přes přísný zákaz dotýká se sněhu
Byli jsme zase na tahu,
šňupali peří, někdo koks.
Přestat prej že chce odvahu,
už jenom vnímat paradox
zklamání
Dnes cítím smutek a svůj stesk
oblékám zas do prázdných vět,
program mých dnů, co ztratil lesk,
je prázdný, jak můj celý svět.
pro ty, co věří v Boha
Vybuchla sopka
a Bůh to vidí,
pod ní je hrobka
tisíců lidí.
STRACH
Co husí kůži nahání
mi přes noc
či už od rána.
Křivd čítám první vydání,
ochladilo se, víš?
V hrozivě mlčící závěji sněhu,
pod kůží zima, mráz a chlad,
jen ztěží vyvoláš letní něhu,
zima hrá jiný prstoklad
klišé
Umotám vám z plyše
za noci - pomoci
bez smíchu - od hříchu
do nebe - pro tebe
Špatně se mi pak spí
Slzičko smíchu, cinkáš o flašku,
co je to za hru - kdeže, za frašku.
Když slyším na tvůj úsměv tyrana,
když zůstávám tu pozdě do rána,
trauma :)
znáte to taky po ránu,
když spíte v cizí posteli,
říkala jsem si: nevstanu,
nechala jsem tu svoji čest
Přišla jsem ráno z hospody
Koukla jsem se ráno do očí
té osobě, co na mě hledívá.
Večer co večer sedím u piva
a kouřím jednu za druhou.
přání
HVĚZDA MI SPADLA DO DLANÍ
NA NEBI CHYBÍ
ASPOŃ NEDÁVÁ PŘED SPANÍM
NÁMPLANÉ SLIBY
LÉPE SE SCHOVAT
Kostýmů pestrost nebeská,
škraboška noci přes oči,
kol kráčí dívka nehezká.
V davu se k tobě otočí
pro berušku
Usmívej se, i když nebe pláče,
slunce za mrakem schované
osvítí na Zemi všechny hráče
a splíny z duší dostane.
?
V HLUBOKÉ NOCI VE SPÁNKU
VÍTR MI ŠEPTÁ ŘÍKANKU,
PRASTAROU ZNÁMOU POVĚRU:
JE TŘEBA ODPOUŠTĚT NEVĚRU.
tenkrát poprvé
vyspali se spolu v lese,
napřed, že to neunese,
byla totiž naivní,
zato on byl na i v ní.
ráno v létě
Měděně zlaté odlitky snů
- třpytivě svěží letní den
Náhlé to ze sna vytržení,
na jazyku vůně tabáku.
je to tak?
Kdo za nocí se souží
a ve dne chytá v pasti,
co nemá, po tom touží,
a nechce, co už vlastní.
fantasy
Pro moje slunce
slunce západu
rozehraj divadlo
růžových blesků
maličkost
Přešla jsem duhu
jako most,
ptáte se proč.
- pro radost.
mimo je teda kdo, já?
Uvědomil si někdy někdo z vás,
jak snadno jde podlehnout chtíči svýho ega
a zabřednout tak do nekonečnýho hnoje
konvenční obyčejnosti, nudy
chování řeznickýho psa
A to je konec, zlato moje.
Teď zavři dveře do pokoje
a věnuj se mi, jak chci já.
To, že jsme přišli za světla
Vánoce 3005
Vánoce 3005
Nebe je žluté, zdá se mi,
duho, své barvy rychle sluč.
Z olova prší na Zemi