Činžák love story
říkáš cosi o mlčení o hledání ztracených uliček
jsi křivolaký v nářcích a vedeš po kočičích hlavách
jen tu svou
litanii vyvanulé neděle
Poslední růže pro B.
Stačil ti mžik,
tak jako kobře roztáhnuvší límeca stal ses chvílí, kdy hvězdy padnou k ženským nohám.
Tehdy se všechna upejpavost stáhlado kouta tvého černého sklepa,
plného židlí, který sis z rozmaru zahříval.
Instinkt lovce
máš příliš krotké oči, na vítr do plachet
nevíš
že moře za zrcadly, jsou jen o papírových loďkách
které se zvolna vzdalují
Ořechy
fouká to studeně
do špinavých prstů
pod shnilou slupkou
ranou kamenem
Nevěrní
noc je příliš krátká
dvěma náměsíčným v pasáži skrčeným
ve světlech aut
příliš zalidněná
Vánoční
bílé jsou dny
i když prší
a voňavé a sladké
i když na cukroví nezbyl čas
Lichoběžníky
jsou dny
kdy bez varování
zhášíš své ohně
za devatero kopci
Střep
vítr nepohne tíhou
uvězněnou včasech mezistanic
rozmáznutých do neónové šmouhy
nedělních refýží
Pokolení mateřích kašiček
možná až odbijí nám pískysetřesené ze zimničních ramenaž zmrznou naše slovaa bez hlesu vymizínezbude nic jen němý prachnejistý most přes náledía nebude brázdaa nebude nicjen jedinýnavzdory času pečlivě střádanýmateří kašičkou načrtnutý seno nekonečném rodu včel.