Poslední přítěž
Zavřeno bylo tiché okno bez podlaží,
v dýmu a odpadcích hodiny tikají.
Můj otřesený mozek je trapné odnoží,
sleziny v mých chlupech svářiči hnojí.
Jděte s rájem do ......
Stojíš na kladině z písečné duny.
Zrnka písku přilepené na vlasech.
Do moře hodíš osudnéruny.
Už cítíš božsky blízké smrti dech.
Čas melancholie
Zaspali jsme konec světa,
ničíme se bez ničeho navzájem.
Proč mi nikdo nedal právo veta.
Z bezmocnosti stala si již samozřejmost.
OBČANI VÁŽENÍ!!!
OBČANI VÁŽENÍ,
VY PITVORNÍ BROUCI,
JDETE ZA SVÝM CÍLEM,
BEZ PŘEKÁŽEK STRMÝCH.
Blbůstka
Cítím se jako prokletá,
mé neštěstí jen vzkvétá.
Jsem jak hřbitovní kvítí,
na něž slunce nesvítí.
Poutník
Šel poutník vylidněnou vesnicí, cností nepřeplněn.
Se srdcem píšícího básníka hledá efekt slzavých duší.
Vzhled jeho podprůměrný nikoho neděsí,
snad jen pláčicí sochy světců v ruinách kostela.
Jak nás vidím.....
Poletuji si v moři černém s pijavicemi na krku,
můj mozek sežrala generace věků. Mňau.
Konečně jsem zas o něco lehčí.
Různorodé bublinky plnékouzelných řas
Dvůr
DvůrKrok sum krok,skáčí šašci,koruna v kanálech plave. Královský dvůr pěje písně kučeravých vlasů. To zas květiny na kalhotech z manšestru věčně kvetou než zmizí v absolutnu. Na zvídavé otázky neodpovídá ta málovná múza.
Nestíháš
Nestíhᚎrádlo pro kočky se k snídani dám,není to zas tak špatnej flák. Sednu si k bedně a zírám do prázdna. Kopce se mlží,včely se rojí a ty se jen tak v klidu rozkládáš,moc to nestíháš,ale červi ti pomůžou z toho srabu. Stojan na prádlo se kymácí,tvoje matka z chlastu zvrací.
Pojď blíž
Neboj se a nemrkaj řasy, pojď blíž a oddej se té sladké a tajemné slečně v bílém. Možná to bude chvíli bolet,ale stojí to za to, uchop tu šanci a umírej,umírej pomalu. Prožij tu tu slast,pojď blíž,žádný ostych ani strach,netrpělivě tě očekávám. Podej mi ruku,nábízíjící jed k věčnosti,ten lahodný lék,jen pojď blíž.
??????
Tajemství zahaleno v mlhavém oparu má uvnitř každý z nás.
Zastřené šumem nocí a drásajícím mlčením.
Duše krvácí, obraz v mysli se ztrácí, ale ty víš.
Pupeny stromů opouštějí domov, tajemství své zanedlouho vydají.
Duše
Půlnoc odbila.
To démoni uvnitř nás se probudili.
Vycházíme z podzemí, jsme blouznivci přirozena.
Metafory skládáme a verše žalu si předčítáme.