Machnovský případ. ze spisu.č.6

Toho dne, - třiadvacátého července, bylo venku dusno. Sucho zbarvilo listí stromů do žluta dřív než přišel podzim, a venku se postupně sbírala černá mračna. Ale i když se mohlo případnému pozorovateli zdát, že nebesa nasáklá vláhou co nevidět prasknou a schodí svojí tíži na zem, po vodě nezůstávala ani zmínka – už třetí den né a né zapršet.
Seděl jsem od rána pohodlně usazený ve svém křesle – rozumějte, jako člověk vážný a zodpovědný jsem se rozhodl i přes nesmírnou migrénu a bolest vzátylku pokračovat vzapočaté práci a přijmout tak těžké břímě svého povolání.