Písmák Prázdná židle
Na studené zemi
sedím před prázdnou židlí
Rukou se dotýkám neobsazeného místa
myslím na všechny a všechno
Svíce
Paprsky svíce kanoucí na čisté povrchy stolů broušených, lakovaných, jak zrak můj sleduje povrch chodníku světa. Přítomnost životů vbytí nevěřících.
Myšlenky sypajíc se co zrnka písku zhlav, naplňující konstrukce nápadů hříchů mojich.
Co příroda přítomna zániku svého.
Časem
Pročítám vesmírem a hvězdy hladím po tváři.
Zametám chodníky a každé zrnko prachu převracím ať se chvíli dívá do jiných ulic. Pak se opřu o nákolní kámen a nechám si od nich vyprávět.
Na konci dne ve večerech vepsaných do očí kolemjdoucích si prolistuji jak jsem žil.
Hlavně rozděl a pak si třeba panuj
Praha
Strakova hospoda
Hostinský: Podávají se tu jen dobrá ega.
Host: Dalo bych si odvar slibů skrádeží, snadno orestovat, rychle sníst a zdrobků ať si uvaří zlodějinu další parta. Pěkně krvavě ať o naší vařečce mluví celá Evropa.
Temnoty krve
Temnoty krve těch, co tě ocitají vbeznaději prázdna.
Prolínají, pronikají, otevírají mysl u cizích, kteří nechtějí. Kteří nevěděli. Báli se vlastní pravdy.