matrix
chci mít fotku
svých dlaní plných
květů mučenky
zaplnit tak prázdná místa
porto
seděli jsme na útesu
nad portugalskými hektolitry Atlantiku
hrál starý tranzistorák
který nám předali
a odpaďáky tam vysypávaj každých pět minut
čekala jsem tě na letišti
nad hlavami všech
enya
jako by už nastala doba
winter smogging
moje město
je prožrané katakombami
nemocné; nemůže mít metro
všechno popadaný listí
je to ve vzduchu
tenhle podzim
je chrchlavý
na dvě strany zápolí
a listí
v dešti
dnes ráno
všechny dotyky jsou bose vzdálené
kutnohorskými byty se protlouká měkký paprsek
a pandemie dešťů
jako orloj
to máte tak
můj dům stojí přes ulici
a všude kolem se neustále prohánějí švihadla kolem dětí a panáci pod dětma
občas jen tak vyjdu podívat se jestli to ještě všechno běží
víš
víš já nemám ráda tvou slabost
je to mlha co nutí zavírat oči
vtěch chvílích jsi mi mužem
trochu míň