Písmák | 14.01.2015 21:34 | K dílu: emblémy | Diervilla |
|
ó není samoty a ani lásky není jen bílé stránky dnů jimiž jsme přerývavým slovem v zrcadle průhledném shledává cizí sen své procitnutí do tíhy po tom snu píši Vám Karino a nevím zda je k žití.. připadám si jak pláč tak všední ponejprv píši Vám Karino a nevím, zda jsem živ..
|
||
| 14.01.2015 21:09 | K dílu: emblémy | Diervilla |
|
ó není samoty a ani lásky není jen bílé stránky dnů jimž jsme přerývavým slovem v zrcadle průhledném shledává cizí sen své procitnutí do tíhy po tom snu píši Vám Karino a nevím zda je k žití.. připadám si jak pláč tak všední ponejprv píši Vám Karino a nevím, zda jsem živ..
|
||
| 03.01.2015 18:18 | K dílu: Šeptám, šeptám člověčinu | Diervilla |
|
mám-li si vybrat stranu síly přejdu na tuhletu světlou.... a to poslední verší, nás tedy tady velmi těší |
||
| 26.12.2014 20:20 | K dílu: - hledání místa - | Diervilla |
| no nějaký klasik myslím napsal, - baletkám prý věkem chromnou nohy za ladnost pohybů a krásu gest jaký pak úděl čeká na básníky jaký jim přidělit úměrný trest | ||
| 01.12.2014 16:29 | K dílu: souřadnosti | Diervilla |
|
L. díky za poporu,.. a to k Célanovi.. je obzvlášť potěšující vědět, že tomu rozumíš.. způsobem, jakým tomu rozumíš |
||
| 01.12.2014 16:02 | K dílu: Variace šibenice | Diervilla |
|
bych se teď raději spletla.. |
||
| 08.11.2014 21:01 | K dílu: Variace šibenice | Diervilla |
|
..ve škole jasně učí , že básník coby novodobý orfický hrdina, sestupuje do podsvětí – aby tam bojoval se silami temnoty a aby se vrátil zpět sem na zem ..zde obohacen onou zkušeností proměňuje „chaos v kosmos“ atd.čert vem pohyby kontextů, metafyzickou reflexi, dekódovaný svět, vzájemné afinity, existenciální prostor, žitou skutečnost, hravé sentimenty, věcnou poetiku..když tu je čtenář hozen dolů s tím, ať si tam bojuje sám, když že by se mohl vrátit zpátky, autor ani neuvažuje
|
||
| 31.08.2014 21:07 | K dílu: Kolaps... a ve stejné chvíli i carmina resurrectionis | Diervilla |
| inspirující balance slov | ||
| 31.08.2014 20:59 | K dílu: 04:01: Vlak do Mlžných hor | Diervilla |
| nevázaně vázané flirtování s kýčem, výsledek bezva | ||
| 22.07.2014 19:35 | K dílu: Lit de neige | Diervilla |
| pro mne je to takhle občas důležité srovnání, ale alespoň to pro tebe oddělím barevně | ||
| 24.04.2014 21:21 | K dílu: Miloš Urban – Santiniho jazyk | Diervilla |
|
např. Sedmikostelí je myslím dobré, a Urban se prostě nedá číst intelektuální sémantikou ve stylu Tolstoj nebo Dostojevský, ale spíš znakovostí typu film noir nebo jazykem symbolismu, pak teprve vyniknou hlubší vrstvy jeho prózy |
||
| 24.04.2014 20:26 | K dílu: 7 hříšků bazilišků | Diervilla |
|
mistrný balanc na hranicích kýče, možná proto je to tak neodolatelný |
||
| 24.04.2014 20:09 | K dílu: RepetiReptiliRepete | Diervilla |
|
tipuju pro změnu světlou stranu síly,.. už mi ty blbiny chyběly |
||
| 24.04.2014 19:43 | K dílu: | Diervilla |
|
spíš V kořenech světla ryby :-) |
||
| 26.07.2013 19:47 | K dílu: Muž přes palubu | Diervilla |
|
zříceniny slov.., a množství ucelených významových rovin, moc pěkné |
||
| 26.07.2013 19:41 | K dílu: Nino | Diervilla |
|
no ano, to jo |
||
| 26.07.2013 19:36 | K dílu: nejprve tělo, potom kostra | Diervilla |
|
