Písmák pro pár minut lásky
Tak dlouho jsem Tě hledala a mám Tě nyní pustit snad.
Nechci, neboť to je to poslední, co bych ve svém bytí udělala.
Nechci, nemohu Ti předsi jen tak nechat kus sebe a říci sbohem.
Jenomže dnes když slyšela jsem Tvůj hlas, pochopila jsem.
..Marnost..
Horké slzy snů
ztékají, zmírají.
Bez víry bez lásky
srdce mé svírají.
..Píšu..
Křídou píšu Tvoje jméno
na zeď, na stůl, na podlahu.
Nebo jen prstem do písku
aby déšť co jej smyje, věděl.
..zoufalství..
Mé ruce bloudí temnou oblohou
V marné snaze uloupit jednu z hvězd
A dát Ti ji pod polštář
Mé oči tápou v prázdných ulicích
..Pošlapané sny..
Bojujeme o místa na slunci.
Šlapeme si po hlavách.
A nějak se zapomínáme ptát.
Zda to ty ostatní hlavy nebolí.
..zbloudilé duše..
Ať jsem kdekoli, cítím, že jsou tu.
Ruku v ruce jdou po mém boku.
Ptala jsem se tisíckrát odkud a kam jdou.
Odpověď žádná, jen ten pocit, že tu budou ať se děje cokoli.
..hřbitůváčky..
Ztrácíme se ve vlastním bolesti a smutku.
Hlavy skloněné a tiché Děkuji na rtech svých.
Promáčená víčka těch prázdných očí, nelehké udržet je.
Marnost se plíží.
že by pátek??
Dívám se z okna na ty vyděšené tvářičky,
jsou plny strachu ze dne jenž nadešel.
Musím se tomu pousmát, možná to ale bude i tím,
že mne slunce objímá těmi horoucími polibky.
..Temnota bytí..
Zrak upřený v dál
a předsi do sebe.
Náhrobní kámen
odráží slzy duše.
..Zpověď lhářky..
Vždy, když na dno padám,sama sebe zapřísahám,
že k němu se už nikdy nevrátím.
Prosíc bohy s tichou modlitbou na rtech
by se již nikdy, nikdy neozval.
Neviditelná
Oči zahalené mlhou smutku a beznaděje.
Hlas zastřený zradou a bolestí.
V srdci cár tmy a nepochopení sebe samé.
Potloukám se životem a snažím se, aby jste mne nepotkali.