Písmák 8:32,ÚTERÝ 20.1.2004
8:32,ÚTERÝ 20. 1. 2004
Obrovské vody monologu se valí do mé hlavy
utopený jazyk
Vidím bílomodře.
TAK TO BUDE
TAK TO BUDE
Spoutám vítr a tudíž
zahodím opatrnost
upálím své pudy a
ACH TA MOJE HOŘKOST
ACH TA MOJE HOŘKOST
I kdybych si vyrval žlučník
a vypil svou žluč
Dosyta
BÁSEŇ PSANÁ NA ZÁCHODĚ
BÁSEŇ PSANÁ NA ZÁCHODĚ
elektrické bouře se rozpínají v mém těle
v přivřených očích mi šlehají a lesknou se
blesky
EPILEPSIE
EPILEPSIE
Sklenička prázdná
piju světlo
najednou bolest/záchvat
MIZÍM
MIZÍM
Podívej se pořádně na mě.
Vidíš jak se ti ztrácím před očima.
Obkresli mě křídou lásky
Cokoliv a hlavně tebe
COKOLIV A HLAVNĚ TEBEJaký vlastně jsem na co byste narazili kdybyste ze mě v zápalu zvědavosti strhali kůži svaly maso vnitřnosti a kosti má podstata muže není to v mém klíně ale to v samém středu mého trupu Ó bílé vlastnosti mé spletité duše to vy a ty mi dáváte podobu sžírám se kvůli obrovským maličkostem ale na to se neumírá břicho a oči proříznuté matným víčkem od konzervy vypadjí svatě ve svém krvelačném hladu vytékající abstrakce Šílenci se sžírají kvůli obrovským maličkostem a při tom milují a nenávidí a vysmívají se hvězdám vaší nešílené existence Zdá se mi že osoby na kterých mi nejvíce záleží nedokáží docenit to co opravdu jsem každý den mi okolní lidé hází do obličeje kýble plné jejich vroucích zvratků každý den se domů vracím se smradlavým a popáleným obličejem doktor mi předepsal Jefferse na sedadle ve vlaku myslím na nekonečné bezrozměrné umírání Ó Pane něco se musí stát čekám na to až mne přijmeš za svého syna nebudu jako chudák Ježíš Kristus který si do slabin píchal morfium aby ztlumil bolest nedočkavého spermatu se mnou přijde revoluce sexuálně zvráceného zajíčka který chce stoupat stále vzhůru souložit s vesmírem pod peřinou z mlhy a mraků a za sněžení hvězd a za zvuku andělských trubek třeba mi nakonec narostou křídla plná nebeského uvolnění Když jsem s tebou roztékám se jako posolený slimák básník je detailista s citem pro světlo a tmu starý chlápek v levném šedivém kabátu si v metru stoupl čelem ke mně a hladil si své promrzlé vousy rostoucí ze čmeláčí kůže žlutého utrpení nesnáším lidi co si k vám v metru stoupají čelem a svírají vás pohledem který vám rve kusy masa z těla cítíte se bezmocně jako osamocená koza před uslintaně hladovým vlkem obav a strachu z toho zvířecího odhodlání mi praská lebka a úlomky kostí zakládají bíle ostrovy v oceánech prozrazujícího potu Italská grappa mi pročišťuje hlavu opilost vystrkuje své malátné alkoholové rohy ven z děr normálna a tančí přede mnou nahý tanec vítězství v hlavě mi ryčí lidé s brýlemi kteří se zároveň naklání z mého ucha za světlem a vzduchem bez hnisu a mazu miluji tebe miluji sebe jsem Ostrý meč mlčení mi odřezává jazyk pomalu a od kořene nediv se že občas mlčím a je dobře lidé vřeští po moci mravenečníci v županech chrabrosti mě chodí navštěvovat musím se sám sobě smát rozzuřený býk změny mě pomalu dohání a snaží se mě rozdupat Tvůj dědeček patří do kostelní školy tak ho pohlaď po pleši protkané sítí modrých žil obejmi jeho vysáté pavučinové paže polib jeho hornaté čelo víš jak mi hoří uši a řekni mu dobrou noc a řekni mi dobrou noc můj miláčku Seřezal jsem falešného slepce jeho falešnou holí do pusy jsem mu narval jeho rozdrcené skleněné falešné slepecké brýle a toho falešného slepeckého psa jsem udusil v oprátce falešnosti a pak ho snědl chutnal falešně jako kdybych jedl svět Musím tě líbat dokud máš ústa protože jednou je už mít nebudeš prostě odejdou a vydají se vlatní cestou zešílená sexy utopie mi myje záda v rozšklebené perleťové vaně pod modřínem mého mládí a přejíždí si jazykem po zubech ale stejně už je mi patnáct už jsem skoro muž Chtěl bych aby jsi mě hladila po těle pírkem extáze protože já jsem Ó Pane něco se musí stát nenecháváš mě v prostoru neporozumnění nemusím dýchat přes umělohmotnou trubici a ty víš proč tak často pláču bojíš se mne zabít Kateřino Konzerva vepřového masa se bouří a rozodla se mě skalpovat umírám pomalu kvůli obrovským maličkostem umírám pomalu kvůli miliónovým halucinacím potřebuju pít mám nekonečnou žízeň protesty v kuchyni se nevyplácí pokud nechcete aby vás zabilo zdivočelé rajče a že se to může stát Zpívej mi o tom jak mě miluješ a já vím že ano odkládám si svou hlavu na tvůj marcipánový polštář naslouchám výzvám ječícího okolí ale mám strach vyjít ven do toho hladového chřtánu voskové velryby které se v očích odráží hloubka mořských příkopů Póry se me nečekaně moc roztahují řežu se nožem na koberce do levé paže nepomáhá to dýchám vzduch komplikovaného v puse mám chuť lásky v puse mám chuť Kateřiny ať mě nikdy neopustí ani ta chuť ani ona Amen.