Písmák Podzimní lásky
Slova sladkými úsměvy opřádáš,
krásné je poslouchat tvé lži.
Neklidné oči, o čas mne okrádáš.
Zakletí mezi dvěma zdmi.
Sonet příliš upřímné kartářky
Nechápu, že se tak trýzníte.
Tak vám nezavolal, SMS neposlal.
Možná, že po něm moc šílíte,
možná, že se vaší lásky bál.
Tajný vzkaz
Má probděná noc. Noční motýlek přilétl.
Usedl na lampu, zahleděn do nebe,
(zřejmě ho hvězdné mámení tak nebere)
a pootevřeným oknem do tmy vylétl.
Jak to jen říci?
Na obloze zrůžovělé mraky,
na zemi kaluže od deště.
Jdu ulicí, jíž procházíš taky,
zavřené dveře - je mi teskně.
Májový den
Mezi borůvčím v lese
z mechu hebké lože
nad ním se píseň nese
z oblak k zemi klouže
Pocit nenaplněnosti
Myšlenky se chvějí, jak listy ve větru,
záštitu nad nimi drží lidská láska.
Co takhle uletět na jinou planetu.
Jak tu vše hnije, rezaví, páchne, praská.
Střepy
Konečně odbila hodina desátá,
milá hodina v deštivém dni,
hle, naše hvězdná chvíle, zářivá, šťastná.
Jdu k tobě. Osudu naproti.
Zvěčnělý pramínek
Melancholie deštivých nedělních odpolední
a procházky kolem starých zapomenutých zahrad.
Láska za svobodu bez prstýnku. Jsme bezprostřední.
Štastní tak a trochu ztřeštění z romantických nálad.
Upovídané růže
S deštěm si růže o nás povídají,
až teď jsme je teprve zaslechli.
Rty se tak něžně sebe dotýkají.
Mraky na nebi slunce vydechly.
Potkal jsem ji v dešti
Za úplatek mlčení, za skromný peníz,
od ženy jsem si polibek koupil.
Díval jsem se na ni, jak déšť vlasy plení.
Tak jsem ji do dnů najednou vstoupil.
Tak málo
Toužím mít kousek od všeho, co je krásné,
byť jen drobeček, co tu na mne zbyl.
Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné,
žílu z kamene, kterou v sobě skryl.
Tak tomu je
Tak tomu je
- v zahradě, kam nedoléhá ani hlas z ulice
a čekání unavuje myšlenky, zaplétající se do sebe,
má lásko – trvalá jako ibišku květ,
Ztracená pro lásku
U okna si rozčesala své dlouhé vlasy,
praskaly jako polínka v plameni.
Tajemné jiskry, tak skryté v kameni,
obnažily kousek její krásy.
Čekání na Adama
Neklidná hudba tak rozechvívá ticho.
Neskrývám, mívám divné sny.
Myslím na tebe a všeho je mi líto.
Tak rychle plynou všední dny.
O Lásce
Kdo by chtěl v písní zvát noc smutnou paní,
ráno pak jen chválit pro sluneční jas,
nezná lásku. Bez snů spí do svítání,
vstane-li, pak hořkou kávu pije zas.
Četla jsem ti verše
Četla jsem ti verše, za svítání,
ptáci se k ránu vzbudili.
Ta chvíle naše, bez milování,
jen spolu být jsme toužili.
Seznámení s Adamem
Právě, když jsem mávala na taxikáře,
vítr se rval s mým deštníkem,
něco jsem měla s kotníkem,
od líčidel směšně zabarvené tváře.
Pocity
Jdem spolu za deště rozzářenou Prahou,
smějem se všemu a něčemu,
naslouchám muži tak sdílnému,
prožívám chvíli snad romanticky hravou.