Písmák Nepřikládám
nepřikládám
ohně k zvláštním významům
a když je štípnu na třísky
dávám si dobrý pozor
Nevytáhnu
nevytáhnu
achillovy paty z cizího domu
aniž sám svým ukážu dveře
ač mě staré prahy matou
Nevěším
nevěším
k jiným svou hlavu
abych si od nich porozuměl
vynášel cizí smysly
Nenechávám si
nenechávám si
nic ujít příliš daleko
raději ani nemluvím z cesty
a nikoho si nepředcházím -
Plnoprázdno
jsme plní okovů
i zjevených siločar
knimž pevně přisátí
v koncích spějeme
Necesty
připoutej mě ksobě
na kus řeči
ať nepřejdeme mlčením
všechny samoty
Mat!
jehonejlepší partie
ta jemná dáma štěstěna
násopustila.
chodníky už jen černé a bílé
Protahujeme se
protahujeme se
ze stále studenějších nitek hovorů
rozpředení vdovětcích
až do ság dlouhých večerů
Proséváme
proséváme
zrnka lží mezi prsty
je tu opět dobapopulárních září.
řešeto polí píchá do chodidel
Promítáme si
promítáme si
svůj nahý život pod plátny
jak ležímeúplně odpuštění
ve stavu bez tíže svědomí
Proděláváme
proděláváme
už i na svém bytí
pod sklopenými křídlydomovů
stárnou dětské nemoci
Prohráváme
prohráváme
vysoko nad všemi
o sto šest nejcitlivějších bodů
jak praví ukazatelé zcesty:
Mlčel bych
mlčel bych
nemít tak volné listy
před každým veršem
dýchám tmu
Prohledáváme
prohledáváme
prameny neuvěřitelného štěstí
omýváme vnich své nevinné lupy
islepě se srozpustilými vlasy
Probouzíme
probouzíme
sny na ranách samoty
jen sami vsobě jsme celí nesví
(aničas nás už ničím nedohojí)
Proměňujeme se
proměňujeme se
meziplynoucími řádky
vhlásky tak vzdálené
že ijazýčkyjsou na vážkách
Procházíme
procházíme
jak nůž neznačenými zálety
a za pochodu znaší bezradnosti
si odpouštíme
Zhasínám
zhasínám
naposledy světlo rozumu
abych si lépe pohrál sohněm -
opuštěná noc se válí po ulicích
Zapadám
zapadám
v údivu do vzdušných zámků
kde mě chladí od podlahy
výklady urozených tichošlápků
Zapíjím
zapíjím
vínem všechny polopravdy
kterým jsem byl svědkem
a přilévám nové přísahy do ohně
Zůstávám
zůstávám
sám sebou vneprodyšné ilegalitě
každou noc se strachy poslouchám
zda mi mluví věčnost ze srdce
Zapláču
zapláču
si ochotně nad výdělkem
hlavně že mi ještě nebere smrt
ač se nemohu bezhlavě utrácet
Zapouštím
zapouštím
všude rychlé kořeny
ať mě nikdo nevytrhne ze snů
rád se pletu vpředstavách
Zametám
zametám
smítka svých smutků
pod cizí prahy vědomí
svůj pokoj starostlivě uklidňuji
Zanedbávám
zanedbávám
pravidelné technické prohlídky
svých alegorických vozů
nesleduji ani hladiny adrenalinů
Zavazuji se
zavazuji se
ktak šibeničním termínům
že někdy v plných oprátkách
marně věším hlavu -
Zavírám
zavírám
nůž před křivdami
tak jako my všichni druzí:
jen si neučinit zbytečné násilí
Metuje
naším létem
plyne řeka zapomnění
hoď po ní kamenem
a sedmero kruhů vln
Výhledy
vidím stará města rozložená
kolem zkornatělých dopravních tepen
protáhlé linie kopců
jež korunují dřímavé lípy
Neupíšu se
neupíšu se
dnes přece ksmrti
zveršů už mě pálí ruka
a čísi hnát mi kolem ramen
Nevěštím si
nevěštím si
už nic dobrého
mé zlaté časy sedávno pominuly
rozptýlené vmagellanově mraku
Nedospívám
nedospívám
asi k správným závěrům -
pořád to umanuté dítě ze mě
vytahuje nové hračky
Nepřipouštím si
nepřipouštím si
teplé vody k tělu
přiškrtím kohoutky vždy tak pevně
ať jim zobák nenaroste
Netrvám
netrvám
na ničem věčně
jen detailech a banalitách
každá vyšší pravda
Netrávím
netrávím
v žilách každou noc
občas vyjdu i na hranice
vykouřit smutky
Neodpustím si
neodpustím si
důkladné vraždy na hodinách
utažené oprátky
kolem hladových krků -
Neuvěřím
neuvěřím
ani svým omylům
spáchaným z odpuštění
venku za okny
Neodvrátím se
neodvrátím se
až tě potkám naposledy
jaktěživou
v nahodilém městě -
Neposloužím
neposloužím
a nikdo si mě za rám nedá
o vlastní kůži
propárám se leda
Nevychutnávám
nevychutnávám
oslavy svých bližních
ani krví přátel se nepropíjím
k tučnějším pokrmům
Nehledím si
nehledím si
sebe natož jiných hvězd
mám přízemní názor
podložený jen bulvárními tisky:
Psychoanalýza krajiny
vzáhybech listů
choulí se kapky ticha
ráno usychá
pod pletí rovin
Hlad noci
peklo se
proti všem
i za branami dne:
s připálenou kůrkou
Totální vykoupení
iluze
téměř celý náš prostor
se hemží slovy
vmimořádných slevách
Poslední večeře?
večeří se
záhybně šero krouží stolem
"a nyní ticho noste
vhlubokých mísách s exotickými květy
Krásné časy
co nás to lásko potkalo
prý patříme do jiné doby
chodíme spolu po nábřeží
labutím housku drobit
Vzduch svatý
ten zbarokních kantát
tonálně čistý a hladký
za oknem milosrdné sestry
tenkterý vlní látky
Tajemství
smuténko
slyšíš jak tráva roste.
a jak ve větru
čas ohýbá se smíchem.
Únor černobílý
únor černobílý
vichr si brousí hrany
o hřbitovní zdi
přes rezavý sníh
Anarchie kvete v tvých vlasech ...
anarchie kvete v tvých vlasech
a za rámem obzoru Lvi
sihrajís jinou nocí
až do pádských rovin
Obyčeje
Máme u nás starodávné obyčeje
Strdím mléko rozlévaje
pláčem se chlácholit
Kadit vodu a znova ji pít
Leden
nevyspaná noc
chodí po lidech
na zjihlé stopy
slzí nebe
Platoničtí hadi
jistě
můžeš platonicky věřit
že barvy jsou jen stínem
pouhou třpytkou skutečnosti
Možná
možná je vše průzračnější
milá Ofélie
nejen slova a slzy
možnámy všichni jsme ze skla
Pater Noster
otče náš, kde jsi.
k peklu je půl cesty
a posvěcené jméno tvé
poslední v království zbylo