Písmák Osmé nebe
Ve velkém městě je malý kout,
v něm sedí ona a chce vzpomenout.
Byli tu dva a patřil jim svět,
ona a princ- hleděli vpřed.
Vzpomínky
Vzpomínky jsou modré růže,
také ostře bodají.
Vyříznou do jemné kůže vzkaz,
že jsou tu potají.
Tekutý chléb
Ta chuť a ta vůně smysly mi láká
čepička bílá, když večer se smráká.
Běžím tmou, hledám, to logo, ten svit.
Zruky ho nedám, tak nechte mně pít.
Trest
Ztracenáu Tebe,ztracená bez Tebe. Kdo dal Ti právo ničit smích. Kdo dal Ti právo páchat hřích. Proklínám Tě, nemůžu dál.
Svět
Prach jsi a v prach se obrátíš,nic nezískáš-nic neztatíš. Bolí to být jenom bytost,a když zemřem, zbyde lítost.
Jen závidět ptákům,že umí létat. Závidět kytkám,jak umí vzkvétat.
Osud, chtíč a já...
Horko a zima, čisto a špína.
Svět po krvi volá a šeptá mi zdola:
Tak užzhyň ty stopo hříchu, můžeš v klidu skonat v tichu,
zapomeň, zvadni a za mnou hned spadni.
Nechte mě být
Nechte mě být a nechte mě shnít,
vždyť já se vás o to peklo neprosila.
Mám v sobě smích a mám v sobě hřích,
však řekněte mi čím jsem se provinila.