Písmák na hraně
plníme pohárky
hořce si cizí
do každé várky znás
kousíček zmizí
...a vybral si sochu
řinou se panenkou oblázky slz…
. nesmrtelné, co neuhýbá z cesty oči parku ji milují - jen při vzpomínce na ni - - v sevřených dlaních milenců věků
neztrácí na ceně – úplná - - bdí…, když se trochu připozdí vmísí se do davu stromů - opakované přísahy. kdekdo stárne.
.
Panička a psíček
netrpělivá mikroténa šustí a kozačkou zháší tučného špačka není s ní řeč. v oblouku chvěje se křeč vypoulené oči a za močí syčí hnědá pěna. "co ty seš za kreténa. .
Doufám
na půdě zahrady krok po kroku vnímám zimní portréty se zájmem paprsku po smyslu světla při chvilkách s Parsifalem v bárce snů na břehu Rýna sama v sobě balzamuji klid krásnější nad pocit v osidlech slov zvláště tento rok kdy se v čase svátků u nás doma doufám nenarodí žádný další šťastný misantrop .
Tonoucí kočka v síti
lékař doporučilodvykání kůrou klapeknešilhat na ocásekbez chleba - jen tak - tvrdý sýr v pasti bezlepkovéprsty se chytají každéhonesemletého stébla.
Pár levů
zabít sedá všechnotřeba ipocityvin(n)á krevna rukousvrbí měsny o. ,ty.
Sušák
rozkročen vprostřed pokojerozpřáhl kam mohl kloubněkde v dálce komírál bubenblížil se čas obtěžkáváníplastoví ptáci se zaklovli do plachetnic s knoflíkyruce matek a žen mávaly vzduchem mokrými kapesníkybořily se paty láteknasáklých vodoustísněnost působila zmatek prohýbala zábradlí . ponožek.
Konfetáž
paleťák podzim prováží mlázím barevné konfety pálí se línavé šustí dříve dny ústí dříve je západ za městem do noci chlapci u drakyjád léty přesnější sázím se . - není mi pomoci otázka týdnů, kdy sněhem konfety stanou se bělejší.
Déšť
zablýsklo se tuze blízko křepčí kapčí nepravidelnost po nakloněných rovinách a v dálce jakoby se sypalo něco z kopce mimo skočný šum vyhrával k maršům holínek lijácké armády napršelo oknem na zem a v pršni opršené tváře v čase mimo reálném vracela se arytmie daleko pasivněji a dohromady zasedací pořádky duší na čertí svatbě stěhovavého pekla.
v kapce
dvě mince po pannách po orlech ať mi nechybí kdyby se pochyby řešily na hřbetech ruky co kdy bi.
chřtány
předešla mě. od té doby po špičkách jí míjím. balancuji ve výškách, na opasku žádné skoby visuté shora - s jistým nadhledem - vyhlíží klamně život ta potvora - život - ta potvora, jak mockrát má mě v tlamě, jak mockrát má mě v tlamě.
Karafa s octem
já ne, já ne, to ty, to ty vopustil jsi moje hroty zůstaly jsme zase samy, jen já s mými bradavkami já ne, já ne, to ty, to ty odsoudil´s nás do samoty teď mi zbyl jen smutek na nich stýská se mi po tvých dlaních našla jsem si bulku - baf objevil ji mamograf překvapeně strachy hynu kurva, já mám rakovinu.
Jí také...
přes pelest síťovou
zrámečku žluťásků
kol jazyku
tlačí vlny do očí
Sluneční úkroky aneb první a poslední krádež
tělo pookřálo kýženou tváří rozpustile loudavé jistoty
světelnými lety černou cestou kobzoru vystoupil na báň
odvedenec na miliardy let do sboru cizích galaxií
zatančil tichým krokem pronásledovaného lovce
Město rybníků
mantinely obrubníků
sklovatělydo chodníku
kresby solí vledu
omítka nehty rozbolí
Šeptaná přání
kvetoucí jaro
spolu s léty
šum vody po kameni
šelest listí podzimu
Živle!
sníh zbabělec – ze zálohy
bělí šeptem ulice
rozšlapaná vřelost
taje všemi směry
Poezie šera
O rok o dva vzdálené
mezi dvěma ostrovy
zřásnilo se moře
Řasy
plavé vlasy vonící
vodou a heřmánkem
vneděli po kostele
oprostí se kuratele
Jablkovice
rodem neurozená
vpříkopech cest
sypaná skořicí krajnic
dozrála pláňata
Průtrž
Lán obilí
Z nudy
Šimral nebe na pupíku
Tak ho rozzlobil,
Quo Vadis blues
Tak už mám zbalenej vak
a snad i chvíli čas
hrát song a zvednout grády
. Quo Vadis blues