Písmák Šátky a pomeranč
Podával slepému modré šátky a říkal: „Tohle je obloha. “ Rozřízl pomeranč a šťávu vymačkával do úst: „Sladké jsou mraky. “ Dýchal mu zblízka na zuby: „Vítr znáš. “Někdy prší A to se celé město rozmaže Jako když černou rukou hladíš bílou zeďPak svítí slunce To se smějemeZvonil mu zvonky kolem hlavy: „Takhle se směješ ty.
Provazochodci
Chodil po provazeAle vzhůru k nebi napnutémNa zemi divný stín stále se zvětšovalMezi zvířetem a bohem člověk balancovalMraky svým tělem prorazilO krok blíž k výšce Světlo jsemZa zády lesy mám a pod sebouMoje cesta se tyčí oblohouTajemství očím odkrylo seVítám tě mezi lidmi na provazeJdou sami sebou ve svých představáchHledají konec nebo aspoň uzelCíl se jich dotýkáZ marných snů lana si splétajíPo krůčku k bohu stoupajíTahle cesta je příliš vratkáVede jen kupředu a nebo PádNemůžu celý život hledatMlčivým andělům naslouchatNemůžu stále jenom věřitChci jednou spatřit slyšet Sáhnout siOtázky vychrlit a z odpovědí žasnoutChci. Chodím po provazeTam a zase zpátkyVáhavě
Posezení s Monetem
Malujte svět jako by nebyl skutečnýVěci prchavé jsou DojmyZ vodní hladiny se na ně dívejteZ řeky krajinu vyvolávejteAť proudy promluvíLesy v odlescích jezera ukrytéBaletky plné vln a nádraží Barvami rozprchnuté CítímZářící stíny katedrály vrženéSvětlo do kamene vtažené Lekníny nedozírné MalujiZ kopců průhledné plátky krájím A na slunci je opékám až ModrouTopoly s nebem spojujiPaprsky v kupkách sena hledámDo pláten bodámVteřiny vstřeluji