Dobrá poznámka, upraveno.díky.

Každá akce vyvolá reakci a tím každý náš skutek vyvolává resonanční echo. Vlna této ozvěny se šíří a někdy odráží zpět. Magická praxe je v tom směru jako skočit placáka do vody, kdy běžné skutky značí kruhy v louži po opatrném došlápnutí. Silnější echo značí mnohdy devastující dopad při návratu vlny.

Navíc většina praktiků si neuvědomuje, že magie se chová jako energie, tedy pokud jako subjekt A vyšlu k subjektu B energii a subjekt B je dostatečně chráněn, veškerá tato energie se vrátí nejsnadnější cestou - nazpátek do bodu A. Pokud jsem této energii dal vůli ublížit, stane se tak při přijetí bez ohledu na koho byla energie zacílena, ergo, bez náležité trvalé ochrany jsem snadným cílem pro ostatní i sebe.

Okultismus jsem nějakou dobu studoval, ale jen teoreticky, nejsem magický praktik, na to vím o magii dost, abych se od jejího praktikování striktně držel dál.

V České pohanské společnosti máme napojení na několik praktiků (čímž nemyslím Wiccany, ale magičky a magiky - je zajímavé, že muži se valnou většinou věnují chaos-magii) a všichni neustále morousí nad idioty, co si přečtou překlad překladu grimoáru z druhé ruky a hned kreslí na zem pentagrami a volají do míst, ke kterým je velice odůvodněně zavřená cesta. Žádná příprava, žádné ochranné prvky, žádná pokora a disciplína...

...velice záhy se pak takoví lidé objevují u skutečných praktiků a škemrají o pomoc, protože si na sebe natáhli něco, co nedokáží zvládnout nebo otevřeli brány, které najednou nedokáží zavřít.

Navíc mám za to, že nejvyšší úroveň magie je magii neprovádět, ale to má napojení na můj elementalismus, anšto práce s elementy je spíš fylozofický směr než spirituální.

Pohanské tradice jsou založeny na nabídce obětiny, která může, ale také nemusí být ctěna druhou stranou. Tak či onak, pokud bys rád vešel do kontaktu s okultisty nebo magiky, koukni do kalendáře akcí České pohanské společnosti a dojdi na některé ze setkání V dobré společnosti, dříve či později se tam nějaká pratička nebo praktik objeví. Majorita akcí je v Praze, ale jednou za čas se organizují také jinde. Mavíc některé pohanské tradice jsou přímo s určitou formou magie provázané, třeba Ásatra - severský panteon kolem Odina, který podle mytologie sám sebe obětoval, aby získal devět run velkých kouzel. Runy jsou, podobně jako krvavá magie, velice přímočaré, někdo by řekl až surově hrubé, ale k jejich používání tím není potřeba až tak moc studovat. Tedy ze začátku :)

Okultismus jsem nějakou dobu studoval, ale jen teoreticky, nejsem magický praktik, na to vím o magii dost, abych se od jejího praktikování striktně držel dál.

V České pohanské společnosti máme napojení na několik praktiků (čímž nemyslím Wiccany, ale magičky a magiky - je zajímavé, že muži se valnou většinou věnují chaos-magii) a všichni neustále morousí nad idioty, co si přečtou překlad překladu grimoáru z druhé ruky a hned kreslí na zem pentagrami a volají do míst, ke kterým je velice odůvodněně zavřená cesta. Žádná příprava, žádné ochranné prvky, žádná pokora a disciplína...

...velice záhy se pak takoví lidé objevují u skutečných praktiků a škemrají o pomoc, protože si na sebe natáhli něco, co nedokáží zvládnout nebo otevřeli brány, které najednou nedokáží zavřít.

Navíc mám za to, že nejvyšší úroveň magie je magii neprovádět, ale to má napojení na můj elementalismus, anšto práce s elementy je spíš fylozofický směr než spirituální.

Pohanské tradice jsou založeny na nabídce obětiny, která může, ale také nemusí být ctěna druhou stranou. Tak či onak, pokud bys rád vešel do kontaktu s okultisty nebo magiky, koukni do kalendáře akcí České pohanské společnosti a dojdi na některé ze setkání V dobré společnosti, dříve či později se tam nějaká pratička nebo praktik objeví. Majorita akcí je v Praze, ale jednou za čas se organizují také jinde. Mavíc některé pohanské tradice jsou přímo s určitou formou magie provázané, třeba Ásatra - severský panteon kolem Odina, který podle mytologie sám sebe obětoval, aby získal devět run velkých kouzel. Runy jsou, podobně jako krvavá magie, velice přímočaré, někdo by řekl až surově hrubé, ale k jejich používání tím není potřeba až tak moc studovat.

