Písmák Rychlovka
Smaoto ksánrá.
Soamto jdoduchená…
Ombeji mě … a svochej … pod svá hkebá blíá kířlda …
nech mě vkidlu zártect čas …
Zaprášená duše
Slova nemají smysl
a činy bez slov ztrácí lesk
vracím se v dešti čerstvým bahnem,
v kapkách na mě padá stesk.
MASKA
Sem strašák v brázdě Přec nemám masku Samotnej hastroš Co hledá lásku čumim si kolem zvoraným polem Chtěla bych výš - přeju si skrýš Kéž bych se propadla Ale chci zrcadla Přeju si samotu samou samou Tak ráda ale zakopnu vo botu starou ale něčí. tak kurva život Konec planejch řečí Dejte mi celu Na poli zima tam sundám masku . a voči. Co s nima .
Šach - Mat
Procházím temnými ulicemi duše,
a sbírám zvhlé listy
trhám je ze srdce .
. ráda .
Řeky tečou dál ...
A řeky tečou dál
vrásky hloubí do duše klid,
slonům v poušti seberu žár,
a samotou nechám se rozmazlit.
Otázky ...
Jsou to jen jen slova,
je to jen cit,
kdobodá znova,
a nechce odpustit.
Jen další melancholicky tlustá čár(k)a
Už je ta láska, už je pryč,
smála se jenom krátce,
nezbylo po ní vůbec nic,
skončila na první stránce.
Kosmická slunečnice
Rozinky úsměvů ve žlutém pytlíku
šustí a čekají s láskou i děsem
na hřích v prázdnotě slaného srdce
na vzpomínkysvítícípocestě krovníku,