Písmák malá zpověď
Proč tyhle jedovatý slova- žese flákám jen.
Kde se bere v Tobě zloba-já vychovávám naše dítě -noc i den.
A Ty pak přijdeš domů,naštvanej a unavenejz práce,
a myslíš si že starat se o domácnost,vychovávat dítě je jen rekreace.
Rusovlasý podzim
První podzimní den-chutná po skořici a medu.
Je jak dívka rusovlasá,pleť bílou jako mléko a vlasy jak psí víno,červené a vinoucí se.
Polovina podzimu-ta voní ledem a hutnou půdou.
Jablko spadené do měkkého listí.
ornament
Propleteme ruce ve složitý ornament
A budeme se dívat.
Život se marně snaží mezi prsty proklouznout.
Z jednoho dnešku uděláme dva.
když nejsi...
Potůčky slz mezi řasama,jak ryba s vodou jsem s tebou svázaná. Cizí je smích co ruší ze spánku,cizí je slunce,sedí si na verpánku,jako by nic. Když nejsi se mnou. Zelený hlubiny,okýnka do duše,a slzy padají jak zralý moruše.
bouře
v bouři budu stát,stát, a nahlas zpívat. nechám vlasy s větremvát,vát,s deštěm se budu líbat.
budu bleskům lát,lát, a přitomobdivně se na nědívat. hromům se budu smát.
S Tebou
tvoje oči se pro mě staly sluncem,
rozkvelou letní loukou.
Podzim nidky není koncem,
to jen zimy svíce jara sfouknou.
Dech lesů
Tiše dýchnu do tvych vlasů,
to aby ses mi lásko nevzbudil.
záři more zlatých klasů
a listí krouží nad lesy snů.
podzimní
pozdimní listí víří.
kam asi vítr tím míří.
chce snad si s plameny hrát.
obloze šedé se smát.
-
Krásná smrt píseň svou hrá. a havran jí na rameno usedá. Jsi otrokem těla produkujícího drogy. Stáváš se znásilněná svými vlastními doteky.
....
nemocná mysl.
(vý)plody šílený.
tichá jak nůž nad ranou.
jak úsvit nad ránem.
..........
Temná obloha ně mě skrz matná, špinavá okna smutně zírá…
Nevím, jestli mi stojí za to žít…Spadla hvězda a za mými zády se tiše ozvalo: ,,něco si přej…“ a nějaký muž mi odhrnul vlasy zčela, začali mi líbat krk. bílé stěny mé cely vblázinci se začali jakoby prohýbat . nemluvila jsem. jen mé nitro sžíral pocit, jako by mě někdo zaživa vykuchal….
chladná
Prý chladná jsem jak kus ocele,prý běhá ze mě mráz po těle. Prý zlá jsem a nemám cit. No tak jsem,tak co má být.
Mě se stejně nikdo neptá proč.
pocit...
Usměvavá pošetilost -zahořklá zášť. Ty v tomhle světě nemáš na výběr zvlášť.
skok...
Skáču z okna, letím a přitom si myslím že život je na hovno. dopadla jsem a hradní okno na mě smutně civí. ležím,kosti mám polámané a nade mnou se sklání tma, bere mě do náručí a já se vznáším.
Možná...
Možná. Ale to se nikdo nedozví. býval ve mě cit.
Možná.
cestuji
Rozdrcená vahou života,
ozdobená šumícími vlnami slz.
Cestuji životem.
Bagáže málo a pocitů dost.
cesta
Betonová cesta šedá ke mě své paže v agónii zvedá. tolik lidí ji pošlapalo a nikdo nepomůže vstát.
Lykantropia
Asi před týdnem jsem se byla projít…Bylo to vnoci…Netušila jsem proč jdu ven a kam půjdu, ale to nutkání bylo nesnesitelné…Vyšla jsem ze vchodu a pohlédla na oblohu.
Černé nebe byla jen stěží vidět pod šedými oblaky, které však nezakrývali měsíc…
Byl vúplňku a tiše zářil jako nějaký ponurý reflektor noci…
Napadlo mě,že je to jako vnějakém hororu a bezděky jsem se zatřásla…