Staroslovanskému náboženství se v České republice říká valnou většinou rodnověří nebo rodná víra a existuje několik skupin, které se aktivně věnují uctívání staroslovanského panteonu, ať už středoevropské variantě nebo rusínské verzi (ačkoli se liší jen ve vnějších rysech, protože mytologicky jsou samozřejmě téměř shodné, což je ovšem fenomén všech panteonických náboženství a spirituálních směrů).

Pakliže bys měl zájem o více informací, případně hledal praktiky pro rituály, doporučuji web: http://rodnavira.cz/o-nas/

Metal mne nijak silně neoslovuje, ať už se jedná jakoukoli jeho podskupinu. Občas jej využívám, když se potřebuji dostat do kůže berserka, ale zálibou se řadím spíše do popu, roku a klasické hudby.

Má pohanská praxe je elementalismus, hledání energie čtyř základních elementů v sobě a světě kolem nás. Ovšem vzhledem k faktu, že nejrozšířenější praxe v rituálech v ČR je podle zásad tradice OBOD (prakticky novodruitství) nebo Wicca (neo-witchcraft), tak jsem z obou tradic načerpal docela dost znalostí :)

I tak bych o sobě neřekl, že tíhnu ke starým Keltům víc, než kam sahá kapička keltské krve v žilách všech evropanů, vzhledem k odhadované migraci.

Díky, jsem známý těm, kdo mě znají, na písmáku jsem vcelku dlouho, ovšem v současnosti se angažují spíše v české pohanské komunitě.

Už když jsem před lety založil účet, nikdo zde nebyl příliš nakloněn ke čtení jakéhokoli počinu, delšího než dva odstavce.

Lidé nemají v dnešní době trpělivost počkat si na kvalitu.

Díky za ocenění.

První sloka, především druhý verš vyzní velmi šroubovaně, technicky, zasekává se na jazyku, trochu bych jej zjemnil, třeba:

"Nastává čas se poohlédnout a zastavit se. Pro změnu Ponechat stesky trochu slehnout než praští s námi o stěnu"

"nechat své stezky" rozbylo taktování. Praští jsem zaměnil za šlehnou, protože "než šlehnou" je jako jazykolam a nejsilnější slovo potřebovalo dát na druhé místo, při čtení se na něm hezky zvedne důraz, který pak plynule klesá. Je to přirozenější než mít je skoro na konci, přirozené vnímání rytmu pak neví co si tam s ním počít.

Druhá sloka není špatná, vínka - andílka sice trochu dře, ale chápu, že by se těžko hledala náhrada. Kdybych básničku psal já, asi bych třetí větu nahradil:

"a pak si hrábnout pro andílka" nebo "a pak si skočit pro andílka", rytmus verše tak nabere pěkně spád, "potom" na začátku poněkud zpomaluje ráz.

Třetí sloka je moc pěkná, houpavá a melancholická. Slovo "předvánočního" klouže moc hezky přes patro a ačkoli je delší, vůbec neruší rytmus.

První sloka, především druhý verš vyzní velmi šroubovaně, technicky, zasekává se na jazyku, trochu bych jej zjemnil, třeba:

"Nastává čas se poohlédnouta zastavit se. Pro změnuPonechat stesky trochu slehnoutnež praští s námi o stěnu"

"nechat své stezky" rozbylo taktování. Praští jsem zaměnil za šlehnou, protože "než šlehnou" je jako jazykolam a nejsilnější slovo potřebovalo dát na druhé místo, při čtení se na něm hezky zvedne důraz, který pak plynule klesá. Je to přirozenější než mít je skoro na konci, přirozené vnímání rytmu pak neví co si tam s ním počít.

Druhá sloka není špatná, vínka - andílka sice trochu dře, ale chápu, že by se těžko hledala náhrada. Kdybych básničku psal já, asi bych třetí větu nahradil:

"a pak si hrábnout pro andílka" nebo "a pak si skočit pro andílka", rytmus verše tak nabere pěkně spád, "potom" na začátku poněkud zpomaluje ráz.