opravdu jakožto celek trochu zmatené, ale tajuplné.. vpravdě vodnářsky, otevírá mnoho asociací,.. možná až příliš mnoho |
||
| 18.07.2012 15:33 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| Žádné přísahy jsem nepronášel: cosi se ve mně pohnulo a já na okamžik sám sebe vnímal jako obratel mezi obratli; tlak mi poskočil, až to srdce poděsilo - náraz krve udeřil do lebeční klenby, zajel mi jako jehličky pod nehty a já nemohl popadnou dech. Má krev - já, který jsem se k ní doposud choval jako k tekutině, rány jsem si nedbale přelepoval rozemnutým lístkem jitrocele a bezděčně si olizoval popraskané rty, jsem najednou pocítil její zběsilost, zuřivost, hněv, jakoby samotná moje krev v tom okamžiku povstala proti nemluvnému masivu lesa, moje krev, která byla mnohem starší než já. A tak abych ten nápor nějak zkrotil, uřízl jsem nožíkem tenký rovný lískový prut a zaútočil jím na vysoké a horké kopřivové džungle; podtínal jsem kopřivy u kořene, kopřivy byly nepřítelem, těžištěm pusté roslinné moci; čím temnější byla noc, tím úžeji mne kopřivy obstupovaly a já se bil, usekával zubaté listy i trpká soukvětí; a teprve když ten záchvat opadl, povšiml jsem si, že stojím těsně vedle plotu branky - už jsem byl z lesa venku, ale stejně se mi zdálo, že je kolem na všech stranách, a že cestu není vidět. Jakmile doma ráno zpozorovali ty porubané kopřivy, nechali mě vyplet několik záhonků: zkrátka když mě tolik zaujal boj s plevelem, tak by se snad mé zaujetí dalo nějak usměrnit ke všeobecnému užitku. Když jsem ale k záhonkům došel, pochopil jsem, že přes včerší vervu plevel vytrhávat nebudu - kopřivy byly jedno, ale tohle je docela něco jiného; bylo mi těch plevelů líto, dokonce i sametově pichlavého mléče s dlouhým kořenem; věděl jsem, že mé vysvětlení doma nikdo nepochopí, stál jsem a přemýšlel, jak uniknout, když v tom ke mně přistoupil on. "Plevel jahůdky dusí," řekl mi. "Jen to pěkně proplej a jahůdky ti ještě poděkují a pak tě pohostí." Zbystřil jsem pozornos: v té laskavé a nabádavé intonaci, v tom odhodlání vypálit, vytrhat, vyčistit, konat venkovskou práci na zahradě už nic venkovanského nebylo; den pohasl, záhonek zmizel, rudé jahody taky a zbyl jen hlas, tichý ale všudypřítomný: Plevel jahůdky dusí! - ale sám dusil taky, ucpával ústa a ohmatával tělo, jako by je prohledával. Ta slova jsem poznal spíš pamětí, kterou jsem já sám mít nemohl, spíš pamětí krve: poznal jsem ten šepot, laskavé naléhání, letmý, jakoby otcovský dotek ruky, důraz v hlase - to vše jsem poznal jako něco, co snad bylo známo mnoha z mých nejbližších předků. Ještě dlouho jsem pak slyšel jeho hlas opakující to své "plevel dusí" - a napadalo mě, že on sám o mně nejednou přemýšlí jako o plevelu a přemítá, zda není třeba mě vytrhnout; zapamatoval jsem si tuto touhu vyrvat i s kořenem, tu masožravou potěchu - aby nám jahůdky vyrostly! - ty nenápadné hnusné a skrytě poťouchlé zdrobňovací přípony; od těch dob jsem vždy stál na straně plevele, proti jahodám - a už nikdy jsem nepozřel jejich plody, podobající se masitému srdci. | ||
| 17.07.2012 11:48 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| závěr ještě zbývá dokončit složitě, v podobě původní alegorie, však nezbytně s časovým odstupem, nyní je to tak nějak vyčerpávající | ||
