zařazení
seznámen se seznamem,
chudším o pár jmen.
neunaven nad ránem,
nedosní svůj sen.
Myšlenka tenká
Systém, jako rovná samota.
Posun, spíš než víra.
Slovo v jistém slova smyslu zamotá.
POdsun
Čeští poslové.
Chtěl bych ostrov na rybníku,
jako někdo v karibiku.
založim tam republiku,
kolik je pravd
Jak předci předkům,
jako svědci svědkům
předávali jsme si vzkazy.
Skutky, co tvořily dějiny.
ne, za každou cenu.
malicherní,
špatně spící.
neb ti, "co maj v hlavě".
nevěřící,
Nic v hlavě
Nic v hlavě,
nic v břiše,
nic na triku.
Duše tiše, hravě, hledá správnou kombinaci knoflíků.
člověk
svět plný lidí, násilí a agrese.
svět plný lidí, co se nesnese.
medika na nemoc, to se sluší
co vidí člověk, co vidí čověka.
sen
,,,Nesem vám noviny,,,
Kam s vinou, když láska teče proudem.
Krok zpátky prý pádu předchází.
Soucit s ránem,víno pochuti,
snaha donaha
Ze zbytku naděje, stavím zeď z optimismu,
schovat se za ni, vím je snaha,
Nikdo se nesměje, beru to, jako výzvu.
pro ní se hraní nehodí.
zasevanou
Zebra si zívla,
Pan Slon si škyt,
Kobra si říhla,
i myš už musí spát.
neslušná
Knock, knock,
what´s time o´clock.
Klick, klick,
it´stime to lick
tajem
Ze struny na strunu,
padá vločka,
lákadlo pro oči.
Na čelo padne,
omylovatelná
Ženo, dívko,
ztrácím na síle
blíždaleko vášní.
Doteky letmé,
neromantická
S úctou k rozumu,
trhám knihy o naději.
Sleduji, jak se mění.
Není to divné.
Velké stíny malého muže...
Velké stíny malého muže.
Život v doteku.
Radost a splíny nuže, už ztratily na síle.
Že moje kůže už neni husí, když zkusí dotek ženy.
pššš
Ve zkáze, život plyne mezi prsty.
Draze a předraze, určeno pro nevěsty.
V obraze, Grey Dorian píše texty.
Kde že je přeblaze, kde že se najdou.
Polibek
Síla v tichu,krása na obdiv. Díra v rýmu,zima na dosah. Oči v nebi,oceán blech. Spoustu lidí,jediný vzdech.
Neni a,
Vyfocen u zdi kulí ráže sedm, šedesát pět. Chvilka chůze, údajně bílým tunelem. A potom. "prý vítejte zpět" .
Otom
Lehám na záda,když usínáš na mém polštáři. Klid, ticho, kýč a mír,perou se na stráži v mysli. Píšu Ti báseň plnou pravopisných chyb. Otom že neumím být někým jiným.
nic osobního
Syrové city, vrypy do dřeva. Někdo budí se zbitý večerem. Usychá víno na tkaniněa cosi vkrádá se pod kůži. Nemůžem mluvit o nevině,vždyťs prodala lásku za růži.
Jak to kdo mívá.
Na bílém těle, něžně Tě líbám. Usínáš modrobílá. A když už zmizíš ve tmě úplně,mívám pocit že se usmívaš. Že jsi mi blíž než já.
No a co?
A tak si stále koušu nehty.
Piju a pracuju.
Nech ty věci plynout.
Žiju a daruju, značka - urgentně.
Po kosení
. nebuď smutná, smutněnko kytko.
nehledej pravdu, když není.
a netrp výtkou, když víš, jak výtka chutná,
když znáš, že každý uzel má rozuzlení.
3,14
V kruhu zítřka krouží půlměsíce srpnové,a každý hýčká myšlenku svou. Nedomyšlenou. A život smýká sýčka v okovech a po kamení,kde nic, tam mi na domýšlenou hrajem si. Klika že víčka zůstala suchá,klika že vratům chybí.
krádež
. líbat se s někým z potřeby, když víte že Vás miluje, ne, ne,to už není potřeba, to je krádež.
slza
. sbírá střepy ze žárovky,
trhá listy z Jinanu.
Podívej se zvedá krovky,
sedá bledá v divanu.
Ztráty a nálezy
. vzdálí-li se Vám drahocený člověk, zapomentě na všechno, co jste o něm doposud věděli a poznávejte ho znova. Každý dotek Vám pak bude připadat, jako něco nového.
Nepříjemně modrá
Zdráhám se vzít Tě za ruku, říct, že Tě miluju. Kradmo se vkrádám, kradu a okradu. Zakřičím bez hluku. Všechny okamžiky vrším na tucty, ty pak na kupu.
DVA
Tajní milenci, Pane Platón. Ukrytí v pasáži z chtění.
Dva spiklenci, co skládaj za tón verše. Na umření.
Setkání s hvězdou
Přeji si hvězdu na modré obloze, která sedí kousek nad komínem a září žlutě. Jaká je asi na dotek. Je malá a já ještě menší. Pak se setkáme, tedy má ruka a ona.
Když jsem smutný
Ledviny jak kastaněty,
játra jako oblázek.
Když jsem smutný skládám věty,
plné smutných otázek.
5:00
Malinko mizím. V momentu ptám senač sbírat hrozny vzpomínek. Tak jeden za druhým sklízim,a maji chuť sentimentu,co tlačí přes usměv do očí pláč.
Parabola dole
Zrdcadlo v předsínikrém na botyboty na nohy.
