Polibek
Když Tě políbímJsi najednou krásnáTichá louka
VítrKlidKrásaKvětin.
Vítěz
Vítěz všechny porazilVítěz na stupníchVítězůVítězNepotřebuje soupeře.
Nepřibližuj se
Jako když se mráz rozeběhne po zádech
Jako když volají nám z války domů smutnou zprávu
Z místa kde se dotkneš mého těla
Rozběhne se tisíc jisker
Řekni mi prosím
P { margin-bottom: 0. 21cm; }
Podzimní spadané listí
Prázdnota
Řekni mi prosím
Čekám venku
Do Tvého domu prší
Čekám venku v dešti
Je jen na Tobě kdy
Vejdu
Dospělý přístup
P { margin-bottom: 0. 21cm; }
Skláníš se nad vanou
A topíš koťata
Která by nejspíš
Dernier matin (Poslední ráno)
Poslední ráno ti zvlhčilo tvář
Díky Ti dávám a že je zač
Cítím tvé teplo, je embrasse tes mains
Zůstaneš sama, já zůstanu sám
Časopád
Strach z trvání nás vrhá vodopádem času do stále nových propastí. Není jistota stability, je jen jistota pádu, který proměníme v let jakmile začne být jasné, že žádný směr dolů vlastně neexistuje. Je jen směr v čase vpřed.
I kola vozu se od určité rychlosti zastaví.
Kde jsi?
Hlava a nebe jsou nahoře.
Ty a srdce jste uvnitř.
Zakláním hlavu a vidím nebe.
Otvírám srdce a cítím Tebe.
Zpomalení času
Může to přijít kdykoli To najednou jako by si cítil proudy času které plují kolem tebe dopředu Protože jsi zpomalil a zaplul k zátočině Duše zařadila o stupeň nižší rychlost. Srdce zatáhlo záchrannou brzdu a spustilo závory přes trať A najednou stojíš. Úplně stojíš uprostřed proudu aut, v horské říčce po kolena a proud času ti omývá nohy. Stojíš a jsi obtékán.