| 13.07.2012 16:49 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| M: už jsem to četla ráno, taky bych ti tam připsala poměrně obdivnou kritiku, kdybych neměla na tvých stránkách zablokovaný nick, takhle to pak dopadlo daleko hůř, ale zasmála jsem se sobě i tobě, vezmi to prosím alespoň protentokrát jako polehčující okolnost | ||
| 13.07.2012 13:40 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| Lakrov: nevědomost evidentně skutečně jistá omezení může představovat i z toho důvodu bych byla vděčná, za upřesnění tvé představy o o(c)hromení písmáku, jedná se o pomalý podvratný proces nebo je to spíš čistě apokalyptická vize? | ||
| 12.07.2012 17:07 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| možná to téma nakonec trochu etologicky shrnu, na písmáku se lze vyznat v kvalitě hodnocení trochu lépe, pokud si vymezíme co přesně výběr představuje, jedná se dle mého soustředěného bádání o velice kontroverzní hodnocení skupiny literárních nadšenců podléhající /vždy s ohledem na několik výjjimek/ určitému typu davové psychózy v souvislosti s trendem či módní vlnou vlivu převážně formálního působení díla, pokud si odmyslíme veškeré výběry, pak počet tipů u jednotlivých děl je by měl být výrazněji objektivnějším měřítkem pro všechny možné aspekty hodnoceného textu.. neboť netrpí elitářským komplexem, ke kterému se dříve či později nutně dopracuje jakákoli náhodně vybraná tematicky specializovaná společnost jakýchkoli živočichů.. názorným příkladem takovéto tematické sociální kategorizace jsou sněžné opice makakové červenolící žijící v japonsku, které do teplých horských pramenů pouští v třeskutých mrazech jen příslušníky vůdčí tlupy, podřazení členové opičí rodiny sedí na břehu cvakajíc zuby při pozorování ve zřídlech ohřívajících se jedinců s lepší bříbuzností | ||
| 12.07.2012 12:14 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| to ne kdepak, jako intelektuálka si přijdu, teprve až po tvých reakcích na to | ||
| 12.07.2012 09:17 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| stále ještě platí to přísloví s bosou nohou | ||
| 10.07.2012 12:21 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| orinoko: věc nevyřešíš pouze a jedině tak, že ji nebudeš řešit.. stejně tak každá snaha, nemusí být jenom ta zlomyslná Lakrov: díky za velmi výstižný námět agáve: snažíme se tady od těch obecných blábolů posunout víc k osobní zkušenosti či praxi | ||
| 09.07.2012 13:33 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| no hleďme Rajmunda, takhle nějak má vypadat jasná a naprosto srozumitelná odpověď | ||
| 06.07.2012 09:49 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| díky za tvé specifické názory a2, Fouraix: :) za tvůj komentář dávám Výběr | ||
| 05.07.2012 19:03 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| Oldjerry: tak tomu říkám velmi intenzivní osobní zkušenost, autenticita a vlastní názor z ní jen čiší.. už se znáš s a2a2? Whitesnaku: ty tu vyčítáš lidem jejich budoucí názory dřív než něco napíšou, avízuji ti tímto s radostí, že začínáš mít nadpřirozené schonosti | ||
| 05.07.2012 10:10 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| a2, považuji za poměrně důležité neplést si neslušnost s možností vyjádřit své odlišné stanovisko, /neslušná jsou sprostá slova apod./ to ostatní se ve svobodných médiích stále nazývá - jiný názor na stejnou věc, za skutečnou sebereflexi považuji schopnost projevit ve svém uvedeném názoru, nejen přednosti dané problematiky, ale i její nedostatky | ||