Třetí sloka je moc pěkná, houpavá a melancholická. Slovo "předvánočního" klouže moc hezky přes patro a ačkoli je delší, vůbec neruší rytmus.

První sloka, především druhý verš vyzní velmi šroubovaně, technicky, zasekává se na jazyku, trochu bych jej zjemnil, třeba:

"Nastává čas se poohlédnouta zastavit se. Pro změnuPonechat stesky trochu slehnoutnež praští s námi o stěnu"

"nechat své stezky" rozbylo taktování. Praští jsem zaměnil za šlehnou, protože "než šlehnou" je jako jazykolam a nejsilnější slovo potřebovalo dát na druhé místo, při čtení se na něm hezky zvedne důraz, který pak plynule klesá. Je to přirozenější než mít je skoro na konci, přirozené vnímání rytmu pak neví co si tam s ním počít.

Druhá sloka není špatná, vínka - andílka sice trochu dře, ale chápu, že by se těžko hledala náhrada. Kdybych básničku psal já, asi bych třetí větu nahradil:

"a pak si hrábnout pro andílka" nebo "a pak si skočit pro andílka", rytmus verše tak nabere pěkně spád, "potom" na začátku poněkud zpomaluje ráz.

Třetí sloka je moc pěkná, houpavá a melancholická. Slovo "předvánočního" klouže moc hezky přes patro a ačkoli je delší, vůbec neruší rytmus.

Líbí se mi naturální styl, umocněný použitým slangem a malým rozsahem. Stylově bych miniaturu přirovnal k novinovému stripu, který je krátký a to mu umožňuje mnohem silnější údernost a bodové zacílení myšlenky na čtenáře, který tak dostane širší pole působnosti pro vlastní asociace a interpretaci přečteného.

Taktování a rytmus je perfektní, miniatura leze skvěle přes rty při čtení i při deklamování. Třetí řádek doslova nabízí přidání důrazu uprostřed na "není", což zase umožní vyniknout tříštivé znělosti řádku posledního, který nese značnou dávku ultimátní nezměnitelnosti. Asociace mě vrací k Pelíškům a odpovědi "nikdy, nebo navždy!". Dokáži si miniaturu představit na jevišti divadla, pronášenou zničenou osobností k o generaci mladšímu a naivně odhodlanému protějšku ve druhé třetině hry, kdy děj spěje ke konci, ale vzmůže se na poslední crescendo před uvolněním.

Opravdu si užívám konec, který je graficky skvěle zdůrazněný kapitálkami a proloženými mezerami. Doslova cítím tu krutě šmirglovou realitu, která z "P Ř Í Š T Ě" vyvane. Jak dostaneš jeden život, máš utrum a není žádné tlačítko reset - restart.

Velmi povedené, krásně surrealistické.

To jsem se naučil jako jednu z prvních věcí, že grafické ztvárnění udělá v poezii i próze silný efekt.

Povídka se čte mnohem lépe, je-li porcována do odstavců. Jednolitý text přímo odstrašuje čtenáře.

Díky za zastavení.

Díky, gramatika mi ustřeluje anšto nejsem schopný ty chyby objevit a vidět - většina lidí se v takovém případě vymlouvá na částečnou dyslexii.

Souhlas, je to vytržené z kontextu, spíše jako kapitola knížky. Prakticky jsem jen zkoušel jak by toto téma šlo rozpracovat.

Díky za vyjádření.

("fatální rána je IMO SMRTELNÁ" tomu nerozumím, je to komentář části textu?)

Našel jsem pár chyb, někdy krkolomná napojení, jenže se mi po půl hodině popisování zavřel prohlížeč a teď už nemám čas celé to hledat a psát znovu :(

Určitě bys měla zvážit rozdělení textu do odstavců, ideálně v místech, kde zmiňuješ čas. Lépe se tak čtenář orientuje v tom, kde je a navíc souvislý blok textu podvědomně děsí (před pár lety jsem udělal to samé a poučil se z toho ;) )

Je mi jasné, že se jedná o kategorii MIMO, ale zajímalo by mě, s jakým účelem byl tento fejeton psaný? Bylo to snaha něčeho se zbavit, utřídit si myšlenky nebo něco jiného, například forma terapie?

