jako já nebudu předstírat
že
Je lehké asociovat málemkaždodenní děj
do ruměného obrazu Tebe
Šachisté by tomu řekli patrně mat
(v prvním tahu) ale já Mám snahu
ač nemalíř
do rámu slov Tohle vše vmalovat

Namáčím štětec v barvách  myšlenek
(i toho nebe) a hledám kapku odvahy
Bude to trvat
jak první polibek od nevěsty
jak oslavy dítěte zrozeného z lásky
jak loučení na dlouhé cesty
jak mématčiny vrásky
prostě tak dlouho Dokud se neprokoušu nehty své
                                  nemohoucnosti

abych Celou šíří své drzosti (a strachu)
povýšil tento banální sluncezápad
klidně
na cokoli si budeš přát...

---