Ranhojičská
Mé krásce,Zalily se oči slzami,Duše utrápená,Chtěl bych jí pohladit po vlasech.
Má víla,Smáčela si šaty v potoce bolesti,Chodidla roztrhaná,Chtěl bych ji nosit na rukou.
Má láska,Zabloudila mezi hořké květy minulosti,Rty strnulé,Chtěl bychjí vloudit úsměv do tváře.
Pohádková
Jsi divukrásná žena,
Vteřina zapomění,
Dáváš mi naději,
Ženad lásku není.
Začátek na konci
Mé sny nebeskéskutečnosti,
Jak obloha před bouřkou,
Myšlenky co oblak za oblakem,
Překročíme hranice myšlení.
Kamínek z pyramidy
Probuzen tisíci polibky ranního slunce,
Oči těkají po ostrých siluetách jitra,
Oknem proudí dech babího léta,
Vyhaslé svíce ví kdy ztratil jsem řeč.
Mimoplošná
Spal jsem uprostřed šedého světa,
Uzavřen vplochou o dvou osách,
Pohybujíce se v daných hranicích,
Po křivce pomalého klesání nikam.
Voděnko má ...
Dereš si cestu kamením,Hluboko uvnitř stvořena,Ve slepé cestě znamením,Vláhu dát životu určena.
Spojená z tisíce pramenů,Roztáčíš boží mlýny,Bereš dech plamenů,Z duší odnášíš splíny.
Silnější než se zdá,Protékáš tepnami země,Voděnko klidná i divoká,Tvá fontána tryská ve mě.
Vím, že mě čekáš
Sluneční paprsky obímají tvou tvář,
Z očí do očí nořím se hlubinou poznání,
Srdce rozbušilo se tísici kapkami štěstí,
Jsem polapen v okamžiku bez konce.
Čtyřživelná
Jsi dravá řeka při jarním tání
Strháváš ksobě proudy myšlenek,
Ženeš se kamsi zákoutími duše,
Chceš uhasit mou žíznivou touhu.
Po hranicích nekonečna
Putujíce po hranicích nekonečna,Uzřel jsem duši tvou v bílém hedvábí,Tu barvu cnostnou jen duše čisté nosí,Záře která z tebe šla se dotknula mého já.
V tu chvíli rozběhl se čas uprostřed stání,K mé duši zrodilo se tělo jen díky touze,Touze dotknout se tvého bílého nitra,Na okamžik trvající desítky let.
Po době delší než tisíce zapadajících sluncí,Jsi vzešla ty v krásnou pannu vonící lučním kvítím,Ale jen jeden smysl zdaleka nestačil,Proto vnímal jsem tě jak smyslů zbavený.
A tak se zas ocitám na hranici nekonečna,Ale už nejsem ničím uprostřed všeho,Jsem ohněm pro tvoji touhu a vánkem při tvé bolesti,Má duše našla směr i cíl .
Jsem ta co umře poslední
Viděl jsem dívku,
Její tvář z jemného pískovce zrozena,
Slzy jak kapky dešťové,
Ten kámen v pramíncích objímaly.
Meditace
Na křídlechorla,
Vkrálovství hory,
Opustímhmotu svou,
Lezu z té nory.
Topoly
Žil jeden mladík ve vesničce kousek od široké řeky. On chodil na procházky k řece a vnímal všechnu přírodu okolo sebe. Vodu jak plyne, vítr šumící v korunách stromů. Ó ano v korunách vysokých, nádherných topolů.
Mystická naděje
A tu náhle slyším tu melodii,
Harfa, flétna či housle,
Ne jen slabounký vánek,
To on na rty přinesl mi příslib.
Skryta v básni
Jednou za jedním písmenem,
Potkal jsem dívku spanilou,
Smutek, bolest a pláč,
Halil tu tvářičku rozmilou.
Muž za hradbami
Když sám žíji,
Vysoko ve své pevnosti,
Kamenem házím po tom,
Kdo blíží se ke mě.
Dílo z kamene
Tam v ostrém slunci,Oči tvé znavené,Uzřely dílo,Čistě jen z kamene.
Jak tenkrát někdo,Zvedl tu váhu,Leckterý budřík,víc jak pět sáhů.
Pod krovem z paprsků,Tajemná síla,Stojíš tu přemýšlíš,Hodnota díla.
A už vím co je to,Svatyněčasu,Na věky věků,Přijmi tu krásu.
Kamenné legendy
Oblázek malý velký, Černý i bílý, Dává nám šanci, Prožít tu chvíli.
Prožít tu chvíli, Legendu věků, Od krále Artuše,A jeho reků.
V kameni na věky, Zastavíš čas, Vepsáno všechno jest,A bude zas.