Z textu vyznívá, že na osobě Jeff si hlavní postava vypěstovala určitou závislost, která se pak stala škodlivou nebo začala produkovat negativní asociace. Styl psaní je velice komplikovaný, někdy je těžké věty sledovat až do konce bez toho, aby si je čtenář musel přečíst znovu.

"co zazděni jsou zdech klášterních" by předpokládám mělo být

"co zazděni jsou ve zdech klášterních".

Z hlediska člověka, který v posledních třech letech potkal spoustu hledačů - lidí co hledají novou spirituální cestu na místo té, kterou podědili po rodičích nebo jíž doposavad neměli, shledávám v tomto díle docela hlasitou otázku "a má to vůbec cenu, chodit do těch studených kamenných budov bez víry, jen s megalitickým pocitem povinnosti?"

Předně moc děkuji za klasické formátování textu a malé mezery mezi řádky, je to krása takto napsaný výtvor číst :)

Mám za sebou tři díla a včetně tohoto se mi líbí styl vyjadřování, je jednoduchů, ale nikoli strohý, má v sobě obrazy a pocity, ovšem bez toho častého pocitu, že jsou do textu uměle zapletené. Myslím, že z díla si své vezme čtenář, hledající smysl jen v textu i ten, kdo se spíše zaměřuje na komplexní pocity a celkový dojem díla jako jednoho těla, to není moc častý precedenc.

"tak bláhově

opravdová" bych pocitově spojil do

"tak bláhově opravdová", je-li zámyslem zdůraznit slůvko opravdová, napsal bych je klidně kapitálkami, tedy

"tak bláhově OPRAVDOVÁ" nebo bych za něj dal vykřičník, možná je napsat s prvním velkým písmenem což dodá určitou míru personifikace. To je ovšem pouze subjektivní dojem a originální zápis nedělá při čtení zásadní problémy ;)

Po pravdě stále přemýšlím, proč mi ve stylu vyjádření nechybí interpunkce, protože vše logické ve mě říká, že by chybět měla, ale instinkt a cit jsou s aktuálním zpracováním úplně spokojení.

Pocitové a asociační dílo je vždy nelehké posuzovat, protože jeho dopad na čtenáře je silně subjektivní, pro mě je Až si holka.. velmi blízká tématem i zpracováním, jednoduchá na interakci a imaginaci, ačkoli otevřeně říkám, že mé obrazy mohou být velmi odlišné od autorčiných. A je to úplně v pořádku.

Díky, píšeš mně velmi blízkým stylem.

Opět velice pěkně asociační výtvor. A opět by se mi mnohem lépe přijímal bez těch gigantických mezer.

Asocioval mi pocit schoulenosti do obranné pozice, melancholie a začínající apatie. Prenatální polohu plodu s důvěrníkem Králem potkanem uvnitř. Chuť prázdné skleničky od vína a vyvanulých nadějí, ze kterých se stal zmuchlaný papír přešlý ohněm tak křehký, že sebemenší závan vzduchu jej změní v šupinky jemného popela.

Napadá mne přirovnání díla k unavenému šansonu, hranému brzy před ránem v prázdném baru, plném připomínky návštěvníků v podobě nerozhodného cigaretového dýmu, čekajícího na otevření dvěří, které trpně ukončí přemýšlení zda se rozplynout nebo dál válet u země.

Hezké obrazy, ale trpí nekompaktností vzhledem k širokým mezerám mezi řádky. Je nelehké se ponořit do atmosféry, protože při rolování textu dochází k odvedení pozornosti.

Gotika tam je, cítím ji, ačkoli mi přijde učesaná, uhlazená a zbavená bezprostředního chladu a surrealismu reality. Styl vyjadřování využívá tu temně jemnou část gotiky, zatímco agresivně trýznivou ponechává na pozadí, tušenou ale (možná prozatím) nevyužitou.

Styl je dobře čtivý, ačkoli vyžaduje zpomalit myšlení a otevřít se obsahu. To je však téměř pravidlem u tohoto druhu tvorby. Grafická úprava textu (vyhození mezer mezi řádky) by hodně pomohla plynulosti děje a tím atmosféře.

