Pocta Lanceovi

Spouštím se z kopce v pozvolném tempu, vědom si toho, že jedno brzdové lanko je míň než dvě. Ranní vánek chladí zdravě rozehřáté tělo, kola se vyhýbají dírám v asfaltu a za nebeské kolizi mraky skrápějí kyselými slzami údolí, do něhož mám namířeno. Sjíždím ze silnice do rekreační oblasti a zbavuji se tak paranoii z psychopatů za volantem. Naopak – mafiánskými brýlemi a chladným pohledem dávám najevo pěším turistům, kdo je tady pánem.