Písmák Zima
Pod přikrývkou sněhu
tam kde usínají vločky
zima píše část příběhu
pro krajinu bdící mlčky
Pět krvavých cípů
Upnutá pouta v minutě tichazakázaná slova v žaláři chová
Na hnědém nebi země cizínad hlavou matky královnydomů se rudý prapor blížía přináší všem pocit svobody
Za odvahu a nasazení životačeká vás ve vlasti zamřížovaná temnota
Čest padlýmčest nevinným
Noc, kdy nejsem sám
V noci mě navštívila múzavzala mě za ruku a lehce políbilašeptla tiše Pryč je zlého snu hrůza. V průhledném šatu oděna byla
V noci jenž svit má barvu bledoumúza duši svádí dívku kterou ti jiná srdce svedouvzpomínka nevrátí mivzpomínka hladí
Bdění
Lunace časšeříku vůně slastslavičího zpěvu hlasvyplakaného nebe jas
Misantropia
Časem jít pozpátkubratr bratru splétá oprátku
drogy v krvi bolest tlumíbuňky smrt těší
plíce chtivé změny v popel
pálit se o Slunce žehnat pohromám
Natura
I kapka v mořislaná a živá,bez ustání hořítouhou, steskem.
I lístek v keřibratry sdružený,s nadějí věřívolnost větrem.
Jitra slza rána svěží,obtisk v trávěčasu během,
ledem kry se stříbře blyští,třpitem leskemstopy sněhem,
Můj prostor
Pod rouškou noci,za zemskou tíží,kde hvězdy mlčí,se mé sny vzhlíží.
Temno a chlad tu polyká život,kroky zde nemohou zanechat stopy,já vnímám jen slabý vzduchu přívoda bez slávy hrdinů lesknou se hroty.
Jsi prostor,ve kterém se vznáším. Jsi půda, kterou nacházím pod nohama.
Smysly
Tvář Tvou spletl jsem sis východem slunce,
hlas Tvůj slýchám v harfy strunce.
Tvé rty cítil jsemna záhoně růží,
vlasy Tvé shlížím při mořské bouři.
Úpadek
Pokouším hledat ztracenou sílus úspěšností ateisty pátrajícího v boha víru.
Nacházím jen zbytky odvahy,co pokryly mou špatnost povahy.
Svlečen jsem tísní pro nedostatek lásky,oblečen smutkem jak černé z věnce hrobu pásky.
Zavrhnu osud,stejně mne neřídí,podle svých představ,se mi smrt podřídí.