Písmák Sám
Sám
Jdu sám, krok za krokem, cestou pro mne neznámou,
po níž šlo přede mnou již tolik lidí, ale jako bych byl první.
V dálce tuším, někde za bílou organzou ranním Sluncem dotýkanou,
V Z P L A N U T Í
V Z P L A N U T Í
Naše zraky setkaly se.
Propadala jsem se hluboko, hluboko
do bezedných studnic jeho očí.
Sen?
Má paměť je
jako mlžný opar nad Atlantidou.
Bylas tu.
Věčná otázkatéto chvíle.
Je to tak?
Celý život s něčím bojujeme:
s nepřízní osudu, s finanční situací, s nepochopením bližních.
ale nejtěžší boj svádíme sami se sebou.
Hledání v kosmu
"Co třeba tam. tam je volný stolek pro dva. Prosím, posaďte se, slečno. Pane vrchní, dvě kávy, prosím.
Otázka
Cinkly skleničky.
Ten křehký hlas
snad s chutí příslibu.
. nebo souhlasem odmítnutí.
Já a Samota
A tak zbývá vyřešit poslední věc: co podniknout s lahví vína, určenou pro dnešní pěkný večer ve dvou.
Sám to pít nebudu. Raději půjdu spát.
Někdo zvoní.
Prázdné ruce
Už nic.
Pusto.
Tam v dálce na tebe mává štěstí na rozloučenou.
Proč tu všude není tma.
Chceš vědět
Chceš vědět,
kudy vedou cesty do ráje.
Zeptej se Lásky.
Ta všechny pozná je.