Písmák Střepy
Na to už vůbec nic říci se nedá.
Voda je rozlitá,váza je rozbitá. Rozbitá na střepy,co nikdo neslepía trny po růži zaryté pod kůži.
Po barvách naděje zbyla jen šedá.
Povzdech
Do hlavy jak víno stoupáneodbytné poznání. Jak jsem stará,tak jsem hloupá. Chytám vítr do dlaní.
Smuteční
Smutek mi zase teče mezi prsty. Je lepkavý,tak divně hustý. Bere mi naději. Já smála bych se raději,však není čemu,není s kým.
Láska
Láska je potvora. neptá se
po věku,po stavu,po kráse.
Prostě si přijde a je tady.
A když si s ní nevíš rady.
Půlnoční
Smutek mi zase teče mezi prsty.
Je lepkavý,tak divně hustý.
Bere mi naději.
Já smála bych se raději,
Housle
Ty staré opuštěné housle dlouho ležely na horní polici jednoho vetešnictví. Až jednou šel kolem slepý houslista a něco jej přimělo vstoupit. Jako by to něco vedlo jeho ruce,když neomylně sáhl do police,vzal housle a přiložil smyčec ke strunám.
V té chvíli se ozvala ta nejkrásnější píseň,ty nejkrásnější tóny,které kdy slyšel.
Maják
Na pustém kamenitém ostrůvku v Moři Zapomnění stál maják. Byl starý a oprýskaný a vlastně už léta nefungoval,ale to nevadilo. Těmito končinami už věky neplula žádná loď. A tak starý maják odpočíval zahalený hustou milosrdnou mlhou,která skrývala jeho nedostatky.
Půlnoční romance
Sedím v kouzelné zahradě na staré dřevěné lavičce. Velký keř šeříku tiše vypráví svými lístky o jaru a fialové kvítky ze spaní vydechují omamnou vůni. U blízkého jezírka ladí žabky na svůj noční koncert.
Je tma.
Pak bude pozdě
Až přijde velké stýskání,myšlenky vklouznou do minula. vzpomínky na něhu i na lhaníi na lásku,co pominula,ti začnou kolem hlavy kroužit. ty budeš toužit. marně.
Kdo jsem?
Jsem čekárna na sny,na vláčky do minula. Výkupna touhy,slibů,které jsi snad myslel vážně. Jsem sběrna pochybností,polibků něžných,jemných doteků. Jsem prosebník u dveří tvojí půjčovny lásky.
Co vidím před sebou?
Tmu. A v dálce jen výkřiky tlumené,bušení srdcí,jež se hledají. A čtyři ruce tápající,toužíce po jemných dotecích. A dvě těla listů zbavená,tak zoufale hledající něhu.