Písmák Adresát nezastižen
Tvé město tehdy mlčelo, spalo a trávilo Noční porci hříchu kdoví Zatímco já přivolával slova O sto světů dál Pro svou nepřiznanou pýchu Psal jsem pro hluk přeplněných ulic s lidmi v žilách s jedem Pro koleje ty rozžhavené plotny před obědem Odvedly tě a předstírané „na kolenou“ To vše teď ve mně klopýtlo a přepůlilo den Na sbohem a na viděnou Má dívko Pro tebe jsem psal O sto světů dál.
hepyjend
A pak líbal figurínám dlaně „Ty lžeš, vymýšlíš si, abys nemusel mluvit o pravdě „To je to nejchytřejší, cos mi kdy řekla, Olino“ „Přestaň, jen slova, radši mě obejmi“ Báseň je jako hořkej lok terpentýnu Až k slzám, poslouchej: když vrávoral od řeky, minul umírající dub Tolikrát močil na pisoár měsíce Ale dnes netrefil výš než na dvě vyrytý srdceJ & O Koruny proklatě vysokomlčela „Přestaň, nerozumím ti Až teď zabouchnu dveře, nevrátím se“ „Opíjíš se a mluvíš o věcech, kterým nerozumím“ „Píšu, píšu o tobě Vždycky nakonec píšu o tobě“ Dveře práskly Zamyslel se nad posledním veršem a pokusil se vzpomenout Kdy naposledy onanoval.
Pálení sněhů
Jsem otlučený od tvého srdceKdyž krev bila vžilácha na rtech mráztvůj děda lhářchatrče tu neohlodal časale červotoči a vhrdlech rumprý ze slov důma zvášně krb.
Takové dřív byly zimy
a všechny ženy ktobězádyktvému křemenuUmřeme tu hladyA na láskuBez medu
Kolik tyčinek se vejde do nosních dírek
Vypiju dva litry jablečnýho moštuA nepřečtenou poštuNechám býtžárovky už týden nesvítía svíčky jsou ve mnědávno shořelýmůj knot a tvoje síranahradila elektrikapředkousaných dnína tlesknutí tmaa slaný tyčinkya vybíjená hrachemTřeba se rozepíšu o jablkuVkaždém jsou dvě hvězdyA nebe celý sad
já
Radši půjdu spát .
očkování
Klovatinová noc kýchlaMé mandle do kornoutuNechej mě už spátSbodláčím vdlaniSlepici bez kohoutůNepochopí nicVčera jsem plakalaPod cizí nohou praskal sníhA já nemohla najít odkudkterým směrem mám nastavitSvou rozedřenou dlaňKroky jako holubiceDo všech stran a jáJen jedním směremPolknubodláčí.
jak nepíšu
Dokud budeš skrytá
zahrada jabloní
mezi ostny panelových
věží
Asfaltový děti
Co to bude. Dvě zelenýVyšli před hospoduA na chodník horkejOd poledního slunceNačmárali dva křídovýKrasavceA hopla hopskákali do setmění
daleko za horizont.
můžeš se smát,to jo..
Všechno to krásný ze sebe dostatHlaveň stovek strachůPálím do tmy, můžeš se smátděvkaPro trochu láskyMá zlatý zuby,cení jedo mý černýNory domautíkám před smutkemjejí náručcizí parfémvkusuA moje provinilá hlaveň Utřu ji do ubrusuMůžeš se smátachTo jo.
lentilka na spaní
Znám ten způsob jakým se hýbeš
Když je po všem
Spolknu ještě pár těch modrých
A pak už vážně
poezie párku
z masa a krve Vymyšlení do novin zavinutí vídeňský párek milenců pozdě v noci poezie snězená a rozbalená zeptej se na cokoliv co je to křen. jen slovo jako láska štípe do očí hořčice a křen sakra symfonie.
důlky
Až vypustí nás vlci
Zklecí na půl noci
Volní zavyjeme
A všechna pára
s názvem nebo bez
To tě nehladím Sladká na prstech měkká od malin zdám se ti Němý když bez verše skládá svůj hlas a slova do novin třeba na pak To tě nehladím Sladká na prstech A dál . už nepovím .
Písek z vlasů
Budu dítě na útesu
A ty moje dívka
Úplně první
Pojď, ukážu ti jak šumí
kdo najde
nechod si ke mne pro odvahu
nechod si ke mne pro cukroví
nejsem to já
kdo staví z řas hradby
Kluk na obalu
stůj
a snad jen proto
aby srdce z pavučin
na bílých plátnech billboardů
Souzvuky
Nebe nad Kačerovem
Viselo za tenké nitě
pověšené
jako nad propastí
nebuď tak malá
Nebuď tak malá
Holka tancuj
budeš nahá
vztyčeným prstem
jedna
Mluvila na něj
Něžně tak potichu
Kdo by je počítal
Půlnoční vteřiny
Pod rohožkou najdeš klíč
Nevyhýbám se odpovědím
Jen mám strach
z kladení otázek
Koukáš na oblohu
třešňová tečka
tak už tě zase nevidim
obíhám planetu
snad třikrát dokola
zatimco vsekáči
Oči bez pohledu
Babička ta jo
Ta ještě tluče pšeničný klasy
Ručně
A zabít slepici je prej krutý
Ó-pití
Zapotácel se
a jen se štěstím
udržel rovnováhu.
Instinktivně
S poučením
(vesele)Teklo proudem do chřtánů
Víno do nás do pánů
Od rána až kčervánku
Víno bývá ve džbánku
Znamenáš Den
Znamenáš den
Tak moc bych se ti díval do očí
Pod hladinou zadržoval dech
pro chvíli kdy nebe zvážní ve tváři
Jak se chodí ke štěstí
Nejchytřejší kluk zročníku
Génius,co rozhazuje pravdama
Se samozřejmostí výkřiku
Andělskejch kamelotů
Na zdraví!
Pokaždé když potkám Ludvíka S.
Jak chlemtá z plastový lahve modrej roztok
Je mi tě líto,jsem a hned ten další
Jsem ten malej vzadu, slečna s deštníkem, pihatej kluk s laptopem
Kafe
Štíhlá ruka na závěsu a nedopitý kafe ,rozházený listy-hádám
nepopsaný
Totiž marný hledat vlógru zítra,včera
Kuchyň ránoííííííííííííívaří se voda ufffffffjeporcelánový ticho
Bludné kameny
Nejvíc ze všeho se bojíš
dětského smíchu
Když krájí tmu lesa
A ty ležíš sám