Písmák studeně
slyším jak Jeseň konejší zem
chladivými prsty Hladí jí hřbet
Přezlatá lítost leje se ze stromů
Třese se hanbí les
to mi zůstalo
Peří křídel tajných,
smutek Tvého štětce
a černá cizí vrata -
to mi zůstalo
večery bez lamp
Modrá a žlutá
zešedla v nemilosrdném zajetí
Bezzubá skříň strnula
v pitvorném šklebu
vzpomínky
- Odcházíš mi.
- Ne, jen se vracím,
příteli.
- Vracíš. Ale mně unikáš.
stín
Miláčku, píšu Ti do mraků
prstem po obloze
Píšu Ti mezi hvězdami
že místo měsíce
prý i naděje
Prý i naděje umírají
Tahle ještě lapá po dechu
Nechce se jí
Jen na trpký smích
modrá
Ještě jsem nechodila do školy
máma mi ji podstrčila a štětec k tomu
prý s modrou se naučím.
Teď maluju si modrou
čas
Jednou se zastaví
pro nás dva
na věky
A my pak budeme moci
jsi
cožpak se dá orat
s dostihovým koněm.
Jsi prach
a přece
nesluníčková
Smutek v déšť zakletý
bubnuje na vrata
své teskné pochody
rozrývá zem
zarezlá
Ve starém domě nerozsvěcuj
a neber za kliky
Některé dveře se jen tak tváří
(pod prahem přikrčené
mezi lidmi
Zmrzlé oči
úsměv bledý
místo křídel nohy račí
neví kam a přesto kráčí
hořce
opřen o starou kostelní zeď
nohama na zemi
a hlavou v tichu až do bolava
prorůstám
pršelo
Pršelo
hlína obtěžkána přídělem
potí se mezi zelenými stehny
Vesnice v klíně kostela věž mne si
romantika
Ve věži bláznů
se slovy kolečka v kostky hrají
a chrti pod stolem
okusují nejlepší
noci
Čekám tě
vilná noci
Šlehajíc hvězdnatým ocasem přikradeš se
po čtyřech pomalu
obrázek podzimní
Mlha
zrousanou sukni táhne oranicí
tichounce hvízdá
že jeseni mezi listím
snad
Jako bych výsměšně plila do tváře
Luny
a zároveň v tom gestu už byla i omluva
už nejsme
víš
co trhal jsi zelené
budeti v duši kamením
a ještě v podhlavníku
dobromysl
Zlodějka tma
nalačno přiopilá inkoustem
okusuje můrám tančírnu
v kapsáři napěchován