Písmák Co před tím jsi chtěla?
Proč mi teď povídáš, co před tím jsi chtěla.
Koho to zajímá. Svět už je jiný.
Teď leží tu naše zpocená těla
A já jdu spát bez pocitu viny.
Proč mluvíš o lásce?
Proč mluvíš o lásce, když se chceš milovat.
Napij se vína. Víc. A taky usměj se lehce
Chceš mi dát tělo své, jen když budu slibovat
Že budu něžný.
Řízla ses...
Řízla ses do prstu o ostrý nůž
Ranka tak maličká, přesto však krvácí
Tvůj prstík pomalu ztrácí svou růž
A ty kapky krve mi vzpomínky navrací…
Žaluji
Žaluji, ach, žaluji světu
Bůh vzniknout dal krásnému květu
Žaluji, ach, žaluji bohu
Svět přivonět zakázal. Nebo snad mohu.
Proč?
Proč úsměv tvůj zvadl.
A tvář tvá zvážněla.
Mám pocit jako bych kradl
A na rukou krev ztvého anděla.
Mikulášská
Je ráno. Přes hustou mlhu a špinavá okna sem nepronikne ani trochu světla, jenž by ho mohlo probudit. Převaluje se vumaštěných peřinách, na nichž se pozvolna rozpadá staré povlečení. Postel, stůl, židle a skříň.
Lásko !!!
Lásko,
jsi krvelačná šelma,
jež loví i když nemá hlad.
Lásko,
A ještě jeden navíc
A JEŠTĚ JEDEN NAVÍC
Vždy mne velmi zajímalo, co rozhoduje a podle čeho, o tom, zda bude den nádherný nebo ošklivý. Že by snad slunce, jenž by to mohlo určovat tím, že si buď podmaní celou oblohu a nebo se nechá dobrovolně zastínit černými dešťovými mraky. Nebo že by to snad byly události, které jsou ten den očekávány a mají se stát. A nebo že by to snad bylo právě to, co přijde naprosto neočekávaně.
Prosinec
PROSINEC
Mám rád tradice. Ovšem pouze pokud nejsou přežité a respektují všeobecný rozvoj a vývoj ve světě. Obzvláště pak mám rád tradiční řemesla. Tedy přesněji řečeno obdivuji ty řemeslné mistry, kteří jsou bytostně závislí na své neposkvrněné profesionální cti a kteří mohou být oprávněně hrdí na dokonalost a kvalitu svojí práce.
Listopad
LISTOPAD
Nádherně barevné podzimní odpoledne pomalu a tiše přecházelo do brzkého večera. Tento časový, možná až mystický, přerod doprovázely nedočkavé vločky prvního sněhu, které lehce dosedaly na okolní krajinu a téměř okamžitě zase pokorně roztávaly a mizely, neboť dobře věděly, že ještě nepřišel jejich pravý čas. Seděl jsem ve svém křesle u okna a pozoroval to nádherně tajuplné dění za ním. Temnota postupně, leč naprosto nekompromisně, doléhala všude kolem a neohroženě si podmaňovala všechna prostranství i zákoutí.
Říjen
ŘÍJEN
Jsou svátky, které by se měly slavit pouze velmi zřídka, protože jsou nádherně kouzelné a přílišným opakováním by své kouzlo mohly nadobro ztratit. Pak jsou také svátky, které by se mohli slavit trochu častěji, protože jsou příjemné a takovým občasné opakování nemůže uškodit. Jsou ale také svátky, které by se měli slavit velmi často, protože jsou opravdu velmi potřebné.
Vzájemné, čisté a upřímné přátelství či opravdová láska umějí vyvolávat mezi jednotlivci, ale i mezi skupinami lidí, velmi pevné osobní vazby.
Září
ZÁŘÍ
Těžké, černé, nízko plující mraky, z nich se valící všudypřítomná voda a cesta rozbahněná již dlouho trvajícím deštivým počasím mě poměrně dokonale odřízly od všeho okolního světa. Připadal jsem si jako na opuštěném ostrůvku uprostřed oceánu v období dešťů a jedinou smysluplnou činností se mi zdál být spánek. Chvíli jsem ho přemáhal, když mi najednou problesklo hlavou, že je to vlastně i velmi vhodný čas pro teplé nápoje a poklidnou meditaci a že bych ho neměl promarnit. Postavil jsem tedy na kamna hrnek s vínem a kořením, uvelebil jsem se pohodlně do mého oblíbeného křesla a zahleděl jsem se z okna.