V prosinci ránoustrnu v minutěOKAMŽIK po setmění. Utáhnu opaseka setřu si vrásku z obličeje.
.
PÍSMÁK
Čím je dána objektivita slov a hodnocení. A/ Subjektivním pohledem prvního, kdo to spatří. B/ Pejskem a Kočičkoupozn. Přijde mi, že jeden na písmáku řekne tohle je dobrý a tohle je špatný.
Už vidíš?
Už zase kvetou třešně,vidíš. dřív jsem se toho bála,pamatuješ. Jednou jsi řekl ,,neboj malá,neboj. Za chvilku se pro tebe vrátím.
Mimochodem
Malá noc a obrovské úsilí udržet ráno před zenitem. Nemoci moc pomoci Těm, kdo potom před úsvitem vstanou do práce. Vypiji deci a pak ještě dvakrát,no prostě senzace. Říkáš si :,,Ráno dám věci do pořádku.
Smutněnka
Malinký,
naprosto titěrný skřítek na dlani.
Klidně se ukryje před slzou za nehet,
pak hned ze smutku nadělá hromádky
Otazník z kouře
Rostlinka na poli,
kouř z cigarety.
Píchnutí od včely nebolí,
hůř píchne nelidskost slov.
Dva
Bílá velryba s černým čápem,on podpíral se o francouzké hole. Um je psát i číst ale někdy těžko chápem,že nahoře je vlastně dole. Dva milenci na pokoji,dva andělé s dračím drápem. Hrát a přijímat pod obojím,ona skoro ženou a on rád by chlapem.
Když
Když si otočíš peřinu knoflíkama k hlavě, zdájí se Ti prý špatné sny. . zvláštní, zdálo se mi že mne líbáš. Jsem línej vymýšlet na to verše.
S postavou slabocha...
Zastřihly křídla bytosti z nebe.
A někdo potají, rádoby tiše
louská pistácie.
Ubrečený anděl sedí na zemi
nádech
Nadechl léto
pocit vzpomínky
a jednou větou změnil svět.
Rozmar je hladit vlasy
Dada večera
Kdo jsem a kam kráčímvzdávám se životunalézám štěstíztrácím honafouknu balónekuvařím čajzapálím svíčkuuhasím vůnislovaslova slova
Proč a pro koho pláčijazyk si vypláznu na botuvíra mne nectínanahootevřu salóneknikdo se znajchviličkutopím se v tůniznova znova znova
Pro/Ti
Občas mi přijde že v dnešní době je protizákonné míti Děti a vlastnit kondomy.
(Z)bohém
Večer umírám strachy, že připouštím si svojí slabostObčas nemáme prachy ale zato máme radost.
Hledáme Krištofaten hledá AmerikuSvé játra nedáme a pijem jen ze zvyku.
Jsme trochu chátraa trochu pány světaco teď je baví měa po nas bude veta.
Hledáme Kryštofaten hledá amerikuSvé duše nedámea po nás.
Matematická hříčka
Rovnoběžky nohou
sbíhají se v nekonečnu
a dva city lidí marně hledaj tečnu.
Okamžik se krátí
večer si.......
Vdechuji síru a polykám střepy,házím si klacky pod nohy. Večer naději hledám v ranním probuzení,ráno těším se na večer.
Dneska jsem někde ztratil víru. Dnes našel jsem si v samotě zalíbení,Dnes večer už těším se na ráno.
Jenom slib...
Píšu Ti pro radost,pro zítřek,pro dnešek. Snad najdu pozítří na chvilku k Tobě cestu. Najdu nám v duši most,tajemstvi zašiju podeševa pak půjdu Ti naproti.
Mrcha mstivá
Proč nemaj si co říct. Pohled mlčí. Zrakem uhýbá. Proč.
Člověku
Spousta slov na sáčku od čaje,knížka co nejspíš nevyjde. Umře ráno v popelníku až vysypou ho a zase zítra je. Nespíš. Tak poslouchej.
Bílá košile
Bílá košile,
za krásu zlatý řád.
Zlatá ustupuje bílé,
slzy smíchu.
Inspirace?
Inspirace. Hlavu ztěží zvednu,oči jdou mi kolem,A přemýšlet.
To dá moc práce.
Má inspirace klesá ke dnu,mizí jako život nad bitevním polem.
Jeden den na zemi
A pak přestali se milovat,jeden na druhého,třetí na prvního a čtvrtému kudlu do zad.
Že prý mít rád bližního svého,prý rovnost,prý láska,prý bratrství. Ale strach je tu pořád.
Žijem ve zvláštní době,člověk clověku nevěří.
Sentiment
A slza po tváři,jako kapka vody po sklenici. Snad smutek odrážíkdyž stéka po tvé líci.
Díra v břiše
Stavy,do těla vtírá se mi tupá bolest škrtí mne,křiví a svírá, těžko je na chodník dolézt. Davy,tlačí se okolo nevidim na nebe. Co na mně čumíte. Ty starej,starej se o sebe.
Nesnese se se
PRESS
Co mé tělo nesnese,
jsou deprese.
Zvlášť když pryč jim
zKrAt2
Je asi pětatřicet ve stínu,
já vínem svojí žízeň hasim. Ještě chvilku budu hledat pravdu ve vínu a pak.
. Asi zkvasim.
Žít či prožít?
Člověk,
tvor-snad uhnaný dobou,
nechá se závistí zdrchat
a znáslinit svou vlastní zlobou.
Zkrat
zkrAT
Napsal bych knihu,ale nemám inspiraci. Však mezi námi jsou i tací,co hledají inspiraci,v lihu.