| 04.07.2012 16:23 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| první odstavec od a2 mi zní naprosto seriózně /po tom přečtení 5 textů ovšem právě nutně vyvstanou poměrně komplikované otázky/, zbytek skutečně působí víc jako /upřímná/ propaganda, a poslední věta.. ta už je na rudou hvězdu.. nebo minimálně na řád zlaté vařečky :), každopádně každý má právo na úhel pohledu, právě ze své pozice | ||
| 03.07.2012 17:44 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| Marcelo: co když nejde jen o to co chceš pěstovat, ale jak.. ten rozdíl ve zkušenosti mezi tipováním a vybíráním mi tu nějak uniká | ||
| 03.07.2012 17:33 | K dílu: chodit k šípku | Diervilla |
| těšo: :) ba, není nad osobní zkušenost, a ty hezký plevely by tedy růst měly nebo neměly? | ||
| 19.03.2012 13:46 | K dílu: Nespojitost | Diervilla |
| nejsi tu, abys držel řeč bez vědomí ztrát a bez milosti řičením dýmá vpád tich v přízně, i přímou řečí kompresí hranic žízně řetízkuje destilát mizející vodoteči | ||
| 16.09.2005 00:00 | K dílu: refrakční analýza | Diervilla |
| Ni: a což tak text na smaragdový desce - co je dole ..je i nahoře apod... nebo kniha proměn.. nic..,nedůležitý.. vždyť od tohoto dualismu se odvíjí naprosto všechno.. | ||
| 15.09.2005 00:00 | K dílu: Nábřežnice | Diervilla |
| )) jo.. taky dík *.. za oba nicky | ||
| 14.09.2005 00:00 | K dílu: Načerno | Diervilla |
| tohle pro mne je docela zajímavý.. totiž stejný pavoučí zábradlí řešim asi týden... jsou hustě po celym nábřeží chtěla jsem je zapracovat do nějakýho postřehu s bříškama racků co svítí v reflektorech ale nemohla jsem se rozhodnout ani pod kterym nickem.... vlastně jsem se tam při mym věčnym čekání na 17ctku za tmy nejdřív opřela pak dvě hodiny oklepávala br., teď už jenom sleduju /..etologie pavouka či co.. v přímý soustrasti s lidma co se válej po zábradlí kolem,/ včera v noci lilo a nohatý potvůrky v mokrejch sítích hledali kapky | ||
| 13.09.2005 00:00 | K dílu: sousední moře | Diervilla |
| děkuju Ti... vážim si tvýho vidění, /tvoje díla/ pokusim se tu proto o nějaký překlad což se nemá, moře je obecný symbol pro kolektivní nevědomí, studna je něco co propojuje vědomou část s nevědomou /spojnice se sny, vize ... cokoli/ stěna je tady asi ta pomyslná hranice- hladina oddělení vlastního a společného, račí oči coby čidla,, senzory která vnímají v přítomnosti věci, obrazy, které nejsou hned zřejmé a vyplaví se někdy po čase,/rak jde po zpátku/ pak my.. reálný svět- vržený daleko od tohoto prazákladu, a přesto s ním úzce spojený, infinitiv tu je dán jako něco co svazuje zjednodušuje oklešťuje realitu ale současně ji obratníkem nabízí jako jinou podobu, verzi,... možnost protikladu déšt dovnitř tu je - lítost slzy hořkost z nevyjádření se,... nebytí a spojení v horizont přes kapky na skle je právě třeba možnost imaginace jako východisko z nepochopení, z odcizení se realitě "normálního" dění .....chápu že pokud se musí vysvětlovat je dílo nečitelný a tudíž nemá smysl | ||
| 12.09.2005 00:00 | K dílu: vzhlížení | Diervilla |
| hele jeremy ..nepřeháněj , nebo dopadnu jak Lucka Plocová (o: | ||
| 06.09.2005 00:00 | K dílu: vzhlížení | Diervilla |
| zvědavá co tě tu tak zmátlo.. - pokud stojím za optání | ||