"která

nechce abys ji stíral slzy"

Tuto část bych nerozděloval. Zatímco u ostatních pomlk dochází k příhodnému a efektivnímu odmlčení, pokud by zde mělo dojít k rozdělení textu na dvě části, udělal bych to na části

"která nechce

abys jí stíral slzy"

je to opět přirozenější pro plynulost děje. Samozřejmě chápu, že se jedná o vyjádření vnitřních pocitů a v takovém případě může být disharmonie cílená.

Hezké obrazy, ale trpí nekompaktností vzhledem k širokým mezerám mezi řádky. Je nelehké se ponořit do atmosféry, protože při rolování textu dochází k odvedení pozornosti.

Gotika tam je, cítím ji, ačkoli mi přijde učesaná, uhlazená a zbavená bezprostředního chladu a surrealismu reality. Styl vyjadřování využívá tu temně jemnou část gotiky, zatímco agresivně trýznivou ponechává na pozadí, tušenou ale (možná prozatím) nevyužitou.

Styl je dobře čtivý, ačkoli vyžaduje spomalit myšlení a otevřít se obsahu. To je však téměř pravidlem u tohoto druhu tvorby. Grafická úprava textu (vyhození mezer mezi řádky) by hodně pomohla plynulosti děje a tím atmosféře.

"která

nechce abys ji stíral slzy"

Tuto část bych nerozděloval. Zatímco u ostatních pomlk dochází k příhodnému a efektivnímu odmlčení, pokud by zde mělo dojít k rozdělení textu na dvě části, udělal bych to na části

"která nechce

abys jí stíral slzy"

je to opět přirozenější pro plynulost děje. Samozřejmě chápu, že se jedná o vyjádření vnitřních pocitů a v takovém případě může být disharmonie cílená.

https://scontent-ams.xx.fbcdn.net/hphotos-xaf1/t31.0-8/10834992_10205570007388072_4606865736804690246_o.jpg

Obrázek, který jsem nakreslil po přečtení O odvaze a husách.

Je tvůj.

https://scontent-ams.xx.fbcdn.net/hphotos-xaf1/t31.0-8/10834992_10205570007388072_4606865736804690246_o.jpg

Obrázek, který jsem nakreslil po přečtení O odvaze a husách.

Je tvůj.

Hned po přečtení, ve skutečnosti už při čtení, jsem měl v hlavě obrazy.Ani moc nechápu (a vůbec mi to nevadí), jestli mou imaginaci tolik zaujal styl, obsah nebo grafická forma, ale obrazy byly a jsou velmi čisté a jasné.

Pocitově ve mě báseň asociuje vůni prachu a vlhkosti, šedé barvy panelů. Cítím chlad na kůži a do očí mi problikávají záblesky slunce, jako kdybych se díval přes starý strom ve větru na oblohu.

Přemýšlím, jestli má senu hledat rytmus, protože mi dílo připadá jako napsané do větru výkřikem - něco takového má rytmus prožitku, nádechu před skokem a poslední kapky deště z přeháňky.

Velmi se mi líbí a ti, kdo nezachytili z předcházejících odstavců proč tomu tak je, ti se to nikdy nedozví, stejně jako já.

Překrásné obrazy.

Melancholická báseň, krásně nataktovaná (ačkoli spojení "vždyť štístek není nikdy dost" jsem v prvních dvou čteních skoro nevyaktikuloval).

Líbí se mi nenucený rytmus, jako myšlenek odprostěné pohupování nohou nebo míchání lžičkou v hrnku, kdy si po nějaké době uvědomíš, že vlastně přemýšlíš.

Je přirozená a moc mne potěšily verše vkládané v závorkách, které se mi asociují jako šeptané odpovědi podvědomí, reagujícího na vědomé myšlenky. Miluji tento způsob vyjádření.

Celé zátiší se mi asociovalo do velmi krásné fotografie, nostalgické a letně omámené.

Také chválím grafické uspořádání, miniaturka je uprostřed velkého prostoru a tím vyvolává pocit křehkosti drobné maliny lapené uprostřed velkého okna, zatímco význam je lehoučký a hravý, což nádherně šimrá mé vnímání v melancholickém paradoxu.

Přemýšlím, jestli je na tom co chápat.

Když si to pročítám, mám pocit, že mi šlo hlavně o poslední sloku, také se mi z toho líbí nejvíc :D

Hojky, Milly.

Nejkrásnější nálezy jsou vždy bez hledání :)