Písmák Mé nepřítomné múze
Kdybys tu byla, napsal
bych ti na šíji
jazykem báseň, jak tvá
krása opíjí
Epilog
Hravě a měkce
(kdo by to řek')
jediná vlna
odplaví pak
Ticho kocouří
Když začíná se stmívat,
když dětem ztěžknou víčka
a den jak líná kočka
stočí se do klubíčka,
Kubistický autoportrét
Lano (napjaté sotva z půli),
já na něm (někde uprostřed)
snažím se nabrat dech a vůli,
přestat se bát svých vlastních vět.
Pastýřská..
Bývala jsem usazená, skoro vdaná paní, spokojená - jistě, šťastná - snad. až pak jednou přišel, přišel bez klepání osamělý vlk, ten postrach nehlídaných stád. Nepozorovaně vklouz' zadními vrátky a bylo to krásný, a bylo to sladký - zavedl mě do pohádky odkud není cesty zpátky. Osamělá v davu cizích ovčích tváří propadla jsem na smrt vlku samotáři.
Falling In
Tichá voda nade mnou se zavřela, kruhy uz se rozeběhly bůhví kam, padám lehce, uvolněná docela, svět kolem je ztichlý jako chrám. Padám. jako šátek z průsvitného šifonu,jako tóny zvonů věže bez zvonů. Padám vodou, padám, netonu.
Ze starého Řecka
Sladká je řečvšak sladší je
jižkdyž
vdechne básníkutvůj
polibek múzinmě o řeč hravě
závěje
v souladu
s odvěkým koloběhem
zas uhodily mrazy,
zas vítr fouká z polí,