Srpen
SRPEN
Nemohu lidem věřit upřímnost citu, pokud ho veřejně prezentují a vnucují širokému okolí okázalými gesty. Nemohu věřit upřímnou lítost člověku, jehož slzy jsou určeny k obdivu celého města. Stejně nemohu věřit upřímnou lásku člověku, který ji vytrubuje do světa silou, kterou nelze přeslechnout. A zrovna tak nemohu věřit ani upřímnou snahu o nápravu věcí člověku, který udělá naprosto cokoli, bez ohledu na možný přímý nebo i nepřímý důsledek svého jednání, jen když ho bude při jeho výstavně bohulibé činnosti pokud možno co nejvíce vidět.
Červenec
ČERVENEC
Pohodový letní večer se překulil v noc a i ta se už dala na pomalý ústup. Světlejší nádech oblohy na východní straně zastrašil ty nejméně průbojné hvězdy, ale těm ostatním již také mnoho času nezbývalo. Oheň v krbu usnul a jeho teplý pravidelný dech sálal z jasně rudých uhlíků. Zpěv prvních ranních ptáků vítal nový den a já vychutnával čas plný dokonalé pohody.
Červen
ČERVEN
Nemám rád telefon a velmi nerad telefonuji. Tudíž nikdy také nedovolím, aby mi ho do chalupy zavedli. Daleko raději mám při rozhovoru s druhým člověkem přímý, osobní kontakt. Snažím se proto přijmout každého, kdo si dal tu námahu a přišel, jako vzácnou a milou návštěvu.
Květen
KVĚTEN
Mám rád lidi. Sice ne všechny jednotlivě a už vůbec ne všechny stejně, ale určitě to platí, když je pojmu jako celek. Velmi rád s nimi, tentokrát raději již zase jednotlivě, ale i přesto se všemi bez rozdílu, diskutuji. A jelikož, alespoň v to doufám neboť se o to velmi snažím, jsem k názorům ostatních maximálně tolerantní, myslím si, že lidé také rádi diskutují se mnou.
Duben
DUBEN
Silný déšť z nízkých, šedavěčerných mraků táhnoucích se až k obzoru vytvořil neproniknutelný vodní závěs. Zkušenost mne již naučila, že v takovémto počasí jistě nelze očekávat příchod hostí a to ani nejbližších přátel. Proto jsem klidně pominul jakýkoliv úklid, ač by ho chalupa notně potřebovala a ponořil jsem se do své oblíbené samoty.
Mám rád samotu.
Březen
BŘEZEN
Prázdných lahví od vína se nezbavuji. Nechávám je stát na, k tomuto účelu vyhrazené, masivní polici, aby mi připomínaly, jako zhmotněné vzpomínky, milé přátele, se kterými jsem tyto láhve vypil. Teď mě ale napadá, že to jsou také důstojné pomníky všem našim myšlenkám, kterým víno dalo za ta léta vzniknout a poté je naším prostřednictvím předalo světu. Jedna z těch vzácných lahví přibyla i po nedávné návštěvě mého dlouholetého a dobrého přítele, zabředlého však do časové smyčky a tudíž slepě tápajícího ve své vlastní současnosti.
Únor
ÚNOR
Východ slunce na jasnou modrou oblohu nad zimní krajinou dokáže jistě potěšit více smyslů, než stejný úkaz v jakémkoliv jiném ročním období. Je to nejen tím, že mu při tom často a velice dobře sekundují tisíce třpytivých odlesků malinkých sluníček rozsetých v závějích bílého sněhu, ale i tím, že ho může sledovat daleko více očí než třeba v létě, kdy většina lidí při východu slunce ještě spí. Hlavně však je to tím, že tento zimní úkaz velmi často doprovází i libá vůně a příjemná chuť teplé černé kávy, na kterou si při letním, velmi brzkém východu slunce člověk většinou ani nevzpomene. To proto, že když už je vzhůru, tak je v té době většinou velmi unavený a ospalý, jelikož buď ještě nespal a pak se dá předpokládat, že je unaven bujarou nocí a nebo brzo vstával a pak se dá předpokládat, že si krátkým spánkem příliš neodpočinul.
Leden
LEDEN
O minulých vánocích jsem dostal dárek, který jsem si již dlouho přál. Veliká krabice seděla majestátně mezi ostatními a přímo magicky mě přitahovala. Dokonce se mi občas i zazdálo, že malí sněhuláčci na balícím papíře na mne chvílemi významně pomrkávají. Ale ne, to jsem jen zase po dlouhé době cítil vzrušivé vánoční napětí a nemohl se dočkat až ten dárek rozbalím.